V Polsku proběhly parlamentní volby. Jejich výsledek je důležitý pro náš region i celou Evropskou unii. Zásadní otázka zněla: bude mít po nich Brusel ve Varšavě nadále tvrdého oponenta, nebo zvítězí europtimistická opozice? Stalo se to druhé, což bude mít podstatné důsledky. I pro nás. Ovšem česká debata o dění v Polsku tomu neodpovídá, bývá plochá a předpojatá.
Liberální mainstream líčil polské volby jako souboj dobra se zlem. Vytahovaly se „hříchy“ vládnoucí strany Právo a spravedlnost (PiS), mezi něž má patřit zejména bránění ženám v potratech, nenávist k homosexuálům, ovládnutí veřejnoprávních médií či ohrožování nezávislosti soudců. Relevance a oprávněnost těchto výtek je různá, informování o nich však obvykle není přesné a promítají se do něj silné antipatie k polským konzervativcům.
Nicméně tyto kulturní a mediální války nebyly tím, co by rozhodovalo
Právo a spravedlnost doplatila kromě únavy občanů z osmi let jejího vládnutí, covidu, války a krize na to, že se proti ní postavila mocná Evropská komise. Spor o „dodržování zásad právního státu“ se točil kolem soudní reformy, jejímž deklarovaným cílem bylo vyhnat z justice exponenty komunistického režimu (jaký je to problém jsme nedávno viděli i u nás na příkladu Roberta Fremra). Polský kabinet si tím ale vysloužil obvinění, že zasahuje do soudcovské nezávislosti.
Evropská komise (EK) proti Polsku využila novou pravomoc, jež jí svěřila kvalifikovaná většina členských zemí. Jde o možnost podmínit vyplacení peněz z evropských fondů dodržováním zásad právního státu. Podle Bruselu je Varšava porušila a EK jí zmrazila prostředky z Fondu obnovy, z něhož může Polsko čerpat až bilion korun. Premiér Mateusz Morawiecki doznal, že jde o problém, který ohrožuje výsledek PiS ve volbách. Udělal, co se po něm chtělo, i když tím naštval svého ministra spravedlnosti Zbigniewa Ziobra.
Ještě loni v červnu předsedkyně Komise Ursula von der Leyenová přislíbila polskému předsedovi vlády, že peníze dorazí, protože Varšava revidovala reformu dle pokynů. Pak se do věci vložila česká komisařka Věra Jourová, pod níž spadá dodržování zásad právního státu a vše bylo jinak. Miliardy euro nedorazily ani do voleb a lídr opozice, předseda Občanské koalice Donald Tusk, tím získal svůj nejpádnější argument do kampaně. Obvinil PiS, že chce vyhnat Polsko z EU a slíbil, že on peníze z Bruselu dostane.
Změnu postoje Varšavy k Bruselu pocítíme i my
Volby dopadly, jak dopadly a PiS nejspíše nakonec skončí v opozici. Co to pro nás znamená? Z hlediska vzájemných vztahů nic, tak jako se nic nestane po změně vlády v Bratislavě. Ale problémy nám mohou nastat v rámci vnitrounijní politiky. Vláda Práva a spravedlnosti často pozvedala hlas proti takovým nesmyslům, jakými jsou migrační pakt či klimatická politika, a to i v případech, když její „sestra“ ODS mlčela, nebo přímo aktivně souhlasila. Kvůli emisním cílům dokonce Morawieckého kabinet podal žalobu.
O tohle „beranidlo“ přijdeme, pokud se moci chopí Občanská koalice, navíc společně s progresivní Novou levicí. Její vláda bude se vší pravděpodobnosti eurooptimistická a Bruselu nebude „dělat problémy“. Což v české kotlině budí převážně nadšení. Nejde o právě moudrou reakci. Svědčí to právě o tom, jak ploše a předsudečně hodnotíme dění v Polsku. Podobně jsme nadávali na tamní potraviny – než jsme je masivně začali jezdit kupovat… Nyní jsme se na volby dívali prizmatem „kulturních válek“ a opomíjeli důležité věci. Změnu postoje Varšavy k Bruselu pocítíme i my.
Tlak EK poškodil Kaczynského, Tuskovi pomohl
V české debatě se upozaďovaly důležité socioekonomické otázky, jejichž vnímání dělí konzervativní venkov a městské liberály. A už vůbec se nemluvilo o tom, že tlak EK, která odmítala až do voleb vyplatit peníze na rozvojové projekty, silně poškodil Kaczynského a velmi pomohl Tuskovi. Možná bychom měli gratulovat Komisi k vítězství ve volbách v Polsku.
