Poslední část série textů o mučednících víry v Rumunsku bude věnována řeckokatolickým biskupům a kněžím. V jednom z předchozích čísel jsme už zmínili Iulia Hossu, v dnešním čísle to budou Vasile Aftenie a Valeriu Traian Frenţiu.
Vasile Aftenie se narodil 14. června 1899 ve vesnici Lodroman v okrese Alba Iulia v Sedmihradsku. Obecnou školu a gymnázium navštěvoval ve městě Blaj, které bylo od 17. století důležitým centrem věřících řeckokatolického vyznání. V průběhu první světové války b yl v roce 1917povolán k vojenské službě a bojoval na haličské a italské frontě. Po skončení konfl iktu začal studovat práva na právnické fakultě v Bukurešti, ale během následujícího roku se rozhodl pro kněžství. V roce 1919 zahájil studia teologie a byl poslán do Říma na papežské řeckokatolické kolegium sv. Athanasia. Složil doktorát z teo logie a fi losofi e. Po návratu do vlasti jej 1. Června 1926 Vasile Suicu, arcibiskup diecéze Făgăraș a Alba Iulia, vysvětil v Blaji na kněze. Brzy poté se Aft enie stal profesorem teologie na teologické akademii v Blaji a působil zde až do roku 1934. Poté se stal děkanem v Bukurešti. V letech 1937–1939 opět pobýval v Blaji, stal se zde dómským vikářem a rektorem teologické akademie. 12. dubna 1940 jej papež Pius XII. jmenoval světícím biskupem diecéze Făgăraș a Alba Iulia a titulárním biskupem v Ulpianě. 5. června 1940 ho v katedrále v Blaji konsekroval arcibiskup Alexandru Nicolescu. Po smrti tohoto ordináře se Aftenie stal 15. června 1941 apoštolským administrátorem arcibiskupství Făgăraș a Alba Iulia.
V temných sklepeních
Po nástupu komunistů k moci se stal jako řeckokatolický biskup pro režim nepřátelskou osobou. 28. října 1948 byl poslán do pracovního tábora v Dragoslavele a od únoru 1949 byl s dalšími pěti řeckokatolickými ordináři zadržován ve vězení v bývalém klášteře v Căldăruşani. V květnu 1949 byl izolován od ostatních, odvezen na ministerstvo vnitra a v temných sklepeních vyšetřován a mučen.
Výměnou za jeho konverzi k pravoslavné církvi mu byla nabízena svoboda i biskupský stolec. Oboje však odmítl. Zlomen trýzněním byl převezen do věznice ve Văcăreşti Sighet, kde 10. května 1950 zemřel. Rakev s jeho ostatky byla tajně převezena na katolický hřbitov v Bukurešti-Bellu, pohřební obřad vykonal v noci za asistence tajné policie kněz. Na jeho hrobě byl vztyčen skromný dřevěný kříž s iniciálami AV. V roce 1990 byl na jeho hrobě vytvořen důstojný pomník z mramoru. V roce 2010 byly jeho ostatky exhumovány a v současnosti probíhá proces jeho beatifikace.
Smrt vysílením
Valeriu Traian Frenţiu se narodil 25. dubna 1875 ve městě Rešice (rumunsky Reșița) na území Banátu v tehdejším Rakousku-Uhersku. Jeho otec Joachim byl řeckokatolickým knězem. Valeriu navštěvoval obecnou školu a gymnázium v Blaji. Poté se rozhodl následovat svého otce a vstoupil do kněžského semináře v Budapešti. Po teologických studiích byl vysvěcen na kněze 28. září 1898. Po vysvěcení získal stipendium pro studium na Institutu sv. Augustina ve Vídni, kde o čtyři roky později obhájil doktorát z teologie. V letech 1904–1912 působil postupně v diecézi Lugoj jako farář, děkan a kancléř biskupství. 14. prosince 1912 byl jmenován biskupem diecéze Lugoj a 14. ledna 1913 byl konsekrován v Blaji arcibiskupem Ioanem Mihaly Apşa. Ve své diecézi se věnoval vzdělávání kněží a zřídil v Lugoji kněžský seminář, podporoval také pastoraci laiků, misie, duchovní cvičení, organizoval poutě, zasloužil se o opravu desítek kostelů a far. V roce 1922 se stal biskupem diecéze Oradea Mare a tento úřad vykonával až do roku 1941, kdy se po smrti arcibiskupa Alexandra Nicolescu stal apoštolským administrátorem arcibiskupství Făgăraș a Alba Iulia.
Za války organizoval podpůrné sbírky pro vdovy a sirotky. V době počínající komunistické nadvlády v zemi se v roce 1947 opět vrátil do čela diecéze Oradea Mare. Stejně jako další řeckokatoličtí biskupové v souvislosti s likvidací této církve v Rumunsku byl zatčen a poslán do pracovního tábora v Dragoslavele a poté, co odmítl přestoupit k pravoslaví, byl v únoru 1949 internován v klášteře Căldăruşani. Zde tajně vysvětil na biskupa Cluj-Gherla kněze Ioana Chertese, čímž se podílel na aktivitách „skryté církve“ v Rumunsku. V roce 1950 byl biskup Frențiu převezen do věznice v Sighetu, kde 11. července 1952 na následky podvýživy a vysílení zemřel. V Sighetu byl tajně v noci pohřben do společného hrobu na vězeňském hřbitově. V současnosti se připravuje proces jeho beatifikace.
Autor je historik a pedagog, spolupracuje s Českou křesťanskou akademií a Ústavem pro studium totalitních režimů.
Seriál Mučedníci komunismu přebíráme z časopisu RC Monitor (01/2015)
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173/2010 Děkujeme!