Nemůžu spát, čtu si a četba postmoderních textů mě inspiruje. Co si takhle promluvit o manželství z té lepší stránky?
Objevují se čím dál silněji argumenty, že manželství a rodina tu jsou historicky hlavně z ekonomických důvodů, pro udržení majetku rodu, privilegií. Skoro jako by na této úžasné funkci bylo něco nepatřičného. “Manželství a rodina ve starověku měly funkci takovou a ve středověku makovou. Nemůžeme to definovat, je to relativní, v podstatě to neexistuje, zrušme to, změňme to…”
Ale kdeže…
Instituce, která je užitečná pro tolik případů užití, od doby bronzové až po průmyslovou modernitu, musí být opravdu skvělá. Skoro by se chtělo říct, že nemá datum spotřeby. Možná je totiž dokonalá.
Manželství muže a ženy a navazující rodina je dokonalá instituce. I když na něm mají podíl lidé velmi nedokonalí. To jsme všichni. Odpusťme si truismy. Takové manželství vychází z přímé tělesné i citové komplementarity obou pohlaví, není pouze rituální, je univerzálně praktické. Nejběžněji a subjektivně je možná zaměřeno hlavně na uspokojování vlastních citových a sexuálních potřeb, ale i o to je postaráno.
Vedlejší efekt je totiž další společenský rozkvět. Subsidiarita je prospěšná vždy, to víme napravo od Lenina i nalevo od Čingischána. Rodina založená na binárním manželství je dostatečně malá, aby nebyla lákavým útočištěm pro snadné a plošné vykořisťování – jako ta polygamní – a dostatečně velká, aby zajistila potomstvu minimum potřebného. Ale zase ne moc velká, aby v ní nemohly existovat a rozvíjet se důvěrné i edukativní vztahy neerotické povahy, bez účasti civícího a kibicujícího publika. Děti se většinou neučí slovy. Dívají se. Na oba. Ale kluci se od jisté chvíle dívají spíš na svého otce, protože jednou budou otcové a dívky pozorují své matky, protože samy budou matkami. Ztotožňujeme se s tím, co je nám podobné.
Je pravda, že rodina není moc demokratická, protože dospělí se neustále dohadují bez toho, aby se mohli konečně přehlasovat. Ve dvou nejde se přehlasovat. O to víc se musí milovat. Nakonec, možná se v demokracii lidi nemilují právě proto, že jedni neustále přehlasovávají druhé a nutí je snášet něco, co si nepřejí.
Naplňuje beze zbytku i zásadní imperativ. Děti vzešlé z manželství jsou děti manželů. Musí naplňovat svou přirozenou odpovědnost za svoje potomstvo, jako ostatně za všechno, co si člověk nadrobí. Tím přináší do společnosti příklad a skrze něj i přirozené sociální a morální ekvilibrium. Žádné ale. Žádné „Bože, co já s tím, ať se jiný postará!“, tak typické pro lidi, kteří se svých dětí z lhostejnosti zříkají, jinak na ně kašlou nebo nahrazují jejich právoplatného rodiče někým cizím.
Slouží všem
Manželství sloužilo dobře patricijským rodům antického Říma, sedlákům pozdního středověku i raného novověku a každý královský rodokmen se nápadně podobá ve svých jednotlivých větvičkách tomu, čemu říkáme rodina nukleární. Vychází z jedné jediné koncepce manželství, tak geniálně vymyšlené, že se diverzifikovala do jakéhokoli společenského uspořádání. Je to univerzální sociální systém napříč společenskou strukturou. Bude existovat, spontánně vznikat a replikovat se, i když se všechny ostatní struktury rozpadnou. Manželství je víceúčelové a mnohostranně funkční celá milénia. Slouží kulturám dobře, protože žádná bez něj není opravdu dlouhodobě úspěšná. Existovaly v nich i jiné ritualizované vztahy erotické nátury. Pominuly. Byly jenom dočasnou hodnotou v daném čase a místě a kultovním kontextu. Manželství zůstalo a rozvíjelo se právně dál.
Celý jeho primát by se dal postavit na tomto prohlášení: My, ignorantští savci s přerostlým mozkem a nespravedlivě distribuovanou inteligencí, dokážeme i bez triků moderního reprodukčního čarování přivést na svět život, v něm kontinuitu a v kontinuitě prosperitu.
Zrození života je ten nejkomplexnější proces ve vesmíru a jediné, co se po nás chce, je trochu tělesné rozkoše a slastného chrochtání. Milujte se a množte se, lepší poměr „cena – výkon“ vám žádný jiný investiční model v tomhle vesmíru už nedá.
Klidně zrušte manželství, ale je jisté, že stát nebo jakákoli jiná entita udělá všechno proto, aby se jisté heterosexuální procedury někdy škálovaly jinde, ovšem za mnohem horších podmínek než těch, které skýtá manželství dvou lidí, založené na důvěře a intimitě. Žádné jiné procedury pro tyto účely neznáme. Konat se tedy mohou leckde, ale má zřejmě svoje „evoluční“ důvody, proč jsme si kolem nich zkonstruovali určité disciplinární hranice. Bájná „prosperita“ a „progresivita“ polygamních kultur i polyandrie přírodních národů mohou být dostatečně odstrašujícími příklady, proč.
Nesmrtelný projekt
Ano, přirozená rodina založená na manželství muže a ženy je konstrukt. Dokonalý. Rozumně vymyšlený, lepší než tlupa, lepší než kmen, i než národ nebo stát.
Bez ní se neobejdeme. A kvůli tomu se těší dále skomírajícím privilegiím. Těm privilegiím, o která mimochodem dnes nestojí ani 50% současných heterosexuálů. Zřejmě už to není žádné bingo. Možná je nukleární rodina až příliš nukleární, odřená o širší společenský kontext, komunitu, další společnost, která kdysi byla její součástí. Něčeho zásadního jsme si přestali vážit, všichni. Ten nukleus samotný, binární manželství s tou zázračnou mocí tvořit z ničeho, mimo sterilní laboratoř, se svým ekvilibriem osobní odpovědnosti za vlastní potomstvo, to přežije i když se nebude nijak zvlášť bránit. Bez něj nejprve všechno padne a jenom s ním se zase všechno zvedne. Tak či onak.
Je to nesmrtelný projekt a nejlepší sociální konstrukt všech dob.
Převzato z autorova substacku
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
