1) Návrat k osvědčené kvalitě
Známý ekolog a bojovník proti rasistickému neokolonialismu Vladimir Putin nejenže přestal létat a začal jezdit vlakem, ale ještě jen kvůli němu ruské úřady během posledních deseti let vybudovaly několik železničních tratí, které vedou k různým jeho rezidencím, a také několik tajných nádraží v blízkosti těchto rezidencí, uvedl v úterý investigativní zpravodajský portál Proekt.
V roce 2019 byla popoblíž Putinovy rezidence Valdaj v ruské Novgorodské oblasti vybudována železniční stanice s přistávací plochou pro vrtulníky a také trať vedoucí k tomuto nádraží. Podle satelitních snímků, které novináři Proektu prozkoumali, byla v roce 2015 poblíž Putinovy rezidence Novo-Ogarjovo v Moskevské oblasti postavena další trať i s tajnou stanicí.
A v roce 2017 bylo podle reportáže Proektu poblíž Bočarovova Ruchu, Putinova letního sídla v Soči, vybudováno železniční nástupiště a koncová kolejová trať, která je skryta plotem před tratěmi, po nichž jezdí příměstské osobní vlaky.
Podobně zodpovědná je i Putinova družka a další okolí. Alina Kabajevová při svých cestách do Valdaje využívá byznys třídu rychlovlaku Sapsan jezdícího na trase Moskva-Petrohrad.
Na konečnou ještě nikdy nedojela: vždy vystupuje na mezizastávkách v Uglovce nebo Okulovce. Stanice se nacházejí nedaleko od sebe v Novgorodské oblasti a v jejich blízkosti není nic pozoruhodného, tedy kromě sídla hlavy státu na Valdaji.
Podle údajů ruských železnic jela Kabajevová za svým milým od roku 2015 po této trase nejméně 56krát. Na těchto cestách ji občas doprovázela její matka, někdy sestra nebo babička.
Stejnou cestou se vydávalo mnoho známých a příbuzných ruského vůdce, například jeho nejstarší dcera Maria Voroncovová nebo Gennadij Timčenko.
2) První výročí nebude vymlčeno
Rusko se chystá na první výročí b̶l̶e̶s̶k̶o̶v̶é̶ ̶v̶í̶t̶ě̶z̶n̶é̶ ̶o̶p̶e̶r̶a̶c̶e války na Ukrajině mnoha připravovanými happeningy. Masová akce nazvaná „Hrdinové naší doby“ se bude konat ve dnech 20. až 24. února ve všech ruských regionech a je určena k oslavě ruských vojáků, kteří se podíleli na invazi. Zdroje z několika regionů informovaly zpravodajskou agenturu RBC o některých Kremlem navrhovaných aktivitách v rámci oslav. Účastníci se mohou seřadit do hvězdic připomínajících státní vyznamenání Hrdina Ruska a natáčet videa před válečnými památníky.
Pokyny také vyzývají k vytváření městských nástěnných maleb (muralů) a grafitti oslavujících ruské vojáky a jejich „hrdinství“ a navrhují některé motivy.
Pokyny také uvádějí nápady na umělecko-řemeslné dílny: výroba zákopových svíček, pletení ponožek a rukavic pro ruské vojáky na frontě a šití retro tabákových pytlíků s vyšitými hesly jako „Vzhůru k vítězství“. Tyto vlastnoručně vyrobené dárky budou později odeslány do bojové zóny.
Mezi další aktivity budou patřit setkání školáků s veterány různých ruských válek, koncerty v nemocnicích, kde se léčí zranění ruští vojáci, a organizované psaní dopisů s „vřelými a upřímnými přáními“ pro vojáky na frontě. Ústředním bodem plánovaných vzpomínkových akcí bude shromáždění na moskevském stadionu Lužniky za účasti Vladimira Putina a mnoha celebrit.
3) Režim pořád přemýšlí, jak válku Rusům přetlumočit
Nejlepší kremelské mozky neustále připravují návody, jak mají ruská provládní média a politici vysvětlit národu válku na Ukrajině. Metodické příručky hodně čerpají z historie. Jedna z příruček navrhuje inspirovat se ruským chápáním první světové války.
Hlavní argument příručky je jednoduchý: autoři tvrdí, že v obou válkách bylo Rusko „vtaženo“ do vojenského konfliktu západními zeměmi. Západ, vysvětlují, pravidelně zahajuje války kvůli svým „koloniálním aspiracím“, zatímco Rusko bylo opakovaně nuceno účastnit se konfliktů Západu, aby bránilo své „bratrské národy“; Rusko „neopouští své“ a „zastává se utlačovaných“. Tak například v roce 1914 ruské impérium „nemohlo opustit“ Srbsko, vysvětlují.
