Jednou z nejvýznamnějších osobností čs. letectva za 2. světové války byl bezpochyby první velitel československého stíhacího wingu (křídla) ve Velké Británii generálmajor in memoriam Alois Vašátko, DFC.
Narodil se 25. srpna 1908 v Čelákovicích v rodině místního truhláře. Jeho další osudy výrazně ovlivnil příklad dvou otcových bratrů, kteří za 1. světové války vstoupili do čs. legií v Rusku, přičemž Karel Vašátko se stal již svého života nesmrtelnou legendou České družiny. Po absolvování školní docházky v Týništi nad Orlicí pokračoval Alois Vašátko ve studiu na učitelském ústavu v Hradci Králové, který absolvoval s vynikajícím prospěchem na jaře 1927. Poté krátce učil na menšinové škole v Litoměřicích, odkud také pocházela jeho přezdívka „Amos“, jež ho provázela po celý zbytek života.
Životní cestu Aloise Vašátka zásadním způsobem změnil nástup vojenské prezenční služby, kterou absolvoval u litoměřického dělostřeleckého pluku 3 a dělostřeleckého pluku 52 v Josefově. Namísto odchodu do civilního života se totiž rozhodl pro dráhu vojáka z povolání. V letech 1929-1931 absolvoval Vojenskou akademii v Hranicích, z níž byl vyřazen jako poručík dělostřelectva. Prošel několika útvary a v říjnu 1934 byl vzhledem ke svým nesporným pedagogickým schopnostem přidělen k Dělostřeleckému učilišti v Olomouci. Víc ho však lákala služba u letectva. V říjnu 1935 absolvoval na vlastní žádost Kurs letounových pozorovatelů zbraní v Prostějově, v roce 1937 se stal velitelem 14. pozorovací letky v Olomouci, v zimě 1937/38 absolvoval pilotní školu a 1. března 1939 byl jmenován polním pilotem letcem. S okupací zbytku Československa, která přišla vzápětí, se nikdy nesmířil a již v polovině července 1939 odešel ilegálně přes Polsko do Francie.
Po vypuknutí 2. světové války absolvoval Alois Vašátko na základně v Chartres přeškolení na francouzské letouny a v květnu 1940 zasáhl do bojů s nacistickou Luftwaffe. Díky svému hrdinství a schopnostem se stal nejúspěšnějším čs. stíhačem v bitvě o Francii. Sestřelil totiž 14 nepřátelských letounů (z toho 2 pravděpodobně). Po francouzské kapitulaci se přesunul přes severní Afriku do Velké Británie, kde stál od počátku září 1940 u zrodu 312. čs. stíhací peruti v Duxfordu, s níž se zúčastnil letecké bitvy o Británii a 5. června 1941 se stal jejím velitelem. Patřil k hlavním propagátorům vzniku československého stíhacího wingu, tvořeného trojicí čs. perutí RAF (310., 312. a 313.) a po jeho vzniku byl 1. května 1942 ustanoven jeho velitelem. Tuto významnou funkci však vykonával pouhých dvaapadesát dní.
V úterý 23. června 1942 se Alois Vašátko spolu s dalšími stíhači účastnil doprovodu skupiny bombardérů, která byla při návratu na britské ostrovy napadena přesilou Focke Wulfů 190. V nastalém vzdušném boji se Vašátkův Spitfire srazil s jedním z německých letadel. Vašátkovi spolubojovníci později popisovali, že viděli, jak se velitelův letoun za stálé střelby palubních zbraní zřítil do vln kanálu La Manche. Tělo Aloise Vašátka nebylo nikdy nalezeno. Inspektor čs. letectva generál Karel Janoušek nedlouho poté uvedl: „Byla to krutá zpráva pro celé naše letectvo. Smrt velikého velitele a vynikajícího letce byla trpce želena všemi československými stíhacími piloty. Důsledky jeho odchodu jsou a budou ještě dlouho pociťovány v našem letectvu, neboť směle můžeme říci, že Vašátko byl hvězdou z našeho středu.“
Plk. gšt. Eduard Stehlík je vojenský historik, spisovatel a ředitel Památníku Lidice. Je známý především jako popularizátor českého odboje. Byl mimo jiné ředitelem odboru pro válečné veterány Ministerstva obrany 1. náměstek ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů. V letošních volbách do Senátu PČR kandiduje jako společný kandidát ODS a KDU-ČSL v obvodu č. 24 – Praha 9.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!