Miliony Strelkovů

 

Za zmínku stojí signifikantní posun v ruském zpravodajství o válečných akcích na provládních televizních kanálech a v dalších zdrojích.

 

V posledních dnech a v souvislosti s neúspěchem při překročení řeky Severní Doněc byly kroky ruského velení poprvé podrobeny ostré a masivní kritice.

 

Důvody jsou zřejmé – pokus režimu zamlčet více než padesát obrněných vozidel zničených na obou březích řeky, jejichž fotografie se mezitím rozletěly do celého světa, je příliš trapný i na apologety „speciální operace“.

 

V důsledku toho imperiálně smýšlející vojenští experti postupně, ke zděšení a hněvu svých abonentů, začínají uznávat, byť s výhradami, nevyhnutelné, a zároveň si kladou přirozenou otázku – jak se to mohlo stát? Jsme přece největší a nejsilnější?

 

Zatímco donedávna byla válečná kampaň předmětem pouze tiché a tlumené „kritiky zleva“ ze strany liberálů a dalších pacifistů, „kritika zprava“, ze strany zastánců stupňování úsilí, přitvrzení a okamžité totální eskalace konfliktu, bude odteď nevyhnutelně narůstat souběžně s novými porážkami a velmi sporadickými úspěchy.

Pan Strelkov* na této scéně až donedávna vystupoval prakticky sólo, ostatní buď důvěřovali vůdcům, nebo se báli, nebo se domnívali, že o přešlapech by se mělo mluvit až po vítězství, ale samotný průběh válečných událostí žene ty, kdo upřímně podporují „speciální operaci“, do jeho tábora – problémů je zkrátka příliš mnoho a poslední šance na obnovu drahocenného impéria se až příliš zjevně vzdaluje.

Současná situace staví Kreml do nepříjemné situace – veškerá propagandistická práce a systém potírání oponentů byly vyvinuty a nakalibrovány k boji s prozápadním proudem a liberální částí opozice. Nyní se však formuje skupina fanatických a upřímně loajálních imperialistických válečníků, kteří jsou připraveni kritizovat kroky režimu s pomocí stejné argumentace, na stejných základech jako režim, a v paradigmatickém souladu s hodnoty a cíli deklarovanými samotným režimem. A nejen kritizovat, ale také shromažďovat velký počet příznivců jak v bezpečnostním aparátu, tak mezi početnými „dobrovolnickými“ formacemi.

 

Imperiální hydra, která byla v posledních dvou desetiletích vládou tak pečlivě pěstována a kultivována, je připravena pozřít svého pána. A důvod rozruchu mezi imperialisty je pochopitelný – zcela racionálně se domnívají, že současná situace je poslední šancí k realizaci jejich aspirací. A pokud nyní, podle Strelkova a spol., neuvrhnou statisíce a miliony mobilizovaných mužů do ohnivého pekla budování dalšího nabubřelého imperiálního státu, pak v krátkodobém horizontu Ukrajina posílí a spojí se se Západem v jeden blok, který s sebou potáhne i Bělorusko.

 

Pro každého opravdového imperialistu to znamená ten nejstrašnější trest – zůstat ve své zemi a nemoci ani pomyslet na další rozšiřování jejích hranic, a namísto toho se muset věnovat všednímu životu a práci a snažit se dát do pořádku to, co v zemi zůstalo celé, neporušené a nezkažené.