Za velkou louží pokračuje pozvolná příprava na přechod prezidentské administrativy do rukou nově zvoleného prezidenta Trumpa. Do inaugurace zbývá ještě zhruba sedm týdnů, ale obsazování úřadů ten čas spolehlivě požere; důležité osoby musejí projít schválením Kongresu.
Mezi obsazovanými pozicemi je i funkce ředitele NASA, civilní vesmírné agentury. Nyní jsme se dozvěděli, kdo bude jejím novým šéfem – bude to Jared Isaacman. Velice silná personální volba. Proč?
Vesmírný nadšenec
Jared Isaacman je na poměry Washingtonu relativní mladík, čtyřicetiletý letec a zakladatel společnosti Draken International. Je bohatý, jeho jmění převyšuje dvě miliardy dolarů. Pro NASA je ale podstatné hlavně to, že jde člověka s intenzivním zájmem o vesmír, který byl už v minulosti ochoten utratit za svůj koníček nezanedbatelné částky z vlastních peněz.
Isaacman vložil více než 100 milionů dolarů do projektu soukromé vesmírné mise “Inspiration 4“, v jejímž rámci se na oběžnou dráhu podívali celkem čtyři lidé – on sám, lékařka Hayley Arceneaux (asi první osoba, která letěla do vesmíru po prodělání těžké nemoci – v dětství měla rakovinu kostí a v noze má titanovou výztuž), letecký veterán Christopher Sembroski a geoložka Sian Proctor. V září 2024 se na oběžnou dráhu vrátil opět v rámci projektu Polaris Dawn, při kterém opět vzal na palubu tři další astronauty. Nebyly to jen turistické výlety, zejména druhá mise Polaris Dawn řešila řadu drobných, ale důležitých úkolů, např. testování nových skafandrů při výstupu do vesmíru.
A když se řešila budoucnost Hubbleova vesmírného teleskopu, jehož oběžná dráha se pozvolna zhoršuje (klasické orbitální tření o zbytečky atmosféry), nabídl se Isaacman, že zaplatí náklady nezbytné k jeho popotažení” na vyšší dráhu. NASA ovšem tuto nabídku odmítla.
Nová krev
NASA potřebuje aktivního a nadšeného administrátora jako sůl.
Všeobecně se tuší, že ta organizace už “není, co byla v šedesátých letech”, ale to je příliš obecné tvrzení. V některých oblastech je NASA dodnes špičkovým pracovištěm – například v konstrukci vědeckých přístrojů a meziplanetárních sond. Ale je to úřad podřízený Kongresu a tím pádem si s sebou nese břemeno “aplikované politiky”. Pokud je politická elita zrovna nakloněna doleva, přinutí sobě podřízené organizace, aby utrácely peníze za školení o inkluzivitě a podobné, uh, číčoviny, které dávají vydělat těm obvyklým neo-rasistickým obchodníkům s pocity viny (údajně to poměrně silně postihlo i NASA a její zaměstnanci se prý obrátili na Muska, aby s tím něco dělal). Ale ještě daleko větší vliv než DEI mají na (dys)funkci NASA úplně klasičtí lobbyisté reprezentující různé tradiční velké firmy, kteří mají dlouhé prsty v Kongresu – a právě Kongres NASA úkoluje.
Hlavním emblémem této lobbyingové infekce je nová raketa SLS, Space Launch System, které se občas ironicky říká i Senate Launch System, kvůli tomu, jak moc jde o hračku právě amerického Senátu. Kdybych měl na SLS najít nějaké pozitivum, tak řeknu, že jde o velmi silný stroj, supertěžký nosič. Leč tím ta pozitiva končí a na SLS je jinak všechno špatně:
- její vývoj se enormně táhne (už třináct let),
- leze pekelně do peněz,
- politici si vynutili použití starých komponent (raketoplánové motory, které koncepčně sahají do 70. let 20. století), aby se využily nějaké existující zásoby,
- je na jedno použití, což je samo o sobě dnes vývojový anachronismus,
- tím pádem je také každý její vzlet extrémně drahý (2,5 miliardy dolarů!!).
Zejména v konkurenci daleko levnějších raket jako Falcon 9, Falcon Heavy a právě vyvíjené Starship a New Glenn tak SLS působí jako drahá hračka, “bílý slon”, který odčerpává americké kosmonautice důležité prostředky, jež by šly použít na něco lepšího. A není to malý problém – finančně jde o částky o jeden až dva řády vyšší než dříve zmíněné šílení kolem DEI.
Proto se teď hodně hovoří o tom, že SLS je potřeba zrušit a nahradit nějakými efektivnějšími raketami. Problém je, jako vždy, v těch lobbyisticko-politických vazbách. I když je SLS drahý bílý slon, je to zároveň kasička pro firmy jako Boeing a Northrop Grumman, a závisejí na ní pracovní místa v různých fabrikách. Málokterý senátor se těší na to, že předstoupí před vlastní voliče a oznámí jim konec velkého státního pracovního programu, i kdyby to byla zcela zbytečná místa produkující “rovnáky na vohejbáky”.
V tomto případě bude na osobnosti ředitele NASA docela záležet. NASA je Kongresu podřízena, ale to neznamená, že její šéf by musel vůči kongresmanům vystupovat jako ponížená onuce bez vlastního názoru. Čím silnější osobnost, tím větší má prostor vysvětlovat, namítat, předkládat vlastní vize, a to nejenom tomu Kongresu, ale i řadovým Američanům jako takovým. A ti zase mohou ovlivňovat názory svých zástupců ve Washingtonu.
Můžeme se těšit
Dlouho se nestalo, že by se v budoucí vládě USA objevil tak silný “kosmický” tým jako Musk a Isaacman. Možná od Kennedyho dob.
Pokud jim ta spolupráce vydrží čtyři roky, uvidíme pořádný skok vpřed. Toto nejsou lidé, kteří by se vyžívali ve vyplňování formulářů a jalových projevech před zívajícím publikem v kongresovém sále. V obou případech jde o “can-do” osobnosti ze soukromého sektoru, kterým záleží hlavně na výsledcích. I celkově teď ten soukromý kosmický sektor v USA hodně posílil, mimo jiné proto, že Jeff Bezos před rokem konečně vyhodil ze své firmy Blue Origin neschopného ředitele Boba Smithe a nahradil jej daleko agilnějším manažerem Davem Limpem. Blue Origin má sice na konkurenční SpaceX dost co dohánět, ale teď se dá říci, že se opravdu snaží.
No, pokud tato konstelace opravdu čtyři roky vydrží, uvidíme zajímavé věci. Kombinace efektivně řízené NASA a silného soukromého sektoru, který dokáže některé služby zajišťovat velmi levně, tu ještě nebyla. Škoda, že se toho nedožil Arthur C. Clarke.
Marian Kechlibar je autorem knihy Krvavé levandule, a série sedmi dílů Zapomenutých příběhů. Publikuje na svém blogu kechlibar.net.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