O válce na Ukrajině se v průvodci hovoří jako o „novodobé ukrajinské krizi“. Kořeny konfliktu autoři „vystopovali“ k revoluci na Majdanu a válce na Donbasu: Následuje známá pohádka: Obyvatelé řady ukrajinských regionů, kteří nadále mluvili rusky, byli pronásledováni ukrajinskými radikály a oficiálními kyjevskými úřady, nepodporovali převrat a nechtěli žít v ukrajinském státě, který je nepřátelský vůči Rusům. Krym oznámil, že se chce stát součástí Ruska, zatímco Doněcká a Luhanská oblast vyhlásily nezávislost. Využily tak svého práva na sebeurčení.
Příručka také „doporučuje“, aby sdělovací prostředky neustále opakovaly divákům, že po roce 2014 se západní země rozhodly „sponzorovat pěstování nenávisti vůči Rusům a touhy zabíjet Rusy v několika generacích Ukrajinců prostřednictvím misantropických ideologií a rusofobie“.
Dokument pak tvrdí, že role Ruska je výhradně mírová. Tvrdí, že ruské úřady se před válkou snažily konflikt zkrotit nesčetnými způsoby, ale „USA udělaly z Ukrajiny frontovou linii v konfrontaci Západu proti Rusku“ – a Rusko „bylo nuceno zahájit speciální vojenskou operaci“.
Samostatná část příručky je věnována vměšování Západu do vnitřních záležitostí Ruska. Autoři doporučují, aby propagandisté poukazovali na to, jak Německo sponzorovalo bolševiky na počátku 20. století. Dokument dále tvrdí, že Západ dnes používá stejnou strategii „financováním nesystémové opozice, protestních hnutí a protiruských médií“ a že „tento proces se od počátku SVO zintenzivnil“. Příručka dokonce zmiňuje ruský registr „zahraničních agentů“:
„Mnoho mediálních zdrojů a myšlenkových vůdců bylo legálně označeno za zahraniční agenty, protože jejich financování pochází od zahraničních subjektů, které, ačkoli jsou často nekomerční a nevládní, mají vazby na vlády západních zemí.“
„Západ poskytuje zahraničním agentům mediální podporu a pomáhá jim šířit falešné zprávy. Téměř všechny zaujímají nejen protiválečný, ale i protiruský postoj a otevřeně vítají smrt ruských vojáků. Jedná se o skutečné národní zrádce, které si vychovaly západní zpravodajské služby.“
Příručka v závěru předpovídá, že se po světě brzy rozšíří „protiamerická vlna“ a že USA „nebudou schopny najít nejen vojenské spojence, ale dokonce ani seriózní obchodní partnery“. Příručka pak předpovídá, že po skončení války na Ukrajině nastane „nový světový řád“.
Nastolení tohoto „spravedlivějšího a bezpečnějšího světového řádu“ je podle ní „posláním Ruska na mezinárodní scéně“. Nový světový řád bude podle něj založen na těchto principech:
„Národní bezpečnost žádné země by neměla být na úkor bezpečnosti jiné země.“
„Žádná země by neměla dosáhnout blahobytu pro svůj lid na úkor jiné země nebo národa.“
Právě o tom (tvrdí příručka) mluvil Putin už ve svém „mnichovském projevu“ z roku 2007, kdy kritizoval Spojené státy, NATO a globální unipolaritu. Již tehdy, píší autoři, „bylo Rusko prorokem nadcházející dehegemonizace mezinárodních vztahů“.
Další příručka uvádí analogie mezi válkou na Ukrajině a bitvou na Něvě roku 1240. Autoři na začátku vysvětlují, že „kolektivní Západ“ se snaží rozbít Rusko již po staletí. Dokonce vysvětlují, koho mají na mysli: „kolektivní Západ“ v různých dobách zosobňovali Teutonský řád, Švédsko, Rzeczpospolita polsko-litevská, Napoleonova říše, Třetí říše a NATO. Všechny tyto subjekty podle dokumentu uplatňovaly stejnou taktiku: poštvat „národy žijící v blízkosti hranic [Ruska]“ proti ruskému státu. V tomto bodě autoři vyvozují přímou analogii s „kolektivním Západem“, který „napumpoval Ukrajinu“ zbraněmi a otevřel na jejím území „síť biolaboratoří“. Nicméně, pokračuje příručka, všechny útoky Západu na Rusko měly stejný konec: „Společnost se sjednocuje kolem národního vůdce a prokazujíc odvahu a hrdinství na bitevním poli útočníky odráží“.
