I teroristické útoky mají své oblíbené publikum. Můžeme už předem vcelku přesně odhadnout, kdo bude na sociálních sítích rozhořčeně psát o útoku, který spáchali islamisté a kdo naopak bude vypichovat, pokud vraždí bílý rasista. Jako nyní v hesenském Hanau, kde třiačtyřicetiletý asociální panic (jak neopomněl sám napsat ve svém manifestu) Tobias Rathjen zavraždil devět lidí ve dvou podnicích, kam chodili převážně cizinci, aby nakonec zastřelil sebe a svou matku.
Asi se tomu není co divit, každý si potřebuje potvrdit svou pravdu o tom, kdo pro dnešní západní společnosti představuje větší nebezpečí, a každý má nějaké preference. I u těch, co nyní na sociálních sítích upozorňují (a mají pravdu), jak by asi vypadal český twitter či facebook, kdyby útočila al-Kajda, jsem si třeba v případě teroristických útoků všiml spíše toho, že se zahalovali do francouzské vlajky (po útocích ve Francii), než do ruské (po sestřelení ruského dopravního letadla nad Sinají). Přitom oběť jako oběť, že…
Proč ale útoky islamistů vzbuzují větší obavy a strach? U někoho může jít skutečně o xenofobii. U jiného o přesvědčení, že islamisté jsou pro Evropana větším nebezpečím než rasista, útočící na cizince. U mě je to logická úvaha. Podívejme se na nejznámější bílé rasistické mordýře. Anders Breivik z Norska, Brenton Tarrant z Nového Zélandu i nyní Tobias Rathjen jsou všechno osamělí vlci. Jsou to útočníci bez vazeb na další osoby, bez sítě spolupracovníků. Jejich ideologie, vyjádřená v jimi napsaných manifestech, je snůška nesouvisejících blábolů, která se ani zdaleka nemůže rovnat propracované ideologii radikálního islámu. Jinak než blábol nelze plán na vyhlazení celé Afriky, jižní Ameriky a všech muslimských zemí (a Izraele) označit. Rathjen si navíc stěžoval, že je pod dohledem jakési tajné služby a že má vliv na různé světové události (invaze do Iráku) stejně jako na obsah hollywoodských filmů, a odhalil satanské rituály a zneužívání dětí na tajných amerických vojenských základnách. Dokonce i přední česká dezinformační žumpa aeronet.cz označila manifest za „naprosté šílenství někoho, kdo plácá dohromady několik témat, snaží se vypadat legitimně, ale ve skutečnosti neví, o čem mluví.“
Radikalizace takových exotů se skutečně nedá srovnat se systematickou rekrutační prací tisíců radikálních imámů po celém světě s obrovským finančním zázemím. A zatímco s myšlenkami radikálního islámu souhlasí sice jen menšina muslimů (byť třeba okolo čtyřiceti procent britských muslimů podporuje zavedení práva šaría), ti, co souhlasí s lidmi typu Breivik či Rathjen se (alespoň doufám) počítají na promile. V případě islamistických sítí je navíc s čím a s kým bojovat. Jak ale bojovat s osamělými šílenými vlky? Těžko, pokud vůbec…
Pokud ovšem nejste v Německu. Tam viníka našli. Je jím AfD, opoziční protiimigrační Alternativa pro Německo. Vysocí politici sociální demokracie a zelených už vyzvali kontrarozvědku, aby se začala AfD zabývat a předseda parlamentu z CDU (a bývalý ministr financí a vnitra) Wolfgang Schäuble upozorňuje, že AfD všechny potíže převádí na migraci a „všichni přece dávno víme, že ze slov se mohou stát činy.“ Ministryně obrany a donedávna šéfka CDU Annegret Kramp-Karrenbauer zase označila AfD za stranu, která „vytváří přesně ten způsob myšlení, který vedl k Hanau.“ S tezí, že za krajně pravicový teror může AfD, souhlasí dle posledního průzkumu 60 procent Němců. AfD je stále ještě nová protestní strana a jako taková trpí tím, že do ní vstoupil leckdo, včetně lidí, které by si člověk na čaj o páté nepozval (byť se jich snaží vedení zbavovat). Ale že by to byli lidé vyznávající a hájící politické násilí a teror? Toho jsem si nevšiml. Zato jsem si všiml, že AfD byla označována za krajně pravicovou, už když ji v době krize eurozóny založili ctihodní profesoři ekonomie a jejím programem byl především realističtější postoj k zadluženým jihoevropským zemím. A všiml jsem si, že její ostrakizace vedla jen k větším volebním výsledkům. Jestli není lepší rakouský přístup, kde se do jisté míry podobnou Stranu svobodných podařilo křesťanským demokratům už dvakrát úspěšně neutralizovat a) uznáním, že něco z jejich programu je opravdu problém a tudíž před tím nebudeme zavírat oči b) vtažením do vládní zodpovědnosti, kdy se rychle ukázaly limity věčných křiklounů. Možná by to bylo lepší, než se hystericky zavazovat, že nikdy, nikdy, nikdy nebudu hlasovat s AfD ani o úklidu chodníků, popřípadě radši zvolit zemského premiéra ze strany přejmenovaných komunistů, než liberála, kterého by podpořili poslanci AfD (mimochodem, v britském Guardianu tuto zcela standardní demokratickou volbu v Durynsku popsali větou „AfD zkonspirovala puč, kterým odstranila populárního levicového premiéra“).
Pokud hrůzný masakr v Hanau povede nejen k ostrakizaci, ale v konečném důsledku i ke kriminalizaci těch, co mají kritický pohled na migraci, stmelí to mainstreamové strany ještě více v ignoranci tématu a zažene to AfD ještě více do kouta. Jak se má v Německu cítit pravičák, když už i samotné označení „pravičák“ znamená v dnešní němčině to samé co v češtině „krajní pravičák“…?
Přitom máslo na hlavě má v případě vraha z Hanau německý stát. Rathjen se v letech 2002, 2004 a 2019 obrátil na policii a na spolkové státní zastupitelství s udáním na nejmenovanou tajnou službu, která kromě audiovizuálního sledování občanů disponuje jedinci schopnými číst myšlenky lidí a řídit je na dálku jako loutky. Přesto mu byl v roce 2013 vydán zbrojní průkaz. V Německu, které má velmi restriktivní zbraňovou politiku…
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173/2010 Děkujeme!