Hlavní ikonou intelektuálně intelektuálně alespoň trochu obdařenějších obhájců současné ruské politiky je americký politolog, odborník na mezinárodní vztahy a profesor Chicagské univerzity John Mearsheimer. Jeho až cynicky pragmatický pohled podávaný jako jakási forma kissingerovského realismu, je s oblibou využíván jako argument pro ústupky Putinovi a dokonce i pro to, že je to celé vlastně vina Západu. Kamill Galeev ale na Twitteru rozebral Mearsheimerovy argumenty a našel v nich až pozoruhodné trhliny…
Začněme nepoctivostí. Mearsheimer popírá, že by Putin měl před touto válkou v úmyslu dobýt Ukrajinu. Dokonce cituje Putinův článek z července 2021 jako důkaz toho, že Putin „uznává ukrajinskou suverenitu“. To je velmi nepřesné vyjádření jeho obsahu.
Otevřeme si ale původní text Putinova článku. Putin tvrdil, že současné hranice Ukrajiny jsou nelegitimní. V roce 1991 opustili Ukrajinci SSSR a měli více území, než v roce 1922, když do svazu vstoupili. Spravedlnost by vyžadovala, aby Ukrajina vše odevzdala [Rusku]. Citoval přitom svého oblíbence a mentora, někdejšího petrohradského starostu Anatolije Sobčaka.
Již v červenci 2021 Putin vykreslil ukrajinské hranice jako zásadně nespravedlivé: „Tolerování této nové geopolitické reality je naším ústupkem. Nejde o žádné „uznání suverenity“, spíše naopak. Ukrajinské hranice jsou nelegitimní, jen jsme k nim byli milosrdní“.
Co tím Putin myslí…?
Zde je tedy první Mearsheimerův nedostatek – zkreslil obsah klíčového zdroje, na který se odvolával. Putin „neuznal, že Ukrajina je suverénní stát“, jak tvrdí Mearsheimer. Naopak, zpochybnil legitimitu jejích státních hranic
Dobře, ale co v tomto článku Putin píše o ukrajinské suverenitě?
- Ukrajina nyní není suverénní (výslovně)
- Suverénní může být pouze v partnerství s Ruskem (explicitně).
- O tom, zda je Ukrajina suverénní, nebo ne, zřejmě rozhoduje Rusko (implicitně)
To je velmi důležitý bod. Přivádí nás k dalšímu problému – významu slov. Jak je zde vidět, Putinovo chápání ukrajinské suverenity (=partnerství s Ruskem) je opačné, než jak konvenčně chápeme suverenitu (=volba vlastní cesty)
Pokud Putin mluví o „ukrajinské suverenitě“, nelze z toho vyvodit závěr „Ach ano, on ukrajinskou suverenitu velmi respektuje“. Ne. To, co Putin chápe pod pojmem „ukrajinská suverenita“, nemá nic společného s tím, co by pod ním chápala většina lidí. Je to spíše opak
„Putin mluví o ukrajinské suverenitě -> uznává ji!“. – To není analýza. Není to výzkum. Je to aktivace neuronů. Výzkum by vyžadoval analýzu toho, co přesně Putin rozumí pod pojmem „ukrajinská suverenita“. Protože on tím může myslet něco jiného. Stejně jako on
Tím se dostáváme k druhému zásadnímu Mearsheimerovu nedostatku: k nedostatku základní empatie. A nemám na mysli emoční vcítění se do Ukrajinců, chraň Bůh. Mám na mysli kognitivní empatii s Putinem. Musíte se vcítit do Putina, abyste pochopili, co dělá a proč.
Mearsheimer odmítá analyzovat to, co víme o Putinově světonázoru. Podívejte se, jak nenuceně odmítá Putina přirovnávat k Petru I. Přitom právě to je klíč k pochopení Putinovy motivace. On sám sebe nevidí jako dobyvatele. Vůbec ne. Myslí si, že jen vrací zpět to, co Rusku právoplatně patří.
Proč Putin vůbec vytahoval Petra I.? No, aby vytvořil paralelu mezi tím, co Petr I. dělal tehdy, a tím, co dělá Putin nyní. V Putinově interpretaci Petr I. nic nedobyl. Jen vrátil zpět to, co kdysi právem patřilo Rusku. Stejně jako to nyní dělá Putin
Putin v červenci 2021: „Ukrajinská hranice je nelegitimní“
Putin v červnu 2022: „Vracím Rusku to, co mu kdysi patřilo. Stejně jako Petr I.“
Mearsheimer první výrok ignoruje a druhý odmítá. Posuzovány společně rozbíjejí celou jeho argumentační linii.