Jedna z kapitol dokumentu se jmenuje „Moc v pravdě!“. Předpokládá se, že tato slova pronesl Alexandr Něvský. „Ruští bojovníci měli pravdu na své straně – bránili svůj domov, a naše vítězství tak bylo jediným možným výsledkem,“ píší autoři. V oddílech o „speciální vojenské operaci“ se o „obraně svého domova“ nezmiňují, ale zastávají názor, že dnešní ruští vojáci jsou si také „jisti, že mají pravdu, protože pokračují v práci svých otců a předků.“
Kreml v dokumentu také tvrdí, že současný Západ chce stejně jako dříve zničit Rusko, aby se dostal k jeho zdrojům. Tyto zdroje se však podle autorů změnily; zatímco dříve chtěl Západ ruské obyvatelstvo, nyní potřebuje jeho nerostné suroviny: „Konzumní společnost, která se na Západě vyvinula, potřebuje mnoho zdrojů. Západ vyčerpal své vlastní zdroje již před několika staletími, což bylo hlavním důvodem jeho kolonialismu a neokolonialismu. Západ otevřeně prohlásil, že Rusko má příliš mnoho zdrojů na jednu zemi, a proto musí být rozděleno.“
Ruští propagandisté jsou instruováni, aby všechny tyto argumenty používali a vedli publikum k závěru, že válka na Ukrajině byla „preventivním úderem“.
„Vedení Ruska, stejně jako sám Vladimir Putin, by útok na Rusko nepřipustilo. Bylo přijato rozhodnutí zahájit speciální vojenskou operaci, která [Rusku] umožnila zabránit opakování událostí z 22. června 1941, kdy nacistická vojska vtrhla na ruské území,“ tvrdí autoři.
4) Děti proti válce
V květnu 2022 uspořádala škola sedmnáctileté Zari slavnostní ukončení školního roku. Zari měla na této akci přednést báseň. Než se však dostala ke slovu, ujal se slova ředitel školy. Ta studentům sdělila, že má dobré zprávy: ruská armáda právě dobyla železárny Azovstal v Mariupolu.
Při poslechu projevu se Zari rozzlobila. Když přišla řada na báseň, Zari přistoupila k mikrofonu a zvolala: „Ne válce! Svobodu Ukrajině! Putin je ďábel!“
Někdo Zariin výbuch natočil na video a ráno 22. května se video rozšířilo po sociálních sítích. Reakce byly smíšené. Mnozí Zari uráželi a nadávali jí, někteří chválili její statečnost. Reakce v Zariině škole nebyla zdaleka tak rozpolcená: nikdo ji nepodpořil. „Všichni na mě začali křičet, všichni byli opravdu naštvaní. Nazývali mě fašistkou, zrádkyní a ostudou mé země.“
Zanedlouho se objevili policisté, zabavili Zari telefon a odvezli ji na policejní stanici. To vše bylo doprovázeno slovními urážkami,“ řekla. „Připadala jsem si jako čarodějnice ve středověku nebo sériový vrah. Na policejní stanici mě drželi asi pět hodin nebo tak nějak; těžko si to vybavit. Nebili mě. Řekli mi, že jsem hloupá a že ničemu nerozumím. A taky uráželi Ukrajince.“
Později toho dne se na internetu objevilo video, na kterém se Zari a její matka omlouvají. Zari stojí před školou a říká, že byla „nervózní ze zkoušek“ a lituje svého jednání, které bylo jen pokusem „upoutat pozornost“. Její matka, která vypadá sklíčeně, označuje Zariino jednání za „emotivní a bezohledné“ a vyjadřuje lítost nad tím, že ji nedokázala správně vychovat. Podle Zari toto video natočili „lidé ze správy města“. Dostala scénář a bylo jí řečeno, aby ho přečetla na kameru.
Na otázku, co si dnes myslí o svém vystoupení na školní akci, Zari říká: „Na to nebudu odpovídat, protože jsem v policejním hledáčku“. Úřady Zari prý sdělily, že pokud se zapojí do dalšího incidentu, zahájí proti trestní řízení a „zničí život“ celé její rodině.