Nadšení mnoha lidí nad tím, že komisaři sáhli k tomuto drastickému opatření, není namístě. Na Brusel „vyzráli“ jedině Maďaři, ovšem za cenu drsného vydírání, kdy v reakci na suspendování fondů odmítali souhlasit s pomocí pro Ukrajinu. Teď to vypadá, že Komise jim peníze pošle.
Sečteno a podtrženo, v polských volbách nešlo primárně o kulturní otázky (byť měly silně emotivní náboj) a už vůbec ne o souboj „dobra a zla“ (Tusk je stejně kontroverzní a polarizující osobností jako Kaczynski). Kromě naprosto logických faktorů, jakými jsou únava, touha po změně či dopad několika na sebe navazujících krizí, bylo ve hře především účinkování Polska na evropské scéně. Tato téměř čtyřicetimilionová země je regionální mocností, má „výtlak“ na úrovni Itálie či Španělska a nepřehlédne ji ani Německo.
I pro Komisi byl výsledek hlasování Poláků nesmírně důležitý. S největší pravděpodobností přišla o nepříjemného a tvrdého oponenta. S námi si poradí snadno. Ostatně kabinet Petra Fialy byl ticho u řady probíraných témat, kdy se vláda Mateusze Morawieckého hlasitě ozývala. Ta nová bude zřejmě k Bruselu vstřícnější. Což je jediná změna, která by nás měla zajímat.
Podivný přístup ODS k partnerovi
Zatím se naše pozornost upínala převážně falešným směrem (pokud byla vůbec nějaká – slovenské volby u nás rezonovaly více). Vlastně se česká debata točila kolem jediného tématu: aby už Jaroslav Kaczynski konečně „vypadl“. Dalo se to čekat, mainstreamová masírka byla důkladná a trvala hodně dlouho. Co se tak úplně čekat nedalo, je chování ODS, partnerské strany PiS. Neslyšeli jsme od ní žádnou gratulaci k vítězství. Přitom jde o velký úspěch, bez ohledu na to, kdo sestaví vládu.
Vysoký představitel občanských demokratů, předseda Senátu Miloš Vystrčil, dokonce gratuloval oponentům.
„Většina v obou komorách pro opozici! Pro mě povzbuzující výsledek,“
napsal na svůj profil na síti X. Jmenovitě zmínil i postkomunistickou a progresivistickou Novou levici. Člověka maně napadne, zda snad tajně nepřestoupil k Pirátům. V Evropské unii je normou blahopřát té straně, s níž jste v jedné frakci. Tohle je naprostý úlet, který ani nikdo nekoriguje, protože zbytek partaje mlčí. Tento podivný přístup ODS k partnerovi, jímž se ráda a často chlubila, jen podtrhuje českou ignoranci směrem k Polákům.
Jásat mohou příznivci unijních politik
Máme štěstí, že polská demokracie je silná a stabilní (navzdory fake news, že Právo a spravedlnost chystá vojenský puč, pokud nezíská ve volbách většinu). Nehrozí tedy vláda nějakého extrému.
Pravdou je, že politický boj je u našich sousedů velmi ostrý, personifikovaný a ani jedna ze stran nejedná v rukavičkách (u nás se ovšem veskrze připomínaly podpásovky Kaczynského, ne Tuska). Nebýt toho, mohly by klidně PiS a OP vládnout spolu. Problém není v programu, ale v osobních animozitách. Ty stojí i za tím, že středově konzervativní Třetí cesta nechce jít do koalice s Právem a spravedlností a dává přednost progresivistické Nové levici. Uklidnění pak určitě nepomohlo ani hecování z Bruselu.
Jednostrannost, povrchnost, předsudky a překrucování informací zavinily, že polské volby vnímáme zkresleně. Sice byly emotivně vnímány i v samém Polsku, ale rozhodně v nich nešlo o „osudovou bitvu“ mezi demokracií a diktaturou, jak se nám mnozí snažili podsunout. Opravdu zásadní je ale změna evropského kurzu. Tu jedinou také pocítíme i my – a to silně. Obránci národních zájmů nezajásají, zato se budou radovat příznivci unijních politik. Poučení na závěr zní: všímejme si Polska více a lépe, je pro nás důležité.
Převzato z info.cz
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!