Zítra uplyne 70 let od justiční vraždy Milady Horákové. Smutné výročí je hodně vidět. V ulicích, na budovách, na sítích, v TV i radiu. Někdo by mohl říct, že možná až moc. Říkám na to: NE, NENÍ TO MOC. Naopak kampaň „Zavražděna komunisty“ se ukázala jako zásah na správném místě. Díky za ní!
Nasvítila totiž problém, který tu reálně máme, ač není na první pohled vidět. Nemyslím teď všechny ty soudružky Semelové a komunisty podporující dnešní vládu. To vidět je – a je to ostuda těch, kdo se o ně ve vládě opírají. Kampaň ale nasvítila to, co mnozí nevidí. A co se ukázalo právě v reakcích na kampaň spolku Dekomunizace.cz. Třeba reakce vedení Filosofické fakulty, která odmítla pověsit na budovu sdělení, že Horáková byla „zavražděna komunisty“. Prý proto, že je to paušalizace. Prý to nebyli praví komunisté, kdo ji zavraždil…
Filozofická fakulta UK je typickým příkladem onoho „kluzkého svahu“ a postupného „pochodu institucemi“, kterými noví neomarxisté dobývají území. Krůček po krůčku. Děkan FF Michal Pullmann nejprve publikačně bagatelizoval normalizaci, pak očistil vedení fakulty od jinak smýšlejících, aby se teď pustil do revize padesátých let. Jsem zvědav, kde to skončí. Každopádně kampaň ukázala, že ten náš problém začíná na vysokých školách. My jsme po roce 89´pracovali pro republiku, zatím co radikální levice dobývala univerzity. Ty humanitní už má pomalu pod kontrolou. Nesmíme to nechat být. Nejde jen o Horákovou. Jde o naše děti.
Autor je poslancem Evropského parlamentu za ODS. je členem skupiny Evropských konzervativců a reformistů
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!