Konzistentní Putin
V rozporu s tím, co tvrdí Mearsheimer, nedošlo v roce 2022 k žádnému náhlému obratu v Putinově myšlení nebo jednání. Naopak, vidíme velmi konzistentní politiku založenou na jeho hlubokém přesvědčení, že ukrajinské hranice jsou nespravedlivé. Pokud jsou nespravedlivé, je třeba o nich znovu jednat. Je to jednoduché
Na tom, že Putin chce znovu vyjednat ukrajinské hranice, není nic neočekávaného. Vzpomínáte si, jak citoval svého bývalého šéfa Sobčaka? To je Sobčakův rozhovor z roku 1992. Vidíme v něm úplně stejnou argumentaci, jakou Putin používá nyní.
Ergo, nejde o Putina. Jde o kolektivní myšlení
Není to o Putinovi, je to o kolektivním smýšlení. Ruští politici o Krymu mluví už desítky let. Vezměme si moskevského starostu Lužkova. O tom, že Krym je právoplatně ruský, začal mluvit už v 90. letech. V roce 2008 mu Ukrajina zakázala vstup do země.
Invaze na Ukrajinu není nějaký náhodný, rozmarný Putinův krok. Spousta politiků o tom, co Putin udělal, mluvila celá desetiletí. Používali stejné argumenty, které později použije Putin. Ignorování této skutečnosti svědčí o naprostém nezájmu o představách ruské veřejnosti.
Dokonce bych si dovolil tvrdit, že neuvěřitelné pohrdání veřejnou představivostí nezápadních zemí je hlavním faktorem, který ztěžuje prognózování kroků Ruska, Číny atd. Své kroky dělají na základě své představivosti. Kterou z velké části ignorujete..
Finální omyl
A poslední Mearsheimerův nedostatek je možná nejpůsobivější ze všech. Tvrdí, že Putin neměl v úmyslu dobýt Ukrajinu, protože tam poslal příliš málo vojáků, aby mohl pokračovat v dobývání. Ergo musel chtít něco jiného.
To je doslova nejhorší omyl retrospektivního myšlení, jakého se člověk mohl dopustit. Nyní víme, že po napadení Ukrajiny se Putin zapojil do krvavé a vleklé války. To je to, co nyní víme. Ale to jsme předtím vědět nemohli. Mohli jsme se pouze domnívat.
Putin nemohl s jistotou vědět, jak jeho invaze dopadne. Mohl pouze hypotetizovat na základě informací, které dostal. A my máme důkazy, že informace, které dostal, byly zavádějící.
Dne 24. února Putin vtrhl na Ukrajinu. Dne 11. března provedl čistku v 5. oddělení FSB: zahraniční rozvědce ruské státní bezpečnosti. Byly zatčeny desítky důstojníků včetně generálů. Proč? S největší pravděpodobností ho mylně informovali o situaci na Ukrajině.
Právě 5. oddělení FSB monitorovalo politickou situaci na Ukrajině a informovalo Putina. Dva týdny po zahájení invaze byli vyházeni. Je velmi pravděpodobné, že Putin zjistil, že informace, které mu poskytli, byly nepravdivé. Proto došlo k potrestání.
Páté oddělení nejspíš Putinovi řeklo jen to, co chtěl slyšet. A sice, že velká část (většina?) Ukrajiny nenávidí režim a Kyjev a tajně zbožňuje cara v Moskvě. Na základě těchto informací se Putin rozhodl pro invazi. Proto neprovedl řádné válečné přípravy.
Pokud je většina Ukrajiny ve skutečnosti ruská a čeká na ruské osvoboditele, žádná válka nebude. Prostě složí zbraně nebo přejdou na naši stranu. To Putin pravděpodobně očekával, a proto tam poslal tak málo vojáků. Očekával, že bude velmi málo odpůrců.
To by vysvětlovalo, proč byla ruská invazní armáda relativně malá. Prostě se na válku nepřipravovali. To by také vysvětlovalo čistky proti 5. oddělení – špatně informovali Putina a stali se obětními beránky neúspěšné invaze. Putin neznal a nemohl znát budoucnost.
Proto je Mearsheimerova logika (Putin poslal málo vojáků -> neplánoval dobytí!) technicky správná a přesto nepravdivá. Ano, neplánoval dobytí. Dobývání předpokládá odpor a Putin žádný odpor neočekával. Koneckonců nevidí do budoucnosti…
Minulost a přítomnost
Mearsheimerův omyl je docela působivý, ale upřímně řečeno velmi typický. Máme sklon podceňovat, jak moc se současnost liší od minulosti. V únoru většina věřila, že Rusko Ukrajinu v mžiku rozdrtí. To se považovalo za téměř samozřejmou pravdu. Nyní jsme na to zapomněli
Dnes už víme, že Rusko Ukrajinu nerozdrtilo. Víme, že Ukrajina se bránila a dělala to vysoce efektivně. A současné poznatky extrapolujeme do minulosti. Teď to víme -> Vždycky jsme to věděli. Ale to není pravda. Nevěděli jsme…
Podceňujeme, jak rychle a jak drasticky se naše mentální modely a systémy předpokladů v průběhu času mění. To je hlavní překážka, která nám brání jak v rekonstrukci minulosti, tak v prognózování budoucnosti.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!