„Nemůžete být dobrým katolíkem a podporovat rozšiřování vládou schváleného práva zabíjet nevinné lidské bytosti,“ řekl sanfranciský arcibiskup Salvatore Cordileone k Josephovi Bidenovi. Komentoval tak jeho slova, když kritizoval poslední texaskou legislativní iniciativu, která zakazuje většinu potratů po šestém týdnu těhotenství. Stát Texas tímto zákonem disponuje nejtvrdší legislativou v Unii.
Nejvyšší soud USA minulou středu odmítl návrh zahájit zrychlené řízení o zrušení zákona a žalobu v tomto ohledu odmítl. Nejvyšší soud však zdůraznil předběžnou povahu svého rozhodnutí – nejde tedy o rozhodnutí o ústavnosti texaskému zákona. To bude následovat.
Jak se zbláznil soudce Roberts
Hlasování dopadlo, jak se očekávalo – pět ku čtyřem – s tím, že konzervativní soudce Roberts potvrdil, že neplatí očekávaný stereotyp o mladém liberálovi a starém konzervativci. Příběh soudce Robertse je pěkným a názorným příkladem, že i v pokročilém věku se můžete zbláznit. (Někdo zakládá po šedesátce hudební skupinu, někdo se v tomto věku zamiluje do ztřeštěné studentky a soudce Roberts hlasuje na stará kolena pro potraty.)
Nesouhlasná stanoviska liberálních soudců zřetelně dokládají, že vyjma přelomového rozhodnutí z roku 1973, známé jako „Roe versus Wade“, nemají liberálové k problematice žádnou novou – jinou argumentaci.
Např. soudkyně Sonia Sotomayorová ve svém stanovisku uvedla, že nový texaský předpis je „zjevně protiústavní zákon vytvořený tak, aby ženám zakazoval uplatňovat jejich ústavní práva…“ Problém takového vyjádření spočívá v samé podstatě – stát Texas nezakazuje potrat obecně, nýbrž zhruba po šestém týdnu těhotenství.
Soudce Roberts k zákonu napsal: „… zdá se, že požadovaným důsledkem je izolovat stát od odpovědnosti za implementaci a prosazování regulačního režimu.“ Abychom soudcově vyjádření rozuměli, předpis umožňuje soukromým občanům žalovat kohokoli, kdo provádí nebo pomáhá někomu potratit poté, co je v embryu detekována srdeční aktivita (což obyčejně bývá okolo šestého týdne těhotenství).
Soudce Roberts tedy především namítá vznik oprávnění zasahovat do práv cizího člověka bez toho, aniž by se ho věc jakkoliv týkala (bez osvědčení právního zájmu). I tato argumentace pokulhává, neboť nejde o jakési správní řízení, nýbrž o záchranu lidského života. Soudce Roberts tedy nesouhlasí s tím, že každý může zachránit lidský život.
Soudce Roberts ale ve skutečnosti trefil hřebíček na hlavičku, když upozornil na absenci právního zájmu „každého“. Každý je totiž i taxikář, vezoucí ženu na potrat – i ten může žalovat kliniku, lékaře nebo zdravotnický personál v rámci civilního řízení, a prokáže-li se, že potrat byl proveden po šestém týdnu těhotenství, vysoudí minimálně 10 000 dolarů a náklady řízení.
Problém tedy tkví v tom, že zákon takovou civilní žalobu vůbec umožňuje a taxativně stanovuje minimální částku, kterou lze ve sporu „vyhrát“. Tím, že žalovanou stranou budou především kliniky a nikoliv dotčené ženy, bude také zabezpečena vysoká pravděpodobnost naplnění soudního rozhodnutí.
„Útok na práva a zdraví žen…“
Texaský senátní návrh zákona číslo 8 určuje, že vždy půjde o civilní spor, tedy nikoliv trestní, a tím se značně ztěžuje eventualita protiústavnosti předpisu, neboť oprávnění podat soukromou žalobu nezapadá do kategorie „veřejného práva“ (stát takovou žalobu podat nemůže).
Není snadné se zorientovat v odborných polemikách k zákonu, poněvadž většina z odpůrců se zaštiťuje ústavním právem na potrat. To pochopitelně neexistuje ani v USA (nepleťme si to s dovolením potrat za určitých okolností absolvovat). V tomto ohledu existují jen přání většiny demokratů v Kongresu a samozřejmě i jejich politická prohlášení, která o právu na potrat hovoří tak často a už tak dlouho, že málem nabýváme dojem jeho existence.
A to je vlastně to, co arcibiskup Cordileone vytýká Josephu Bidenovi. Potrat, jakožto dovolení zabít jiného člověka pro jeho tak nízký věk, že ještě nestihnul ani nabýt svá práva, je nemorální. Na dnes již klasickou argumentaci o incestu a znásilnění, či ohrožení života matky, totiž texaský zákon dobře pamatuje. A s jiným, řekněme snad pádnějším důvodem pro zabíjení nenarozených, liberálové zatím nepřišli. (Pomineme-li zhovadilá hesla „moje tělo – moje právo“.)
Na obrázku vidíme předsedkyni Sněmovny reprezentantů USA Nancy Pelosiovou. Demokratka Pelosiová rozsudek soudu označila za „zbabělé rozhodnutí“ s tím, že jde o „podporu flagrantně protiústavního útoku na práva a zdraví žen“.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!