Pod tímto nadpisem se na Slovensku rozhořela debata nad průběhem Pochodu pro život, který na podzim přivedl do ulic Bratislavy přes padesát tisíc lidí. Mezi pochodujícími se totiž objevili i lidé v uniformách Kotlebovců, tedy Ľudové strany naše Slovensko (ĹSNS), v čele se svým předsedou Mariánem Kotlebou, poslancem a bývalým banskobystrickým županem. Kotlebovci se svou nacionalistickou rétorikou a neskrývaným obdivem k válečnému Slovenskému štátu bývají často považováni extrémisty, ne-li rovnou fašisty.
Nuže, může být idea pochodu pro život legitimní, správná a hodná podpory, když na její podporu pochodují i fašisté? Právě takto zaútočili na letošní pochod, potažmo na celé slovenské pro-life hnutí, liberální kritikové. A známý komentátor Martin Šimečka to byl, kdo v Denníku N vyslovil tu otázku: „Může být nějaká idea správná i přesto, že se k ní hlásí fašisté?“
Šimečka píše, organizátoři pochodu pro život „za nepřítele považují odpůrce zákazu potratů, a proto patří k jejich přátelům i fašisté. Jejich účast nevadí, vadí jen jejich uniformy a zástavy, protože kazí iluzi mírumilovného pochodu“.
V odpověď na takto položenou otázku byla připomínána Šimečkou přehlížená fakta, např. že zástupci ĹSNS nebyli mezi oficiálně zvanými hosty z řad zástupců politické scény, nebo že organizátoři pochodu zveřejnili prohlášení, v němž se distancují od jakýchkoliv „násilných a urážlivých projevů … a od všech možných forem, které by směřovaly k potlačování lidských práv a svobod.“
Martin Hanus v Konzervativním denníku Postoj (www.postoy.sk) se pokusil na Šimečkovy delegitimizační námitky odpovědět obšírněji.
Může být nějaká idea správná i přesto, že se k ní hlásí špatní lidé? To je snad nejjednodušší otázka, jaká existuje, píše Hanus. Největším úspěchem v parlamentu, jakého dosáhla současná opozice, byl zákon o ochraně lesů, který zakázal spalovat zdravé dřevo na biomasu. Opozice přehlasovala koalici jen díky hlasům ĽSNS, která se následně před svými voliči chlubila, jak chrání slovenskou přírodu a lesy. Mají se tedy dneska ochránci přírody užírat ve svědomí otázkou, zda je jejich idea ochrany lesů skutečně správná, pokud v zápase proti kšeftařům ze SMERu uspěli právě jen díky podpoře „fašistů“?
„V minulosti mnozí obhajovali komunismus s tím, že idea je správná, ale zmocnili se jí nesprávní lidé“, napsal Šimečka. „Dějiny ukázaly, že se obhájci komunismu mýlili. Idea je špatná, a právě proto se jí mohli zmocnit zlí lidé.“
Nuže, když už jsme u těch idejí, odpovídá Hanus, zastavme se u ideových kořenů legalizace umělého potratu. První zemí na světě, která uzákonila potraty do 12. týdne těhotenství, byl v roce 1920 Leninův Sovětský svaz. V roce 1957 se mezi první státy s legálními potraty zařadilo Československo, jistá poslankyně tehdy předložila zprávu, v níž připomněla, že už prvorepublikoví komunisté bojovali za tento zákon podle vzoru SSSR a že „socialistická společnost vytváří novou, vyšší socialistickou morálku a (…) neustále bojuje proti přežitkům a předsudkům ve vědomí a řízení lidí.“
Do západních demokracií idea interrupcí dorazila většinou s dvacetiletým zpožděním, připomíná dále Hanus. Na Západě legalizaci prosazovala levice proti odporu antikomunistické pravice, v liberálnějších zemích (Francie, Itálie) ji protlačila koalice socialistů a tamních komunistů, kteří se po sovětském vzoru a Východním bloku tak rádi opičili.
Když Československo v roce 1986 přijímalo extrémně liberální interrupční zákon, který v principu platí dodnes, petici proti němu podepsalo 6518 občanů. Mnozí odpůrci z křesťanského disentu se dostali do hledáčku StB. Od komunistů si tehdy vyslechli, že s těmito idejemi jsou vlastně pohrobky klerofašismu.
A když už je řeč o fašistech či nacistech, pokračuje Hanus: V roce 1935 Hitler v Německu prosadil zákon, který umožňoval legální potraty u židovských žen. Nečinil tak samosebou po vzoru SSSR, jeho motivem byla rasistická eugenika. Potratová legislativa měla eliminovat množení méněcenných ras, naopak německé ženy rodit měly a tresty za nelegální potraty se naopak zpřísňovaly.
Dnes v roce 2019 liberálové konzervativcům předhazují, že jsou „spojenci fašistů“. Nekladou si totiž prý klíčovou otázku: Nemýlíme se, pokud souhlasíme s nějakou ideou, s níž souhlasí i fašisté? Podle Šimečky navíc, pokud bychom snad považovali takovou shodu s fašisty za nemilou náhodu, jsme na omylu, protože podle něj „to není náhoda“…
Šimečka ignoruje ideové kořeny interrupční legislativy i historická fakta, varuje Hanus. V tomto zatmění mysli mu všude kolem „vyskakují Kotlebovi zelení mužíčci a drama dneška se scvrkává na konflikt progresivní liberálové versus fašisté“.
Někteří liberálové, naštěstí ne všichni, podléhají dnes pokušení strkat pro-life aktivisty do jednoho pytle s kotlebovskými extremisty, protože tak chtějí delegitimizovat křesťanský protest, a to podobnou propagandou, jak to na sklonku 80. let dělali komunisté. To nepřekvapuje, píše Hanus, ale zamrzí, že je mezi nimi i Martin Šimečka, který si ze strany komunistické i nacionalistické propagandy vytrpěl své…
Šimečka ve svém komentáři popisuje i vlastní zkušenost, kdy v 80. letech dva roky pracoval jako ošetřovatel na gynekologii a viděl zblízka stovky interrupcí. „Navždy se mi vryly do paměti zdrobněliny rukou a nohou plovoucích v chirurgově misce – ve 12. týdnu má už plod velikost i kontury postavičky z lega. Je zbytečné říkat, jaký hrozný pohled to byl“. Nepochybně – a tím vlastně dává odpověď na všechno, dodává Hanus.
Největším problémem těch, kteří se nechtějí smířit s platností barbarského zákona, není to, že v padesátitisícovém davu kráčeli i extremisté. Naším největším problémem je, že v tom davu nekráčeli zástupy lidí jako je pan Šimečka. „Jenže to už není otázka na nás“, uzavírá svůj komentář Martin Hanus.
Převzato z konzervativnilisty.cz, které se od 1. 1. 2020 slouřily s Konzervativními novinami. Jejich webový archív je ale stále k dispozici.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!