Jako v předrevoluční Francii osmnáctého století, i dnešní bohaté elity v anglosaských zemích podporují myšlenky, kterými si pod sebou samy podřezávají větev. Podpora zelené agendy, nových socialistů i progresivního sociálního inženýrství se zdá být logickou volbou dnes, jak ale upozorňuje Joel Kotkin ve svém článku na webu Quillette, v dlouhodobějším pohledu to může být smrtelná chyba. Přinášíme čtvrtou, poslední, část.
Jak půjde čas, elity možná zjistí, že se jejich zelení političtí mazlíčci utrhávají ze řetězu. Podobně jako Komunistická strana Číny v 60. letech i dnešní bohatí dodavatelé zelené hysterie zřejmě vytvářejí kult, který může skončit až ohrožením jejich vlastních zájmů. V Evropě i Spojených státech se celé legie dětských aktivistů, z nichž nejmladším je sotva 14 let, dožadují radikálních řešení možné klimatické „katastrofy“ bez ohledu na zřejmé katastrofální důsledky pro ekonomiku. Evropské skupiny jako YouthStrike4Climate nebo Extinction Rebellion jsou podněcovány fanatiky jako George Monbiot z Guardianu k vedení kampaní odporu proti čemukoli, co by mohlo škodit životnímu prostředí.
Například v Americe by „Zelený nový úděl“, prosazovaný demokratickou kongresmankou Alexandriou Ocasio-Cortezovou, znamenal konec mnoha průmyslových odvětví, třeba letectví nebo fosilní energetiky, přičemž by se náklady na všechny, kteří přišli o práci (nebo třeba jen nechtějí pracovat) přenesly na vládu. Narozdíl od „šlechetných“ progresivistů se Cortezová a její spojenci nenechávají omezovat rozlišováním mezi „dobrými“ a „špatnými“ miliardáři – oni si jednoduše myslí, že by miliardáři vůbec neměli existovat. V tom souzní s jedním ze zakladatelů moderního environmentalismu, Barry Commonerem, který prohlásil, že „kapitalismus je pro Zemi nepřítelem číslo jedna.“
Výbušná směs environmentalismu a socialismu se může stát smrtelným ohrožením současné oligarchie. V americké Demokratické straně, podporované zejména plutokraty, už má socialismus větší podporu než kapitalismus. Socialistické hnutí se dokonce šíří i mezi zaměstnanci technologických firem v Silicon Valley, z nichž většina je skeptická k demokratickým a ústavním normám jako sbor volitelů nebo rozdělení moci. Někteří, třeba Benjamin Wallace-Wells z New Yorkeru, dokonce tvrdí, že konstituční demokracie jak ji známe – právě ta, která přivedla současné elity k moci – může v blízké budoucnosti přestat stačit na řešení současných problémů
Od zahájení prezidentské kampaně pro rok 2020 už většina kandidátů Demokratické strany začala prosazovat politiku, která volá po výrazně rozšířeném sociálním státu. Je jisté, že oligarchové si zatím myslí, že tato politika bude financována hlavně střední vrstvou. Ale fiskální logika je neúprosná – časem ultrabohatí zjistí, že i od nich se očekává „spravedlivý podíl“. Podpora Demokratické strany „lidí“ začíná mít jiný význam, když se tato strana začíná přiklánět k socialismu. Majitel Amazonu Jeff Bezos sice může považovat svůj Washington Post za maják „revolučního odporu“, to ale nezabránilo jeho zdánlivým spojencům v tom, aby jeho plány na expanzi do New York City spláchli do kanálu.
Ve stejnou dobu musí elitní vrstvy čelit také potenciální revoluci zprava, poháněné něčím, co Christophe Guilluy označuje jako „velký únik“ pracující třídy z ekonomického systému přijatého levicí. Ale ať už budoucí revoluce přijde zleva nebo zprava, naše elity, stejně jako jejich protějšky z osmnáctého století, si mohou své existenční ohrožení uvědomit až příliš pozdě. Pokud je opravdu čeká tato budoucnost, bude z větší části způsobena jejich vlastním nedostatkem respektu k hodnotám a systému, který jim dopomohl k jejich bohatství.
Joel Kotkin pracuje na katedře Urban Futures na Chapmanově Univerzitě v rámci programu Presidential Fellows a je výkonným ředitelem organizace Center for Opportunity Urbanism
Přeložil Stanislav Kneifl
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 . Děkujeme!