Podle mediálního projektu OVD-Info bylo v roce 2022 nejméně sedm osob mladších 18 let obviněno z trestného činu za protiválečné výroky. Kromě pokojných protestů a prohlášení se někteří teenageři zapojili do sabotážních akcí proti ruskému válečnému úsilí. Například 30. ledna 2023 OVD-Info informovalo, že Federální bezpečnostní služba (FSB) zadržela u Moskvy tři žáky osmých tříd za poškozování železničních kolejí (podle zpráv médií zapálili signalizační ovládací skříňku). FSB tvrdila, že žáci jednali „na základě pokynů neznámých aktérů z messengeru Telegram“, a vyzvala Rusy, aby „zůstali ostražití a nenásledovali osoby, které ukrajinské zpravodajské služby využívají k sabotážním útokům na cíle dopravní infrastruktury“.
V současné době není jasné, jakým obviněním budou mladiství čelit. FSB uvedla, že jejich činy by mohly být kvalifikovány buď jako „teroristický čin“, nebo jako „diverze“, což jsou v obou případech trestné činy, za které by mladí pachatelé mohli skončit ve vězení.
Zatímco obvinění z trestných činů proti nezletilým jsou v Rusku vzácná, zatčení, vyhrožování a obvinění z přestupků jsou stále častější. Podle zpráv z médií a údajů z otevřených zdrojů byli nezletilí zatčeni za účast na shromážděních solidarity s Ukrajinou a byli pokutováni za „trestné činy“, jako je vylepování plakátů, psaní protiválečných příspěvků na Telegramu, kreslení protiválečných graffiti a nošení protiválečných nášivek, nejméně v desítce ruských měst.
Na Krymu byla jedna studentka nahlášena FSB za to, že do sešitu nakreslila ukrajinskou vlajku.
Šestnáctiletý Andrej z ruské Vladimirské oblasti je jedním z teenagerů, kteří byli obviněni z přestupku. Verstce řekl, že má již dlouho pověst „Navalného fanouška“, a to jak mezi svými spolužáky, tak mezi zaměstnanci školy. Když vypukla plná válka, Andrej přestal chodit na protesty; bál se jak zatčení, tak reakce rodičů. S vyhlášením mobilizace však neodolal.
„Toho jednadvacátého září jsme byli s kamarádem tak rozjetí,“ řekl Verstce. „Shodli jsme se, že musíme něco udělat. Nasedli jsme do autobusu a jeli až do Vladimiru, kde se obvykle konají protesty. Byli jsme zklamaní, když jsme viděli, jak málo lidí tam je. Vůbec žádný dav. Ale spousta policistů. Přistupovali k náhodným lidem – dokonce i k lidem, kteří jen procházeli kolem nebo stáli na autobusové zastávce. Osobně jsem neviděl nikoho, kdo by skandoval nebo držel nějaké nápisy. Přesto zatýkali lidi.“ Andrej se rozhodl natočit celou scénu na telefon. Vzápětí k němu a jeho kamarádovi přistoupili policisté a za ruce je vtáhli do policejní dodávky.
Cestou na okrsek policisté Andreje a jeho kamaráda donutili, aby jim dali své telefony, a vyhrožovali jim, že pokud to neudělají, „zatknou je za neuposlechnutí policie“. Na stanici pak požadovali, aby Andrej odemkl svůj telefon, ale ten to odmítl. Jeden z policistů mu řekl: „To, jak se budeš chovat, rozhodne o následcích, takže ho odblokuj.“ Když to nezabralo, začali mu přímo vyhrožovat: „Myslíš si, že tě nezmlátíme jen proto, že jsi nezletilý?“ ptal se ho.
Nakonec si pro Andreje přijeli jeho rodiče. „S mým postojem moc nesouhlasí. Ale neprojevovali moc emocí, jen se na mě naštvaně dívali. Táta řekl něco jako: ‚Výborně, krásný dárek jsi dal mamince, jen co je pravda‘. Protože se blížily její narozeniny.“
O několik dní později Andreje zastavila policie na cestě z jeho domu. „Přišli ke mně a řekli: ‚Zavolej rodičům a pak odejdeme,’“ řekl. Ukázalo se, že i když Andrej odmítl policistům odemknout svůj telefon, viděli na jeho displeji několik zpráv a podle nich našli Andrejův kanál na Telegramu. Tam sdílel příspěvek o protestu proti mobilizaci, který organizovali místní aktivisté a hnutí Vesna.
„A právě to použili jako základ pro obvinění proti mně: „§ 2, článek 20 ruského občanského zákoníku, účast na nepovolených protestech,“ řekl Verstka. Andrejův případ byl předán komisi pro záležitosti mladistvých, která rozhodla o pokutě 20 000 rublů (270 dolarů).
V rámci projednávání případu komise nahlas přečetla Andrejův školní spis. V poznámkách ve spisu se uvádělo, že je ukázněný a dobře se učí, ale také že „zastává aktivní občanské postoje, podporuje Alexeje Navalného a obviňuje úřady z korupce“. Jedním z členů komise byl úředník místní správy, kterého Andrej nikdy předtím neviděl. „Zeptal se mě, jestli ho považuji za zkorumpovaného,“ vyprávěl Andrej. „A také mluvil o nacismu na Ukrajině.“
Nyní se Andrej musí jednou týdně hlásit na policejní stanici. Tam mu policisté připomínají, že by „neměl chodit na protesty a psát špatné příspěvky na sociální sítě“. Andrej se rozhodl trest nezpochybňovat, protože se obával, že by to vše jen zhoršilo. Blogerka YoungMasha a její stoupenci mu přispěli penězi, aby mu pomohli pokutu zaplatit bez asistence rodičů.
Jiní teenageři, kteří se stali terčem úřadů kvůli odporu proti válce, se rozhodli bránit.
Sedmnáctiletou Věru (její jméno bylo na její žádost změněno) z malého města v Čeljabinské oblasti zastavil v říjnu příslušník FSB, když se po škole pokusila vyvěsit protiválečný plakát. Když se policista dozvěděl, že jí ještě nebylo 18 let, nařídil jí, aby zavolala rodičům.
„Volala jsem mámě, ale byla jsem tak vyděšená, že jsem mu telefon prostě dala,“ řekla. „Řekl mámě, že sem musí přijet, protože bez rodičů se mnou nemohou nic udělat.“
Z Věřina rozhovoru s mužem z FSB brzy vyplynulo, že nějakým způsobem ví, že v minulosti vynechala školní hodiny patriotismu. Řekl jí, aby přestala číst „hlouposti“ na internetu, a poradil jí, aby raději začala sledovat „vlastenecké“ kanály Telegramu. Když na místo dorazila Věřina matka, muži je odvezli na policejní stanici, kde je pak drželi přibližně osm hodin. Věra byla nakonec obviněna z „diskreditace ruské armády“ a její matka z neplnění rodičovských povinností.
Ačkoli se Věra stále nepovažovala za vinnou ze spáchání trestného činu, obvinění ji vyděsilo. O tom, co se stalo, se svěřila několika přátelům a jeden z nich jí doporučil, aby se obrátila na Andreje Lepjochina, právníka, který spolupracuje se skupinou pro lidská práva Agora.
Lepjochin souhlasil, že bude Věru obhajovat, a zúčastnil se prvního zasedání Komise pro záležitosti mladistvých. Další slyšení však bylo odloženo – a následně bylo odloženo ještě dvakrát. Když k němu konečně došlo, Lepjochin se ho nemohl zúčastnit.
„Slyšení se konalo 27. prosince a šla jsem tam sama,“ řekla Vera. „Jen přečetli rozhodnutí a pak předseda komise vytáhl nějaké nacistické plakáty vyzývající Rusko ke kapitulaci, které si sám vytiskl, a přečetl je. Řekl, že volání po míru je známá politická strategie.“
Dostala pokutu 30 000 rublů (asi 400 dolarů).
Právník Lepjochin Verstce řekl, že připravil odvolání proti rozhodnutí komise, ale soud ho odmítl přijmout s tím, že rozhodnutí již nabylo právní moci. Nyní se Lepjochin hodlá odvolat proti rozhodnutí soudu, který zamítl jeho první pokus o odvolání.
„Tato dívka byla stíhána za to, že vyjádřila svůj názor. Za to, že napsala slovo [válka]. To je samo o sobě nesmysl. Jak můžete někoho stíhat za diskreditaci [armády] kvůli tomuto slovu?“ řekl.
Podle Lepjochina je pro Věru v jejím rodném městě život těžký: spousta lidí se nyní obrátila proti ní a místní úřady považují její rozhodnutí najmout si právníka za akt drzosti. Přesto svého rozhodnutí nelituje. „Naše město je polepené nejrůznějšími Z, a to mě štve,“ řekla Verstka. „Chtěla jsem zviditelnit alternativní pohled, ukázat, že ne všichni Rusové válku podporují.“
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!