O klimatickém žalu, nebo také environmentální úzkosti, slyšel asi každý. Podle definice je to psychologická reakce na obavy o osud životního prostředí, nebo, aby to znělo velkolepěji, o osud planety.
Ponechme stranou, kolik je v klimatickém žalu účelovosti, kolik upřímnosti, kolik hysterie a podobně.
Klimatický žal reaguje na hypotetickou hrozbu, která, pokud se vůbec naplní, nastane v relativně vzdálené budoucnosti. Jejím viníkem možná ani není člověk. A pokud ano, ne v míře, jak tvrdí aktivisté. Západní člověk, na kterého se požaduje uvalit nejtěžší omezení, dokonce v míře zcela minimální.
Ale co hrozby, které jsou už dnes více než skutečné? Hrozby, jejichž viníkem je člověk, dokonce západní člověk? Není na místě také nějaká ta úzkost? Co třeba masová migrace z Afriky a Blízkého východu? Její dopady na bezpečnost evropských zemí jsou evidentní.
Pokud mají klimatičtí aktivisté klimatický žal, proč by normální člověk nemohl mít migrační žal? Valí se na nás migrační pakt a s ním povinné migrační kvóty. Přes Středozemní moře připlouvají další a další migranti, které politické elity nechtějí posílat zpět. Evropská unie místo aby vnější hranice bránila, připravuje částečnou legalizaci migrace. Nejsou to důvody k obavám o klidný a bezpečný život našich dětí?
Mám migrační žal. Nebojím se zvýšení teploty o jeden stupeň za padesát let. Bojím se o bezpečnost našich dětí. Bojím se o ně v době, kdy dříve bezpečné Švédsko nasazuje do ulic armádu. K jaké vozovce se mám přilepit? Jaké umělecké dílo mám polít bramborovou polévkou? Kdy veřejnoprávní Česká televize o migračním žalu natočí dokument?
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!