Dvanáctého dubna letošního roku byl po dlouhých pětasedmdesáti letech zrušen rozsudek Národního soudu, jímž byl k 20 letům odnětí svobody odsouzen armádní generál Jan Syrový. Muž, který stál v létě 1914 u zrodu České družiny v Kyjevě a jako její příslušník proslul hrdinstvím, rozvahou i chladnokrevností. Proto byl opakovaně vyznamenáván a postupoval jak v hodnostech, tak i funkcích, až byl v lednu 1919 ustanoven velitelem Československého vojska na Rusi.
Do výčtu schopností Jana Syrového k zastávání této významné funkce je třeba trochu paradoxně zařadit i zdánlivý handicap. Skutečnost, že jeho tvář zdobila černá páska přes pravé oko, které ztratil v předvečer legendární bitvy u Zborova. To, že v těžkých dobách, kdy se rozhodovalo o bytí a nebytí armády, a později i celého národa (na podzim 1938), stál v čele muž poznamenaný stejně jako legendární vojevůdce Jan Žižka, v sobě pro mnohé neslo velkou symboliku. Přinášelo víru, že všechny strázně a nebezpečenství budou překonány a po období útrap se dostaví vítězství.
Po vypuknutí konfliktu čs. legií s bolševiky se stal velitelem severozápadní skupiny čs. vojsk a na konci srpna 1918 stanul v čele Čs. armádního sboru v Rusku, jenž v té době sváděl tvrdé boje na uralské i povolžské frontě. O jejich vítězné vyústění se zasloužil opravdu výraznou měrou. Od října 1918 dokonce po tři měsíce velel všem československým, polským, rumunským a srbským jednotkám v Rusku.
V lednu 1919 se Jan Syrový stal velitelem Čs. vojska na Rusi (vzniklého z reorganizovaného armádního sboru) a po dlouhých deset měsíců řídil boje i strážní službu čs. legií na celé sibiřské magistrále a následně spoluorganizoval jejich evakuaci do vlasti. Sám opustil Vladivostok teprve v dubnu 1920 a o dva měsíce později byl uvítán v Praze. Zde se stal pražským zemským vojenským velitelem a tuto funkci vykonával nepřetržitě až do konce roku 1925.
Na počátku roku 1926 byl Jan Syrový jako vůbec první Čech ustanoven náčelníkem Hlavního štábu čs. branné moci (do té doby jím byli francouzští důstojníci!). Prosazoval urychlenou reorganizaci a modernizaci armády a se střídavými úspěchy bojoval i proti krácení výdajů na obranu, které bylo i tehdy mezi politiky dosti populární. V poslední den roku 1933 postoupil ještě o stupínek výše a byl ustanoven generálním inspektorem čs. branné moci.
Pokud se tehdy vnitřně domníval, že již dosáhl vrcholu své kariéry, mýlil se. Stejně tak však nemohl tušit, jak krutý pád ho očekává. V době zářijové krize byl Jan Syrový 22. září 1938 proti své vůli postaven do čela vlády, v níž mu bylo současně svěřeno i křeslo ministra národní obrany. Po abdikaci Edvarda Beneše navíc dokonce vykonával i úkoly spojené s funkcí prezidenta republiky, a to až do 30. listopadu 1938, kdy jím byl zvolen Emil Hácha. O den později předal s ulehčením premiérský post Rudolfu Beranovi, v jehož vládě zůstal ministrem národní obrany až do jara 1939.
Dne 14. května 1945 byl Jan Syrový překvapivě zatčen, skandalizován v médiích a za údajnou kolaboraci odsouzen k 20 letům odnětí svobody. Propuštěn byl teprve na amnestii v květnu 1960. Pracoval poté jako noční hlídač, a to až do svých šestasedmdesáti let, kdy odešel do starobního důchodu. Zemřel v úplném zapomnění 17. října 1970 v Praze.
V obřadní síni strašnického krematoria se s ním jménem žijících legionářů rozloučil jeho přítel brigádní generál Antonín Mikuláš Číla. Své vystoupení uzavřel následujícími slovy: „Bratře Jene, s Tebou uzavírá se válečná kniha našeho osvobození! Tvoje stránka jest v ní psána zlatým písmem lásky k vlasti, válečného bratrství, kázně a věrné služby národu a demokracii! Byl jsi stále s námi, ve slávě i utrpení, ve zbrani i krvi a ve vděčných vzpomínkách zůstaneš s námi do odchodu posledního z našich bratří! Klid a mír Tobě! Čest Tvé památce!“
Plk. gšt. Eduard Stehlík je vojenský historik, spisovatel a ředitel Památníku Lidice. Je známý především jako popularizátor českého odboje. Byl mimo jiné ředitelem odboru pro válečné veterány Ministerstva obrany 1. náměstek ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!