Před časem jsem potkal spolužáka ze základní školy. Přestože to byl můj nejlepší kamarád, neviděli jsme se 33 let. Když jsem mu potvrdil, že stále bydlím na stejné adrese a mám stále stejné zájmy a koníčky, byl až dojatý. Tolik věcí se kolem nás změnilo, ale pouto kamarádství přetrvalo. Naše společné příhody, naše domovy, hodnoty, jež jsme přijímali, to vše nás kdysi formovalo a zůstalo v nás dodnes. Ale proč o tom píši?
Když si čtu o hodnotách, ke kterým se mám jako správný Evropan hlásit, přiznávám, že jsou mi cizí. Připadají mi jako z učebnic občanské nauky. Učili jsme se je kdysi nazpaměť, ale náš skutečný svět byl tolik jiný, než jak se nám ho snažili soudruzi po dobrém i po zlém vnucovat.
Vždy mě těšilo poznávat rozličné země a rozmanitosti jejich kultur. Se smutkem však sleduji, jak se z Evropy stává jednotný Eintopf, do kterého se hází rovnoprávně všechny myslitelné ingredience, až začíná připomínat jakési beztvaré euroamarouny.
Na starých heslech ještě nestačila zaschnout krev těch, co se odmítli pokrokovým vizím přizpůsobit, a už je tu máme znovu. Jen proletariát vystřídali samozvaní zastánci vybraných menšin, bojovníci proti stereotypům a tvůrci nového druhu člověka. Zacházejí dál, než kam si troufli zajít jejich předchůdci a opevňují se v pozicích, které připomínají ono „Na věčné časy a nikdy jinak“.
Zapomněli jsme snad na svoji minulost a jsme proto odsouzeni k tomu, abychom si ji znovu zopakovali? Možná. Ale dokud nezapomeneme, kam patříme, kde jsou kořeny, které nás formovaly, a dokud neopustíme tradice uchovávané našimi předky, máme naději. Naději k tomu, že můžeme všichni sedět u jednoho evropského stolu, ale jako menu nekonzumovat onen Eintopf, ale nabízet sobě i druhým to nejlepší z našich domácích kuchyní.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!