Přinášíme podrobnou analýzu polsko-ukrajinských vztahů posledních tří let: Proč byly vzájemné vztahy nejlepší první rok po invazi Ruska na Ukrajinu? Hraje trauma z volyňského masakru stále určující roli mezi oběma zeměmi? Kdy ve vztahu k Polsku udělal prezident Zelenskyj chybu? A podaří se vzájemné animozity ještě překonat?
Parlamentní volby v Polsku proběhly v říjnu 2023. Výsledek je známý: byť vyhrálo Právo a spravedlnost (PiS), tak koaliční potenciál měla opoziční Občanská platforma (PO), která od prosince loňského roku vládne se svými partnery.
Zhruba dva roky před volbami (počátkem roku 2021) měl lídr PiS plán, který se přímo promítal do zahraniční politiky. Jaroslav Kaczyński, ač se zahraniční politikou nikdy příliš nezabýval, tehdy počítal se strategickým vyhrocením vztahů s dvěma sousedy Polska – s Německem a s Ukrajinou. To mělo PiS zajistit hlasy extrémní části politické scény jakož i hlasy z tzv. východní stěny (nebo chcete-li z béčkového Polska).
Není tajemstvím, že tento elektorát konstantně neprojevuje velké sympatie především k Rusku, Německu, Ukrajině a k Židům, na pořadí nezáleží. V posledním období vlády PiS lze do výčtu zahraničních ne-přátel zahrnout i imaginární Brusel. Židé v tomto pohledu nerovná se stát Izrael. Vztahy s Izraelem držela Morawieckého vláda dlouho dost vysoko (na poměry v PiS) a vidle do nich hodili jako první v Jeruzalémě.
O Rusku a jeho nepřátelských intencích není potřeba v Polsku nikoho dvakrát přesvědčovat, zvláště pak patriotický tábor, který je hlavním zázemím PiS. Německo = ve zkratce reparace za Polsko zničené v II. světové válce, Německo = EU a Německo = Tusk.
Tusk se svým kašubským dědečkem ve wehrmachtu, německou kancléřkou pomazaný předseda Evropské rady, zrádce, který vyměnil premiérské křeslo ve Varšavě za funkci v Bruselu, byl a zůstává úhlavním nepřítelem Kaczyńského a PiS. Platí to i vice versa.
Ruská hrozba zatím drží přízrak Volyň pod pokličkou
Na Ukrajinu měli v PiS pifku už dlouho. Důvody byly primárně historické. Kaczyński si dva roky dopředu spočítal, že v létě před parlamentními volbami bude osmdesáté výročí volyňského masakru. (Pozn. Většina vražd v polských vesnicích na Ukrajině byla UPA spáchána právě v létě 1943, krvavá neděle spojena s útokem na téměř sto polských měst a vesnic proběhla 11.7.1943). Tato událost dodnes negativně ovlivňuje bilaterální relaci Varšavy s Kyjevem a ještě dlouho ji ovlivňovat bude. V roce 2003 ji president Lech Kaczyński označil za genocidu a v roce 2016 přijal polský Sejm stejné usnesení: Volyň byla genocidou polského obyvatelstva. Žádný poslanec tehdy nehlasoval proti. V PiS toho chtěli využít, předložit nové požadavky směrem k Ukrajině a deklarovat, že nezapomněli a neodpustili.
Přízrak Volyně visí nad polsko-ukrajinskou relací pořád a dnes to jsou Tusk se Sikorským, kteří ho musí reflektovat.
Druhá strana, dnešní opoziční PiS, teď připomíná, kudy chodí, že Ukrajina s Banderou do EU nikdy nesmí vstoupit, že těm, kteří vraždili, staví na Ukrajině sochy, zatímco jejich polské oběti leží v hromadných hrobech.
Novodobé polsko-ukrajinské vztahy ale především stmeluje ruská hrozba. Poláci ji vnímájí jako primární a natolik silnou, že takové hlasy oslabuje. Zatím.
