Býval to fenomén šlechtických rodin, v nichž některý člen coby nositel slavné rodové tradice ošklivě selhal. Hejsek, který se začal tahat s prostitutkami, bestiální sadista vraždící poddané děvečky, popř. alkoholik a karbaník, která dal za noc v plen nejen své dobré jméno, ale taky tři zámky v příhraničí. Tyto černé ovce rodiny bývaly pravidelně odklizeny do Jižní Ameriky, kde žily pod změněnou identitou, do psychiatrické léčebny nebo na venkovské sídlo, aby tu zestárly a zemřely, aniž to kdo zaznamenal. Tato praxe však byla v 21. století opuštěna – a to nejen u šlechtických rodů. Takže Radio Wave pod hlavičkou Českého rozhlasu nadále vysílá a já i vy mu na to každoměsíčně posíláme koncesionářské poplatky.
Včera jsme se za ně dočkali dalšího zajímavého dílu pořadu Vlna, který se věnoval problematice nebinárního jazyka – tedy jak mluvit o lidech a s lidmi, kteří nevědí, zda jsou muži, nebo ženy, resp. vědí, že nejsou ani jedno. Tuto problematiku doposud řešily hlavně učebnice psychiatrie, teď ji ale, zdá se, řeší ještě Radio Wave, tedy stanice našeho veřejnoprávního rozhlasu.
V první části pořadu hovořila paní doktorka Jana Voldrová, naše největší odbornice na „lingvistiku genderových a sexuálních identit“. Můžeme si tím být jisti – je ve svém oboru jediná, jak se v rámci rozhovoru bezelstně svěřuje. Být v nějakém hodně obskurním oboru jediná je velmi záslužné, protože jste pionýrka a prošlapáváte cesty. Nejčastěji jsou to cesty na zahraniční konference, kde se potkáváte s podobně založenými experty, kteří jsou ve svých zemích taky jediní, a nikdo jim proto neředí grantovou podporu a dotační tituly, ani domácí, ani evropské.
„Bylu jsem?“
Tahle paní doktorka, která mimochodem dlouhá léta žije v Rakousku a návrat do Česka neplánuje, označuje nejhorší prznění češtiny popírající samu její podstatu coby flexivního jazyka za „důstojný způsob komunikace“ a celou dobu se snaží převést přísně lingvistický problém na problém etický.
Ochotu desetimilionového národa odevzdat jeden ze svých konstitutivních znaků ke zdevastování menšině čítající malé jednotky tisíc pokládá za „měřítko demokratičnosti společnosti“. Tato se projevuje např. tím, že většinoví mluvčí akceptují střídání rodů po větách či dokonce v rámci jediné věty nebo přijmou jako normu neutrální „u“ v koncovce příčestí minulého – bylu jsem, bylu jste – bylu jsi. Naopak koncové „o“ považuje paní doktorka za krajně nevhodné, neboť „o“ je jako příznak středního rodu dlouhodobě obsazen nedospělými: to dítě, to mládě. A lidi, kteří si myslí, že svobodně putují na škále mužství–ženství, nebo jsou dokonce mimo ni (tzv. arodové bytosti), jsou dospělí až až.
„Matty si šlx pro rohlíky“
V druhé polovině pořadu vede servilní Ondřej Šebestík rozhovor s hochem s příznaky schizofrenie, která se manifestuje tím, že se o sobě mluví v třetí osobě množného čísla. Říká si Matty Oaks a očekává, že lidi budou v pohodě s tím, že Matty si šlx (ano, to x na konci je součástí inkluzivního jazyka) koupit rohlíky. Matty samx to sice pokaždé nezvládnou, takže z nich občas vypadne „jsem vděčný“ a podobné usvědčující tvary, ale to nevadí. Matty mají právo chybovat a dokonce i ostatním lide odpouštějí, když v rozhovoru s nimi (s těmi Matty) chybují. Chybami se totiž člověk učí, víte?
Pokud to nevíte vy, Matty to vědí zcela určitě, protože Matty studují Pedagogickou fakultu UK. Ne že by studovalx lingvistiku, studují chemii, ale to nevadí. Na Pedagogické fakultě UK vědí o inkluzivním jazyce všichni všechno, a co přitom (spíše domněle) studují, je úplně lhostejné. Fakulta, která byla historicky vždycky školou druhé volby (kdybych se na vysněnou školu nedostal/a, napíšu si pro jistotu ještě peďák), je nyní na špici progresivistického aktivismu a pro všech mašíbly světa je bez debaty volbou číslo jedna. Jak to nějaký čas sleduju, co do míry potrhlosti strčí do kapsy všechny humanitní fakulty v zemi.
Že Matty nejsou úplně Ferdinand de Saussure a v oblasti lingvistiky jsou spíše nadšené než poučené, dokazuje jejich obhajoba používání vykloubené morfologie a syntaxe argumenty výhradně z oblasti lexikologie. Čili to, že dnes všichni používáme slovo wi-fi, které jsme před 30 lety nepoužívali, je pro Matty analogické tomu, že pro ně všichni budeme používat třetí osobu množného čísla, což jsme u psychotických hochů dosud nedělali. Matty jsou tak trochu tupé, to je OK. Smutné je, že ani moderátor není s to nesmyslnost takové argumentace postřehnout a adekvátně na ni reagovat.
Velmi odpudivá je pak bohorovná shovívavost, s níž Matty posluchače ujišťují, že se na ně nebudou zlobit, když jim genderově neutrální jazyk hned sám od sebe nepůjde. Matty mají pochopení, budou trpělivé a dají nám čas. Než co? Než nás všechny, kteří to nepřijmeme, internují někde v lágrech?
Sežeň si tlumočníka, Matty…
Milx Matty, trhněte si nohou. Jste handicapovaná menšina podobně jako neslyšící. Ti mají také svůj vlastní znakový jazyk, kterým se dorozumívají. Ale nenutí většinovou společnost, aby se ho naučila. Chápou, že pokud chtějí komunikovat s jazykovou většinou, musí si sehnat tlumočníka. Necítí se proto méněcenní, ponížení ani ukrácení na svých právech, protože mají v nepořádku sluch, ale mozek mají úplně OK. Takže pokud chceš, aby tě pokladní v Lidlu oslovovala hatmatilkou, v níž nejsou rodové koncovky, sežeň si na to někoho, kdo ti bude tlumočit. Díky.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
