V dějinách tankového vojska, či jak se za první republiky říkalo, útočné vozby naší armády, nalezneme celou řadu mimořádných osobností. Jednou z nich, a troufám si říci opět prakticky zapomenutou, je brigádní generál in memoriam Oleg Procházka, jenž by se letos dožil stopětadvaceti let.
Narodil se 13. února 1896 v obci Kokořín na Mělnicku jako Václav Procházka (jméno Oleg přijal teprve po přestupu na pravoslaví za 1. světové války v Rusku). V letech 1909-1914 studoval na české vyšší reálce v Mladé Boleslavi, kde v červenci 1914 úspěšně složil maturitu a v dubnu roku následujícího se musel hlásit u c. a k. pěšího pluku č. 28 v Szegedu. Zde prodělal základní výcvik a v květnu 1915 byl přemístěn k c. a k. pěšímu pluku č. 9, s nímž na konci srpna 1915 odjel na východní frontu. Zde již o tři týdny později přeběhl k Rusům a v zajateckém táboře Butaky se v únoru 1916 přihlásil do České Družiny.
Legionář…
V červnu 1916 byl Václav Procházka zařazen k nově vzniklému 1. čs. střeleckému pluku, u kterého poté konal službu nepřetržitě až do roku 1920. Jako velitel jedné z jeho čet se zúčastnil památné bitvy u Zborova i následného Tarnopolského ústupu a v době konfliktu mezi čs. legiemi a bolševiky se zapojil do všech bojů Povolžské skupiny, v nichž nejprve velel kulometné rotě a posléze obrněnému vlaku „Orlík“. V roce 1919 se podílel i na ochraně sibiřské magistrály a za zmínku jistě stojí, že termínu od září 1919 do května 1920 absolvoval ve Vladivostoku tamní Námořní školu.
Domů do svobodné vlasti dorazil Oleg Procházka cestou přes Singapur, Suez a Terst na konci června 1920 a o tři měsíce později se stal frekventantem III. kursu Školy generálního štábu v Praze, na který navázal studiem ve II. ročníku pražské Válečné školy. Po jejím úspěšném absolvování nastoupil v říjnu 1923 službu ve štábu Zemského vojenského velitelství v Bratislavě, kde působil na tamním 3. (operačním) oddělení, nejprve jako přidělený důstojník, od září 1925 pak jako jeho přednosta. Na konci září 1929 zamířil do hlavního města republiky, kde byl ustanoven přednostou všeobecné skupiny 3. oddělení Hlavního štábu, kterou vykonával po následující čtyři roky. Poté se již jeho štábní kariéra nachýlila ke svému konci a čekalo ho zcela nové poslání. Služba u nově budované zbraně – jednotek útočné vozby.
Tankista…
Na konci října 1933 byl Oleg Procházka přeložen do posádky Milovice, kde převzal funkci zástupce velitele pluku útočné vozby a na konci července 1934 se stal jeho velitelem. Ještě předtím však absolvoval dvouměsíční odbornou stáž ve Francii, a to v aplikační škole útočné vozby ve Versailles a u jednoho z tankových pluků francouzské armády. V polovině září 1935 pak stanul v čele nově postaveného pluku útočné vozby 1. Tankové jednotky však zcela neopustil ani poté, co byl v říjnu 1937 přeložen k Ministerstvu národní obrany. Stal se totiž přednostou I./7. oddělení (útočné vozby). Za branné pohotovosti státu na podzim 1938 byl předurčen pro funkci velitele útočné vozby Hlavního velitelství, avšak právě v době mobilizace byl na služební cestě v SSSR, a proto ho musel zastoupit plukovník jezdectva Josef Buršík (popraven v Berlíně-Plötzensee 28. listopadu 1942).
Odbojář…
Ihned po okupaci ČSR v březnu 1939 se Oleg Procházka zapojil do odboje v rámci Obrany národa, a to jako velitel Krajského velitelství ON Praha-severozápad. Po rozsáhlém zatýkání gestapa v pražských organizacích Obrany národa opustil na počátku února 1940 Prahu a odešel na Moravu, kde se skrýval a nakonec se pokusil ilegálně odejít za hranice. Bohužel neúspěšně. Dne 24. února 1940 byl zatčen v lesích nedaleko Strážnice a převezen do Prahy, kde byl několik dní brutálně vyslýchán v Petschkově paláci. Nakonec byl odeslán do káznice Gollnow u Štětína a odtud do berlínské věznice Alt Moabit, kde byl držen po dobu soudního procesu před berlínským Volksgerichtem. Jím byl 7. října 1942 společně s plukovníkem Ivanem Chalupou, majorem Miroslavem Krycnarem a poručíkem Janem Blažkem odsouzen za zločiny velezrady a zemězrady k trestu smrti. Ihned po vynesení rozsudku byl převezen do věznice v Berlíně-Plötzensee, kde čekal na jeho vykonání, avšak z dosud ne zcela jasných důvodů byl po několika týdnech převezen do Brandenburgu-Gördenallee, kde byl žalářován po následující dva dlouhé roky. Nacistická vraždící mašinérie však na něj nezapomněla. Plukovník Oleg Procházka byl sťat gilotinou v pondělí 26. února 1945.
Po osvobození republiky byly jeho odbojové zásluhy oceněny posmrtným povýšením do hodnosti brigádního generála in memoriam a udělením Československého válečného kříže 1939. Jím byla dekorována i jeho manželka Kornelie Procházková, která rovněž patřila mezi důležité osobnosti protinacistického odboje. Působila mimo jiné jako spojka mezi ním, podplukovníkem Aloisem Janotkou a „Třemi králi“ Balabánem, Mašínem a Morávkem. Její rozsáhlá odbojová činnost bohužel nezůstala gestapu utajena a to ji 12. července 1941 zatklo. Po nástupu Reinharda Heydricha do funkce zastupujícího říšského protektora byla stanným soudem při řídící úřadovně gestapa v Praze odsouzena k trestu smrti. Ani ona, podobně jako její manžel, však nebyla popravena hned, ale namísto toho v lednu 1942 odeslána do koncentračního tábora Ravensbrück, kde se šťastnou shodou okolností dožila konce války.
Manželka opět za mřížemi
Kornelie Procházková pochopitelně nemohla tušit, že se zanedlouho ocitne za mřížemi opět. Po komunistickém puči v únoru 1948 pomohla manželovu příteli armádnímu generálovi Aloisi Liškovi, kterému hrozila perzekuce, v útěku na Západ. V souvislosti s tím byla zatčena a 24. listopadu 1949 odsouzena státním soudem v Praze na čtyři a půl roku odnětí svobody.
Plk. gšt. Eduard Stehlík je vojenský historik, spisovatel a ředitel Památníku Lidice. Je známý především jako popularizátor českého odboje. Byl mimo jiné ředitelem odboru pro válečné veterány Ministerstva obrany 1. náměstek ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!