Zlaté období polsko-ukrajinských vztahů
Po útoku Ruska na Ukrajinu v únoru 2022 Kaczyński shodil celou Volyň ze stolu a změnil strategii! Polsko s vládou PiS se stalo jedním z největších podporovatelů Ukrajiny. Polská východní politika se rozjela na plné obrátky. Byť byla Ukrajina pod obrovským ruským tlakem, tak v polsko-ukrajinských vztazích se jednalo o zlaté období. V Polsku opětovně exponovali starou Giedroicovu tezi, že bez svobodného Kyjeva není svobodné Varšavy a dávali rovnítko mezi ukrajinskou a polskou suverenitou. Varšava dokonce v jedné chvíli hodnotila ostatní země podle toho, jestli dost pomáhají Ukrajině. To iritovalo Němce i Francouze.
Relaci s Orbánem Kaczyński odstřelil úplně a udělal to především kvůli Ukrajině. Vztahy presidenta Dudy se Zelenským byly bezprecedentní. Byly takové, že jedna z tehdejších krajních politických formací (Konfederace) dala Dudovi před schůzkou se Zelenským kostelní klekátko, aby – až bude znovu klečet před ukrajinským presidentem – to měl pohodlnější. Krakovský konservativní komentátor Jan M. Rokita později napsal: „Vypadalo to na zázrak. Vypadlo to, že se s Ukrajinou vracíme k starodávnému dědictví společné vlasti obou našich národů.“
Varšava se držela dlouho, ale pod povrchem vztahů Ruskem napadenou Ukrajinou prosvítala minulost. Volyň si pořád vybírala svou daň, ale nebyla to jen historie, co škodilo. S přibývajícím počtem Ukrajinců na území Polska rostla averze určité části společnosti proti nim. Objevovaly se informace o výdajích ze státního rozpočtu na ukrajinské uprchlíky, informace o korupci na polsko-ukrajinských hranicích, kde si řada potencionálních branců koupila vstup do Polska, atd. V PiS jim brzy došlo, že nejsilnější protiukrajinské hlasy zaznívají nikoliv z liberálního prostředí velkých měst, ale z východních regionů. Nad nimi se nikdy od války nepřestal vznášet banderovský přízrak, ale zároveň tvořily a tvoří pro PiS nejsilnější voličské zázemí. Blížilo se předvolební léto 2023, výročí Volyně, a ve vzduchu viselo to, že ukrajinsko-polské vztahy mohou jít do kopru. Nakonec šly do obilí (sic!).
V létě se nejprve z polského MZV začaly postupně ozývat hlasy o tom, co Zelenský má a co nemá říct k volyňskému masakru. Diplomatům sekundovaly i poznámky z presidentského paláce od Dudových ministrů. Opravdový průšvih však znamenala až problematika exportu ukrajinského obilí a následné polské embargo na něj. Varšava v této kauze nepostupovala takticky a hrála divadlo pro venkovský/zemědělský elektorát PiS. Zrní se v létě 2023 stalo pro Varšavu a její východní politiku důležitější než výsledek války na Ukrajině.
Chybný odhad Zelenského administrativy
Zelensky si v té době myslel, že po dohodě s Ursulou von der Leyen se Polsko musí podřídit rozhodnutí EU a embargo na obilí zrušit. Z Kyjeva se ozývalo, že Varšava porušuje unijní smlouvy. Polská pravicová či pro-pisovská média psala o obilních gigantech reprezentujících ukrajinské oligarchy, ale i o velkých mezinárodních firmách propojených s US, německým, holandským či izraelským kapitálem. Zájmy oligarchů velkých obilních koncernů velmi rychle změnily podle tehdejších konservativních analýz politiku ukrajinské vlády vůči Polsku. Vládní, presidentští či zpravodajští analytici nebyli schopni ve správné chvíli rozeznat vysoký stupeň konfliktnosti celé obilní patálie a to na obou stranách.
