„Ochráncem veřejných práv se stal člověk, který naprosto popírá smysl této instituce.“ „Kontrolovat nezávislost veřejnoprávních médií chtějí lidé, kteří jsou přímo či nepřímo napojeni na politiky.“ Tak varuje Milion chvilek pro demokracii a pokračuje: „Hrozí nám, že se veřejnoprávní televize a rozhlas postupně stanou hlásnou troubou vlády, jak se tomu již stalo v Maďarsku.“ A v justici prý jdeme také směrem Polska, „jehož vláda se pokouší ovládnout justici takovým způsobem, že o tom mluví již celý svět.“ Pod heslem „Nechceme jít cestou Maďarska a Polska“ proto „chvilkaři“ svolávají na neděli prvního března demonstraci. Pro jistotu na Staroměstské náměstí, asi sami tuší, že tímhle tolik lidí jako na Letnou nenalákají.
Pro mě je to hřeb podpoře chvilkařům. Nejde vůbec o to, jaký má kdo pohled na dění v Madarsku & Polsku. Situace v těch zemích se navíc dost liší, ale to je pod rozlišovací schopnost lidí, kteří se o to intenzivně nezajímají, nemluví jejich jazyky, nečtou místní tisk a neznají dějiny aspoň od roku 1989. Brala jsem to jako široké lidové hnutí proti Babišovi, člověku, který se vyloupl z našeho vlastního kompostu. Proti bývalému estébákovi, co vlastní naše zemědělství a po vstupu do politiky si nakoupil baterii médií a především k nám zavlekl fenomén nepolitiky spočívající jen v marketingu a průzkumech veřejného mínění.
Některé podobnosti jistě existují, například Orbán a spol. vytváří vrstvu spřátelených podnikatelů. Otevřeně tomu říkají národní buržoazie a vůbec se tím netají. Pro zbytek světa je to ovšem prostě korupce. Je to Orbánův politický koncept od začátku 90. let, kdy tvrdě kritizoval zesnulého premiéra Antalla, že pravici nezanechal média ani byznysmeny. Obojí měla tehdy druhá strana, v Maďarsku po pádu komunismu de facto neproběhla privatizace, státní podniky rozkradli komunisté a noviny v jejich držbě prostě zůstaly. Bylo to celé mírumilovné, žádný zlom, žádná katarze a také už v roce 1994 přišla první vláda prodemokratických liberálů s postkomunisty. Na druhé straně Polsko, země, která dotace využívá nejlíp a s nejnižší mírou zlodějiny z celé V4. Kaczynski, který žije s kočkami ve starém oprýskaném domě po rodičích. Poláci mají tradici drobného zemědělství, podnikání všeho druhu, s penězi z EU dokázali učiněný zázrak.
Celé to má miliony odstínů barev, ani kniha by všechno nepostihla. Orbán a Kaczynski stáli před rokem 1989 na správné straně a každého tam, kde jsou dnes, dovedlo něco jiného. A ty příběhy vůbec nejsou tak černobílé, jak je prezentují média, přinášející nutně jen výsek reality, nebo spíš určitého pohledu na výsek reality. Devět z deseti citací z polských médií v ČR je z Gazety Wyborczy, otevřeně aktivistických novin. V případě Maďarska pochybuju, že někdo z těch, co papouškují mainstreamová hesla, zná Index (nejčtenější zpravodajský web), HVG (nejčtenější týdeník) nebo RTL (nejsledovanější televizi), všechny opoziční. Ano, z veřejnoprávních médií se line propaganda, to ale neznamená, že lidé žijí v nevědomosti. Znám dost voličů Orbána, co se smějí sorosování a štve je neuvěřitelná korupce. Ale ještě si pamatují rány policejním obuškem od Gyurcsánye a státní bankrot za dveřmi a vidí bizarní opozici a komparativně jim zkrátka pořád vychází Orbán líp. Orbánův NER („systém národní spolupráce“) se jistě jednou zhroutí, na podzim už dostal trhliny. V Polsku stačí, když prezident Duda neobhájí mandát, což je reálné, a vzhledem k jejich poloprezidenství (veto prezidenta můžou přehlasovat pouze tři pětiny Sejmu) vláda PiS v podstatě skončí. Poláci se spíš zbaví PiS než my Babiše. Respektive pošlou PiS do opozice, protože to je standardní politická strana, která existuje, i když není u moci. Babiš nepřišel sedět v opozici, prohra by byla konec ANO.
Ale to je koneckonců jedno. Chci jen říct, že Milion chvilek pro mistrování cizích národů je nejen arogantní, ale ještě na tom ztratí velkou část kreditu a v důsledku, bohužel, Babišovi pomůžou. Protože lidí, kterým tu kaceřování těch dvou zemí neštymuje, je víc než těch druhých. To je můj odhad, ale myslím, že se stačí podívat na výsledky jakýchkoliv voleb. Že to celé spustila úplně legitimní volba člověka, který je sice pro velkou část svých aktivit a názorů kontroverzní, ale adekvátně reprezentuje současnou vládní většinu anonistů, foldynistů a komunistů, je už jen nepodstatný detail. To si vážně mysleli, že tu funkci bude mít už navždy paní Šabatová? To by byl slabý důvod, tak k tomu přihodili dva sousední státy. Tak vězte, že zrovna polský ombudsman, pan Adam Bodnar, je názorově totožný s paní Šabatovou.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!