Na půdě Poslanecké sněmovny se diskutovalo o případech omezování svobody slova na sociálních sítích v České republice, ale i ve světě. Diskuse probíhala formou semináře, který byl realizován ve spolupráci občanských iniciativ a poslanců.
Předmětem diskuse byly množící se případy zasahování do svobody projevu na sociálních sítích. Význam sociálních sítí se změnil ve chvíli, kdy se na ně přesunula společenská a politická diskuse. Nyní mohou sociální sítě významně ovlivňovat vývoj politických a společenských záležitostí a rozdělení moci. Tyto skutečnosti podle účastníků semináře změnily přístup sociálních sítí k filtrování a cenzurování obsahu, který na nich „může nebo nemůže být sdílen“.
Seminář pořádali 10. června 2021 poslanci Patrik Nacher (ANO) a Jan Skopeček (ODS) společně s nedávno vzniklým občanským projektem Společnost pro obranu svobody projevu (SOSP).
Na seminář byli podle pořadatelů pozvány také všechny politické strany, z nichž odmítli účast například Piráti. Požádali jsme tiskovou mluvčí Pirátů o komentář. Pořadatelé semináře uvedli, že Piráti údajně nebyli spokojeni s obsazením lidí, kteří budou na semináři hovořit, a prohlásili, že „při tomto složení fakt nevidíme důvod tam chodit“.
Pirátský poslanec Tomáš Martínek deníku Epoch Times sdělil, že se konference „nemohl zúčastnit z časových důvodů“. Martínek také uvedl, že „návrh na regulaci oligopolních platforem cestou omezení možností moderace je možné řešit pouze na úrovni EU, kde mají hlavní sociální sítě i sídlo. V EU se nyní projednává směrnice Digital Services Act, které se bude muset česká legislativa přizpůsobit, diskuse by tak měla jít spíše směrem k úpravám evropské legislativy“.
Pořadatelé připravují k publikování videozáznam semináře, který má být v následujících dnech zveřejněn na video-kanálu SOSP.
O čem se mluvilo
Marian Kechlibar, absolvent matematicko-fyzikální fakulty UK a člen správní rady Společnosti pro obranu svobody slova, uvedl, že několik málo firem si v oblasti internetu a sociálních sítí získalo silnou dominanci a je těžké jim konkurovat nebo se prosadit proti jejich vůli.
Tito technologičtí giganti v praxi podle Kechlibara některé projekty úspěšně blokují a znemožní jim provoz, nespolupracují s nimi. A od těch, s nimiž spolupracují, si nechávají za vše tučně platit. Toto vše vyžaduje od jakéhokoliv začínajícího projektu silné finanční zázemí a také podrobení se „kartelu“ těchto technologických společností.
Řeč byla o společnostech, jako jsou Google, která provozuje vyhledávač společně s video-platformou YouTube, Twitteru, platformě Linked-IN a dalších, které se dnes už stávají nebo staly „moderátory a cenzory veřejné diskuse a toku informací“.
Řada firem provozujících největší sociální sítě sídlí v americkém státě Kalifornie, což je také vypovídající, protože Kalifornie je silným zázemím americké Demokratické strany, a tedy mnoha progresivistických a socialisticky zaměřených uskupení. To se také projevuje v tom, na koho v praxi cílí cenzura a blokování sociálních sítí, tedy na konzervativní část společnosti a její myšlenky.
Masivní cenzura svobody slova technologickými giganty, začíná válka o veřejný prostor
Gabriela Sedláčková, provozní manažerka SOSP, zmapovala výsledky informací o cenzuře svobody slova českých uživatelů internetu, které jim uživatelé zasílají. Kdokoliv se setká s případem cenzury svobody slova, může zasílat informace o případu jejich projektu. O tom, jak mají vypadat stížnosti na cenzuru a jak je třeba doložit případy cenzury, se více dozvíte zde.
Na prvním místě cenzury v České republice je podle Sedláčkové v současné době zdravotnictví a medicína, tedy téma epidemie wuchanského koronaviru, původu viru, vakcinace, nošení roušek nebo takzvaných lockdownů.
Na sociálních sítích jsou mazány takzvané „urážlivé výroky“, ale i historická fakta, příspěvky na téma migrace, islámu, politiky, voleb, dokonce i humor. Dále jsou to posty obsahující erotiku, zbraně a uniformy, evropskou integraci, klima, jména a názvy „nepohodlných lidí“, posty související s genderovou ideologií a LGBTQ ideologií a rodinou.
Vlastimil Veselý, zakladatel a ředitel projektu SOSP, na semináři zdůraznil, že pokud chceme narůstajícímu omezování svobody slova zamezit, je důležité tyto případy medializovat, upozorňovat na ně a diskutovat o nich.