Z polské presidentské kanceláře odešli v té době ti nejlepší, kteří se zabývali zahraniční politikou (Krzysztof Szczerski do OSN, Jakub Kumoch do Pekingu). Duda dal polsko-ukrajinskou agendu nezkušenému právníkovi, jehož hlavním cílem bylo dostat se na kandidátní listinu PiS. Zelenského týmu zase nedošlo, že Polsko je před parlamentními volbami. Tuto skutečnost v Kyjevě úplně zazdili. Zelenský začal dělat chyby. Tou největší ve vztahu k Polsku bylo jeho vystoupení v OSN. V ostudném projevu tam hovořil o polském politickém divadle a o přípravě scény pro herce z Moskvy.
Další ranou pro PiS byl Zelenského návrh na členství Německa v RB OSN. To už bylo na Varšavu příliš a ukrajinský president přišel o velké sympatie. Varšavě se to jevilo tak, že Zelensky už čeká na výsledek parlamentních voleb, že odepsal Kaczyńského, Dudu i Morawieckého, že si předchází Tuska, ba co víc, že se od Polska odvrací k Německu. To v PiS vnímali jako zradu. Kaczyńskému blízcí komentátoři začali psát o tom, že se Ukrajina vrací do Porošenkových časů a dělá poslušně to, co chce Berlín. Připomínali, že po začátku agrese Berlín zvoral ve vztahu k Ukrajině co se jen dalo a teď se chce na úkor Polska vrátit mezi hlavní hráče o Kyjev.
Zelensky podle komentářů vsadil na Německo s myšlenkou, že to bude Berlín plus další mocnosti, kdo se bude podílet na negociacích o míru na Ukrajině. Německo na druhé straně může počítat s tím, že mu Ukrajina odmávne, na co si ukáže. Právě to stejné Německo, do kterého na začátku války Zelensky a jeho lidi tolik šili. V polských médiích se zmiňovaly německé granty pro Klička apod s upozorněním, že to může být klíčové, až se bude jednou jednat o rekonstrukci Ukrajiny. Polsko se cítilo nedoceněné za všechno, co pro Ukrajinu udělalo, a v zemi se probudili staří známí antiukrajinští démoni. Kaczyński dokonce řekl, že Ukrajinci byli v minulosti horší než Němci (opětovně s odvoláním na Volyň). Polské a maďarské pozice začaly koncem srpna loňského roku konvergovat.
Střízlivější konservativní analytici ve Varšavě poukazovali na polské chyby:
-
přílišná exponence Volyně v době, kdy byl Kyjev pod ruskou palbou. Je však otázkou, zdali tomu bylo možné při příležitosti 80. výročí této tragédie zabránit. Odpověď zní, že ne;
-
nezvládnutá komunikace v létě 2023 mezi polskou a ukrajinskou vládou a mezi presidentskými úřady. Obilní aféře, která působila jako urychlovač na zhoršení vztahů se dalo zabránit tajnou diplomacií. 4 oči Zelensky – Duda. Ukrajinskému presidentovi mělo být řečeno, že Polsko s tím má před volbami problém. PiS si však chtěl ukrajinským obilím vyfutrovat svou volební kampaň;
-
příliš mnoho toho bylo řečeno, co půjde špatně vzít zpět, a to na obou stranách. Na té polské to bylo především zpochybňování ukrajinské vděčnosti za poskytnutou pomoc proti Rusku;
-
následky byly zjevné, např. rozhození vztahů Duda – Zelensky, které překračuje výsledek parlamentních voleb a dře to mezi nimi stále. Presidentské volby jsou v Polsku příští rok v květnu. Nový president nastoupí do úřadu v srpnu 2025.
Autor je bývalý diplomat a zpravodajský důstojník. Před rokem 1989 byl spolupracovníkem rozhlasových stanic Rádio Svobodná Evropa a Hlas Ameriky. Aktuálně působí jako senior fellow Centra transatlantických vztahů (PCTR) Vysoké školy CEVRO. Odborně se soustřeďuje na problematiku střední Evropy a také na problematiku teroristických hrozeb z oblasti Blízkého východu.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
