„Po včerejším shlédnutí rozhovoru mě velmi zaujala reakce zde na tomto webu. Spousta lidí se zaměřila na „Putina jako autistického historického šprta“ (dobré memy), zatímco jiní zůstali u variací na „podívejte, jak je jeho historie vylhaná a bizarní a divná“ nebo „odpískal PR příležitost a nedal MAGA nic“. OK. To první je vtipné, to prostřední je standardní internetová signalizace a pozicování a to poslední je pohled na celý svět prizmatem americké politiky. Fajn, ale jsou tu opravdu ohromná zjištění, pokud to chceme brát vážně. Několik bodů níže.
Za prvé, nejdůležitější je skutečně ona půlhodinová lekce z historie. Nejenže s ní Putin začal a odmítl se nechat přerušit, ale dokonce udělal velkou show, když Tuckerovi daroval dokumenty podporující jeho argumenty. To nám říká, že historická složka rusko-ukrajinské války není jen zpětnou legitimizací nebo vágním casus belli, ale motivačním faktorem pro Vladimíra Putina osobně.
Za vším hledej historii
Již rok tvrdím, že bychom měli chápat bezprostřední příčinu války jako prohlubující se historickou posedlost Vladimira, jeho pocit osobní křivdy a postupující izolaci, která umožnila, aby to v období roku 2022 vyhřezlo. Tento rozhovor je silným podpůrným důkazem pro toto zarámování. Všimněte si, jak Putin ignoruje rozšiřování NATO jako důvod k akci, stejně jako to, jak moc mu nezáleží na ukrajinské demokracii. Dokonce si ani nemyslí, že je to demokracie.
Primárně je ve svém jednání motivován historickými ohledy. A to je velmi důležité, což někteří pozorovatelé možná tak docela nechápou. Nebyl takový vždycky! Totiž jeho dlouhé monology o historii, které ospravedlňují konkrétní politické kroky, jsou v posledních deseti letech, a zejména v posledních čtyřech či pěti, čím dál častější. Což zapadá do modelu rostoucí posedlosti – to mimochodem dobře koresponduje i s Putinovým pocitem po roce 2012, že jedině on může stabilně vládnout Rusku a že chce odkázat historické dědictví. Tuckerovi se přes určitou snahu nepodařilo získat odpověď na základní otázku – proč právě v roce 2022, a ne dříve, když přece VÍ, že žádní Ukrajinci neexistují –, ale je to dobrý materiál pro výklad posedlosti.
Za druhé, dalším prvkem byl Putinův pocit osobní urážky a jeho značně snobské uvažování. Jeho kolegové světoví lídři ho uráží. Máme tu desítky minut, kdy mluví o Bushovcích, o dokumentech podepsaných Francouzi a Němci, o jednáních obecně – všechna vyprávění končí tím, že Rusko nedostane to, co mu bylo slíbeno nebo co očekávalo. To by se dalo číst jednoduše jako ospravedlnění ruského jednání, ale většinou je slovně i řečí těla sdělováno, že Putin sám se cítí velmi uražen a že nechápe, proč ostatní nevidí svět a důsledky událostí tak jasně jako on.
Je jen velmi málo důvodů domnívat se, že ten rozhovor je něčím jiným než upřímnými názory samotného Putina, jakožto nadprůměrně chytrého ruského bumbrlíčka, který se snaží vysvětlit, proč má pravdu, proč mu bylo ublíženo a proč jsou ostatní strany tak hloupé a krátkozraké. Boomuje opravdu tvrdě, to je velmi zřejmé. Nesděluje všechno, ale s vědoucím, paternalistickým úsměvem vám říká, že nesděluje všechno. A opravdu chce, aby do vašich tlustých tupých lebek proniklo, na čem DOOPRAVDY záleží. A to je Rurik, Jaroslav Moudrý, rok 1654, Bohdan Chmelnický, Sovětský svaz a pošetilost jeho vůdců, Západ ničemu nerozumí atd. atd.
