„Všichni konzervativci chtěj všude zakázat potraty.“ „Všichni konzervativci chtěj všude pouštět spalovací motory.“ „Všichni konzervativci chtěj všude rozbít Evropskou unii.“ Tolik expresní (leč výživná) ochutnávka z virtuální agory dneška. Dal jsem si kapitalistický závazek, že již výkřiky na sociálních sítích vícekrát neoblažím sloupkařskou reakcí, avšak při určité četnosti určitých agitačních výmyků…
Takže empirie: nezmerčil jsem ani v našich nevelkých Čechách dva konzervativce se zcela shodným (tj. totožným) názorem na cokoliv. Vím o českých konzervativcích od „potrat nikdy“ přes „potrat ano při znásilnění nebo ohrožení zdraví matky“ až po „nechte to (míněno potratovou legislativu), jak to je“. Vím o českých konzervativcích od „Green Deal je zelený komunismus“ přes „udržitelný rozvoj OK, ale fabrika fajn“ až po „vynález parního stroje byl omyl s příměsí zločinu“. Vím o českých konzervativcích od „zpátky před Římské smlouvy“ přes „zpátky před Lisabonskou smlouvu“ až po „EU jako nepostradatelné Rakousko-Uhersko pro 21. století“.
Jak jen jsou řečené rozptyly uvnitř nemasového myšlenkového proudu možné?
Takže teorie: konzervatismus není globální ideologií s univerzalistickým nárokem. V tom tkví zřídlo onoho hlubokého (a pohříchu obnovovaného…) nepochopení mezi konzervativci a liberály či socialisty. Proč v tom? Protože liberalismus či socialismus takový (univerzalistický) nárok mají (každý svůj). Pochází z víry v přenositelnost ideálního modelu společenského uspořádání a (za ním vrženého) pokroku. Konzervativce v nárokovém rozletu brzdí skepse. Proč skepse? Protože společnosti se liší v (od)žitých položkách jako historická paměť, náboženská imaginace, kultura vztahů, folklór i tzv. vysoké umění. Proto (ryzí) konzervativec nepřísahá na „sdílené“ pravítko k rovnání lidstva. S pověstí škarohlída…
Díky přirozené nedogmatičnosti konzervatismu zná též dané pravidlo výjimku. Jí je nejprostší světový řád. Přes závratné numero lidských kultur obývají jedna jako druhá společnou planetu, čímž jsou privilegovány (odsouzeny?) k vzájemnému „stýkání a potýkání“, kteréžto interakce vyžadují vědomí nejmenšího společného dobra artikulovaného zásadami mezinárodního práva. Kdo se tedy pokouší omlouvat ruskou agresi na Ukrajině z prima facie konzervativních pozic, není konzervativní politik. Leda zakonzervovaný blb.
In necessariis unitas, in dubiis libertas, in omnibus caritas.
Autor je profesí právník, ve volném čase básník.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!