Nebyl jsem a nejsem volič ČSSD. A přitom jsem (Pozor! Konzervativní čtenáři budeš šokován.) nepřestal sociální demokraty pokládat za české (tj. většinové) povaze nejvlastnější politický tábor.
V dobré, méně dobré, ni za liliputánský nehet dobré (tj. zlé) poloze. Ať již Hamáčkovu Tour de Moscou inspirovaly sny ztřeštěně furiantské či vyloženě nízké, inspirovala ona mě k následujícímu povzdechu netoliko nad oranží zalitým obecenstvem.
Ten tragický český poměr ke kompromisu…
Volíme mezi dvěma chorobnými přístupy: 1) Naprosto jakýkoli kompromis je čirá podlost. 2) Naprosto jakýkoli kompromis je dospělost až státnické tonáže.
Odsuzujeme se ke kličkování mezi fanatismem a zradou. Špatně. A co je správně? C je správně: jsou věci k možnému ústupu (provozní, krátkodobé). Jsou věci k bezvýhradnému hájení (principiální, dlouhodobé). Schopnost řečené odlišit tvoří v politice státníka a v soukromí moudrého člověka. Tento um třeba pěstovat, neb kráčí o vzácnou stejně jako životadárnou bylinu. Žel Bohu, nejstarší strana obdělává poslední járy jiný záhon. Docela jiný. Jsme svědky sklizně…
Autor je profesí právník, ve volném čase básník.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!