Nedávno jsem se dočetl v článku jakési paní Soukeníkové na Seznam Zprávách, že jsou oslavy 17. listopadu trapné a nesnesitelné. Prý dorostla nová generace, kterou už nějaké vzpomínání nezajímá. Navrhuje, abychom se během oslav raději zamysleli, co to znamená, že z poslanecké sněmovny vypadla levice.
Já jsem pro. Pojďme zítra mimo jiné oslavit, že z poslanecké sněmovny (až na čtyři nebohé Piráty) vypadla levice. Ukazuje se, že většina obyvatel Česka o rudé vize budoucnosti prostě nestojí. I klasický „levicový“ volič raději hodí hlas velkotovárníkovi, protože (jistě naivně) věří v jeho manažerské kompetence, než aby nechal samozvané spasitele budovat utopický svět vynuceného dobra.
Oslavy 17. listopadu opravdu bývají poněkud kýčovité, protože připomínají sentimentální, leč autentický kýč, který události roku 1989 provázel, a který si z dětství intenzivně vybavuju. Bylo to hezké. Je možné, že lidé nové generace, kteří to nezažili ani jako děti, to neumí zcela pochopit. Nicméně já bych se tomuto „generalizování generací“ velmi bránil. Především nic nenaznačuje, že by snad mladí voliči byli nějak svorně a do jednoho socialisté. Studentské volby dopadly remízou PirSTANu a SPOLU, ve skutečných volbách pak mladí zřejmě volili poměrně podobně jako zbytek obyvatelstva.
Byl bych rád, abychom si tedy nenechali ukrást étos Listopadu pár mediálními socialisty, kteří z pochopitelných důvodů polistopadový politický systém příliš nemusí, ale ve skutečnosti mluví jen sami za sebe. A ano, žijeme ve svobodné společnosti, takže si pochopitelně mohou uspořádat anarchistický dýchánek a pořádně zdrbnout hrůzy kapitalismu. Stejně jako to mohou udělat kterýkoli jiný den v roce.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujem