Všichni tak nějak podvědomě tuší, že je daňové zatížení v Norsku vysoké – takový je už skandinávský stereotyp ve světě. Málokdo ví, jak to vypadá v praxi a člověk se teprve podiví při pohledu na lønnsslipp, tedy výplatní pásku, protože ty daně nebudou vypadat tak vysoké.
V Česku umíme přímé daně schovávat. Všude se prosíme, jak máme rovnou daň z příjmu 15 %, ale každý ví, že rozdíl superhrubé mzdy (tedy toho, co musí platit zaměstnavatel) a čisté mzdy, tedy toho, co nám přistane na účtu, je mezi 40 – 50 %. V Norsku lidé typicky odvádějí (z průměrného platu) jen 32 %, ti dobře vydělávající sotva dosáhnou na 40 %. A v tom je všechno – cokoliv, co my považujeme za sociální a zdravotní pojištění a další případné odvody.
Kde je zakopaný pes?
Než se ale při pohledu na české daňové přiznání začnete chystat do Norska, abyste ušetřili na daních, radím posečkat. V každém kurzu norštiny se dřív nebo později dostanete ke kapitole velferdsstaten, tedy „sociální stát“, kde vám řeknou větu „Den norske staten tjener penger i form av skatter og avgifter“, tedy „Norský stát získává peníze ve formě daní a poplatků“. A tady se skrývá zakopaný pes. Zatížení formou přímých daní je v Norsku překvapivě nízké, ale teprve život tam vám otevře oči, za co všechno se platí avgift, tedy poplatek. A tady to daňové zatížení nabírá ty správné grády.
Začněme tím, že DPH (merverdiavgift, zkráceně MVA nebo taky moms) je skoro na všechno 25 %. Pokračujte přes NRK-lisens (koncesionářský poplatek), årsavgift (silniční daň), bompenger (mýtné), engangsavgift (jednorázový poplatek při koupi auta, který je už zahrnut v ceně a je cca roven u nového auta jeho hodnotě), omregistreringsavgift (poplatek za přepis auta na nového majitele, čím je auto novější, tím je vyšší), sukkeravgift (poplatek za sladké), egenandel hos legen (regulační poplatek u lékaře), alkohol- og tobakkavgift (poplatek za alkohol a tabák, platí se zvlášť u importu nad velmi skromnou kvótu), kommunale avgifter (vodné, stočné, popelnice a pár dalších věcí), dokumentavgift (daň z převodu nemovitosti – 2,5 %) a pár dalších bych jich asi ještě z hlavy vyjmenoval, kdybych vzpomínal trochu déle.
Ty poplatky bývají 1) vysoké a 2) v absolutní hodnotě, takže působí jako regresivní daň: čím jste chudší, tím větší máte fakticky daňové zatížení, pokud jde o nepřímé daně. U přímých daní je daňová progrese, ale moc vás v tomhle nezachrání. V Norsku je hodně drahé být chudý, což vědí zejména lidé v nekvalifikovaných profesích, hlavně proto, že málokdy dosáhnou na fast stilling, tedy stoprocentní, časově neohraničený úvazek. V těchto zaměstnancích zpravidla dostanou 60% úvazek, což jim sice dá hodně volného času, ale finančně to není žádná hitparáda a špatně se to kombinuje jinými úvazky. Pro tyhle lidi jsou avgifter docela finanční zabiják.
„Zakleknout“ v Norsku umí…
Dělat v Norsku daňové přiznání je radost – je to on-line, přehledně, snadno, dobře vysvětlené a v podstatě za chvilku hotové. Kéž bychom my měli něco jako Altinn, portál veřejné správy. Tady máme co dohánět. Jenže… kdo si myslí, že naše finanční a celní správa mají tendenci zaklekávat, ještě nebyl v Norsku. Předně – finančák není od toho, aby vám cokoliv radil. Co odevzdáte, to odevzdáte a když chcete poradit, seženete si daňového poradce. Něco jako znám z Prahy, kde mi velmi kompetentní paní na Finančním úřadě pro Prahu 6 vždy rády ochotně pomohly, to je v Norsku science fiction. Další věc: stát vynakládá velké úsilí na to, aby z vás ty peníze vyždímal. Proaktivně sleduje zahraniční katastry, aby zjistil, jestli něco někde po světě nevlastníte, co byste měli danit. A radši to nezatajujte, protože na to stejně přijdou a bude průšvih. Totéž platí o jakékoliv příjmu. Norové si nedělají v tomhle ohledu moc velkou hlavu s respektováním soukromí a i vy, drobná osoba, jim budete stát za to, aby vás třeba preventivně proklepli.
Jak se platí daně? Na začátku každého roku si řeknete o skattekort; řekněte finančáku jaký čekáte za ten rok příjem, jaké očekáváte odpisy a podle toho vám řeknou číslo tabulky, podle níž si přepočtete hrubou mzdu na čistou. Základní tabulka je 7100, kdybyste ji hledali. Skattekort pak dáte zaměstnavateli a ten vám podle toho bude strhávat měsíční srážky na dani. Až rok skončí, na jaře podáváte selvangivelse (daňové přiznání, ovšem jazyková perlička – doslovně to znamená „sebeudání“), kde zaznamenáte všechny změny, které ve skattekort nebyly. V červenci pak máte buď nedoplatek nebo přeplatek. Pro tip: stojí za to dopředu nahlásit, že budete vydělávat podstatně víc než reálně čekáte, takže měsíčně platíte větší srážky, ale částka, kterou vám finančák vrátí po podání daňového přiznání bude zhodnocena o úrok mezi 1.1. a dnem, kdy vám daňové přiznání zpracují. Hezký úrok.
Ovšem zajímavý ilustrační příklad, jak vážně to s vámi finančák myslí, je u oprav aut nebo jiných drahých služeb.
„A clo si zaplatil?“
Pokud do Norska přivezete zboží nebo provedenou službu (!) nad 3000 NOK, jste-li mimo do 24 hodin nebo 6000 NOK, jste-li mimo nad 24 hodin, musíte z obojího, zboží i služeb, platit 25 % DPH. Takže pokud si necháte v Česku dát auto do servisu, zaplatíte za opravu třeba 100 000 Kč, vše nad 6000 NOK z faktury, jak díly tak práci, musíte ze zákona hlásit na celnici a zaplatit 25 % DPH, což by dělalo v tomto případě 21 250 Kč. (25 % z 85 000 Kč), respektive ekvivalent této částky v NOK. Jistě, nemusejí to poznat. Ale při namátkové kontrole se můžou zeptat. A pokud neumíte s pokerovým obličejem lhát, budou si vaše auto prohlížet, a pokud tam budou viditelně nové díly, nakonec kápnete božskou a budete doufat, že to bude jenom pokuta a ne rovnou vězení, protože to za tenhle přečin také hrozí.
Další ilustrační příklad: kupujete-li si v Norsku televizi, chtějí po vás občanku (většinou řidičák, občanku na platební kartě nebo pas), aby zjistili, jestli je na vaše rodné číslo registrován koncesionářský poplatek. Pokud není, bude. Pokud si koupíte televizi ve Švédsku, musíte ji na celnici k témuž úkolu hlásit. Neuděláte-li to a chytí vás, sankce je velmi tvrdá, protože kromě tohoto jste nejspíš nenahlásili zboží za více než 6000 NOK.
Lepší smrt než daně…
Další příklad: e-shopy. Norsko není v EU, takže jakékoliv kupování čehokoliv nad 350 NOK včetně dopravy je zatíženo 25 % DPH, často i clem a pak administrativním poplatkem za platbu DPH, který je z toho všeho nejdrsnější. A vemte jed na to, že tu zásilku vyhmátnou.
Pokud jde o to zaklekávání – tatínek mého dobrého kamaráda je známý norský podnikatel, který vybudoval firmu ze start-upu po úspěšnou velkou firmu; bohatý člověk, zkrátka. A soudil se s finančákem poté, co mu retroaktivně vyměřil daň, kterou neměl platit. Jaký byl proces? Odmítl ji zaplatit, protože byla retroaktivně uplatněna, na což řekl finančák „ale vy byste to klidně mohl zaplatit, ne? Peněz máte dost“, tak se šel soudit, soud první instance dál finančáku zapravdu s odůvodněním že nebude snižovat hodnověrnost finanční správy a teprve až odvolací soud rozhodl pravomocně v jeho prospěch a daň platit nemusel.
Jak se říká, v životě jsou dvě věci neodvratné – smrt a daně. Ano, zejména pokud žijete v Norsku, proti těm daním je ta smrt ještě celkem cajk.
Autor je odborník na evropské právo. Pět let žil s rodinou v Norsku.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!