Zatřetí tento rozhovor vůbec nemůžeme chápat jako nějaké cvičení strategické komunikace. VVP zjevně neměl zájem mluvit o politických otázkách důležitých v USA, nepředhazoval žádné kosti „MAGA“, několikrát vůbec nezareagoval na návnadu a nepřešel na čistší komunikační narativ, který by se lépe prodával u mezinárodního publika neliberálních nebo k Západu skeptických lidí. Vůbec! Tento rozhovor byl spíše o tom, co si myslí sám Vladimir Putin, než o tom, co by se podle něj nejlépe prodávalo. To je u takového rozhovoru neuvěřitelně neobvyklé.
Nedozvěděli jsme se nic o cancel culture, o genderech, o tom, že Biden je senilní, ani o tom, že USA jsou ten zlý chapadlovitý hegemon, který ohrožuje světový mír. Ve skutečnosti byl v těchto věcech neuvěřitelně obezřetný. Mnohem více než na jiných místech v nedávné minulosti.
Putin jako pedagog
Byl to Putin jako autoritativní pedagog, který se snažil Tuckera poučit nejen o historii, ale i o tom, jak ten svět vlastně funguje. Podívejte se na diskusi o oranžové revoluci, Janukovyčovi a různých jednáních. Osobní nelibost se zde projevuje velice zřetelně, stejně jako zklamání a zmatek, proč to ostatní mezinárodní partneři prostě nechápou tak čistě jako on, když je to tak JEDNODUCHÉ.
Nejlépe zarámovanou/pro západní publikum konzumovatelnou částí rozhovoru byla část o jednáních na jaře 2022. A Tucker ho přiměl mluvit i o budoucích možných jednáních. To bylo také poučné, protože se zopakovaly Putinovy hlavní talking pointy, že druhá strana ho nechápe a je tvrdohlavá a že přitom existuje „rozumné“ východisko, jen kdyby ostatní měli tak jasno jako on.
To je důležité mít na paměti, zvláště když se zdá, že Putin je přesvědčen, že válka probíhá natolik dobře, že může jen čekat, až se nevyhnutelně objeví požadavek na jednání ze strany Západu.
Všimněte si také, že se pravidelně uchyluje k proceduralismu. Byrokratické zázemí absolventa právnické fakulty a špionážní školy KGB se u Putina nakonec vždycky projeví.
A konečně, jak už jsem poznamenal, tento rozhovor byl dost zvláštní. Tucker se snažil posunout diskusi tak, aby odpovídala jeho vlastním názorům (rozšiřování NATO, otázka „kdo řídí USA“, démonické síly na zemi (?)), což bylo dost krkolomné. Ale celkově vlastně odvedl slušnou práci (omlouvám se!). Ptal se na Gerškoviče a docela tlačil na pilu, když se to vezme kolem a kolem, nenechal se od VVP převálcovat, ale vzhledem k velmi meandrující diskusi se sotva udržel ve hře (Putinovo rámování revolucí 2004 a 2013-14 je obtížné pochopit, pokud ty události dostatečně dobře neznáte), nezboural rozhovor natolik, aby skončil předčasně, přišel na to, že má jedinečnou příležitost nechat Putina mluvit, a tím nám poskytl jedinečné okno do duše VVP.
Ukázalo se, že Putin říká Tuckerovi totéž, co říká novinářům v Rusku, a mluví dokonce snad ještě putinovštěji. Což je poučné! Ta posedlost historií je velice skutečná, stejně jako jeho víra, že jednání (jestliže bude ve prospěch Ruska a v souladu s Putinovým vlastním smyslem pro to, co je rozumné) je možné. Obě tyto věci jsou pro nás akademiky i pro Západ jako takový důležité.
Autor je profesorem na Columbian College of Arts and Sciences
Přeložila Lucie Sulovská
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