Podle Veselého je třeba takové případy zaznamenávat, vyhodnocovat a publikovat, aby si jich byla veřejnost a zákonodárci vědomi a existovala o nich doložitelná data a důkazní břemena.
Veselý dále zmínil, že v ideálním případě by bylo dobré provést celostátní reprezentativní průzkum mezi veřejností, aby bylo možné zmapovat stav svobody slova na sociálních sítích v České republice.
Zatímco Čína, Rusko, ale také Vietnam a Brazílie využívají sociální sítě k větší cenzuře informací, například státy, jako jsou Texas nebo Florida, vydávají zákony, které znemožňují technologickým gigantům názory občanů jejich státu mazat nebo cenzurovat. Tyto státy zároveň různými zákony posílily možnosti občanů se proti omezování svobody slova ze strany těchto společností bránit a požadovat nápravu pod hrozbou vysokých pokut vymahatelných státem.
V USA je dnes cenzura sociálních sítí veliké téma a dalo by se říci, že tento problém vznikl právě zde a šíří se do celého světa.
Veselý zmínil například případ novinářky Bari Weissové, která byla přinucena odejít z deníku New York Times kvůli svým názorům, které prezentovala v minulosti.
Z Evropských zemí se v této oblasti aktivně angažuje například Polsko, kde byl podán návrh zákona proti zásahům cenzury na sociálních sítích. Podle tohoto zákona technologické společnosti nebudou moci odstranit příspěvek nebo zablokovat profil uživatele, pokud příspěvek nebo profil neporušují polské právo (nikoliv pravidla platformy). Pokud soud rozhodne ve prospěch uživatele, a platforma nezjedná nápravu, může dojít k sankci ve výši až 10 milionů zlotých.
Maďarsko zřídilo komisi na vládní úrovni, která se bude touto otázkou zabývat a připravuje legislativu.
Česká republika prozatím nemá komisi ani orgán, který by tuto oblast řešil a komunikoval s technologickými firmami.
Na úrovni Evropské unie se v oblasti angažuje Evropská komise, která navrhla takzvaný Digital Services Act. Návrh je nyní v řešení a je možné na něj stále ještě reagovat. Úskalí tohoto návrhu vidí Veselý v oblasti, kde se navrhuje blokování takzvaného „zraňujícího obsahu“. Otázkou je, co je to „zraňující obsah“ a kdo to bude určovat? Mohlo by tedy dojít k tomu, že legální obsah, který někdo prohlásí za „zraňující nebo nenávistný“, bude zablokován.
Eurokomisařka Věra Jourová nedávno prezentovala v médiích záměr odstřihnout od inzerce „dezinformační“ média. Navrhuje k tomu takzvaný „Kodex proti dezinformacím“, ke kterému podle ní zve Brusel firmy jako Facebook, Google, Twitter, Instagram a další včetně poskytovatelů různých on-line služeb a správců webových stránek. A kdo bude rozhodovat o tom, zda je něco dezinformace? Podle Jourové to budou „ověřovatelé faktů“, které si budou muset najmout zmiňované firmy pod hrozbou pokut za to, že tak neučiní.
Kdo přesně ti ověřovatelé budou, není jasné a není ani jasné, jak se zamezí zneužití, případně jak se budou řešit náhrady, pokud se stane to, čeho jsme byli svědky v případě teorie o původu wuchanského koronaviru, kdy se masivně označovaly za dezinformace informace o možném úniku viru z laboratoře P4 ve Wu-chanu a o rok později musela velká média přiznat, že se jednalo o chybu a že tato varianta se stále prošetřuje a je možná.
Patrik Nacher, poslanec za hnutí ANO a autor knihy Šílenosti doby korektní, se mimo jiné věnoval otázce cenzury sociálních sítí a blokování uživatelů v rámci vlastního účtu.
Tomuto tématu se také věnovali další řečníci. Omezovat možnost mít profil a sdílet svobodně své názory v rámci zákona je podle řečníků třeba bránit a sociální platformy by je uživatelům neměly svévolně upírat. Na druhou stranu, pokud někdo v rámci svého profilu smaže příspěvky jiného uživatele nebo ho na svém profilu zablokuje, to je podle řečníků svobodná volba každého uživatele a není to něco, co by se mělo zákonem zakazovat nebo někomu upírat.
Podle Nachera bylo zlomovým momentem k omezování svobody slova a cenzury na sociálních sítích zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem v roce 2016. Když si Trumpova opozice uvědomila, že jeho největším nástrojem pro komunikaci s veřejností byly sociální sítě, přistoupila k „sešněrování sociálních sítích“. Ve výsledku byl nakonec Donald Trump na sociálních sítích Facebook a Twitter doživotně zablokován.
Nacher vyjádřil obavu nad připravovaným zákonem na úrovni EU, který má postihovat takzvanou „hate speech“ neboli nenávistnou mluvu. Není totiž podle něj jasné, kdo a jakým způsobem bude vyhodnocovat, co je a co není hate speech a do jaké míry povede v praxi takový zákon k zastrašování obyvatel a omezování jejich svobody slova.
Poslanec také vzpomněl na epizodu ze seriálu Jistě, pane ministře, z níž citoval krátký projev seriálového ministra: „My neděláme cenzuru – demokraticky jsme se rozhodli něco nezveřejnit.“
Podle jeho osobní praktické zkušenosti Facebook nepostihuje a nemaže určité lživé výroky, kterých byl svědkem, naproti tomu je platforma připravena aktivně mazat názory uživatelů.
Radek Suchý, advokát, člen a odborný garant hnutí Trikolóra pro oblast práva a spravedlnosti, komentoval situaci na poli legislativních opatření proti omezování svobody slova.
Podle Suchého je toto téma více než aktuální, přesto jsou právní aspekty regulace sociálních sítí v České republice na úplném začátku. Neexistují ani právní definice toho, co je sociální síť, ani pravidla regulace.
Facebook a Twitter dnes podle něj disponují prostředky, které mohou zasáhnout do veřejné svobodné diskuse a tím přeneseně do vývoje země. Podle Suchého je třeba vytvořit zákon a legislativní prostředí, které bude chránit svobodu slova.
Svobodě projevu může zamezovat pouze zákon a zaručuje ji ústava a lidská práva na svobodu projevu. Právní regulace v tomto směru je podle Suchého nutná, leč v ČR zcela chybí. Chybí definice „sociální sítě“ a není zde ani možnost se právně domáhat prosazení svobody slova na sociální síti.
Svoboda slova v této oblasti vyžaduje ochranu a dnes je v ohrožení. Podle Suchého by mohl v právní rovině posloužit Zákon o hazardních hrách jako příklad pro provoz sociálních sítí.
Omezování svobody slova naší společnosti neprospěje, nesmíme připustit, aby nám bylo diktováno, co si máme myslet, řekl advokát Radek Suchý.
Martina Kociánová, zakladatelka projektu Svobodné universum, vzpomněla na dobu, kdy se v Anglii zformovala nechvalně proslulá Star Chamber.
Soud Hvězdné komory (anglicky Star Chamber) byl mimořádný soudní dvůr v Anglii 16. století. Jeho členové byli lord kancléř a další vysocí královští úředníci. Tento soud nebyl vázán zákonem, a tak brzy začal sloužit jako nástroj k likvidaci odpůrců absolutistických panovníků. Jeho činnost byla dokonce srovnávána s inkvizicí. V roce 1641 byl soud na nátlak opozice zrušen, zvláště kvůli regulaci tisku. Tím byla v Anglii zrušena cenzura.
V roce 1989 byla v České republice zrušena cenzura a byla ochráněna svoboda slova, dnes však podle Kociánové v určitých ohledech ztrácíme postřeh, co se týče informací, které dostáváme.
Dnešní atmosféra v mediální oblasti již zašla podle Kociánové tak daleko, že je nebezpečné i jen pokládat určité otázky, zejména v oblasti očkování a epidemických opatření. Dochází také k přepisování historie a praktikování takzvané „cancel culture“ (kultury rušení).
„Pokud chcete někoho kritizovat na sociálních sítích, ověřte si, že je to bílý heterosexuál,“ zmínila Kociánová s tím, že v takovém případě vám správci sociálních sítí nebudou stát v cestě. Avšak budou jednat úplně opačně, pokud bude kritika směřovat na uživatele jiné rasy (zejména černochy) nebo na LGBT hnutí, nebo pokud bude uživatel prosazovat tradiční hodnoty, uvedla Kociánová.
Podle Kociánové se stává nebezpečnou oblastí otázka označování mediálních projektů za dezinformátory, kdy se vládní odvětví, zejména určité kruhy uvnitř Evropské unie, pokoušejí prosadit restrikce proti těm, kdo budou označeni jako „dezinformátoři“. Důležitou otázkou však je, kdo bude rozhodovat o tom co je považováno za dezinformaci, protože poznání se neustále vyvíjí.
Nikdo nemůže samozvaně říkat, „co je to fake news“, míní Kociánová.
Daniel Vávra, zakladatel Společnosti pro obranu svobody slova, zmínil, že na konferenci byli pozváni zástupci Pirátů, ale nikdo z nich nepřišel. Vávra zmínil, že byl na sociálních sítích opakovaně zablokován. Shodou okolností právě ve spojitosti s tím, že směřoval kritiku na některé členy Pirátské strany. Například o jedné člence napsal, že „je soudružka“, jindy byl zablokován za vyjádření „běž někam“ nebo za to, že o někom napsal, že je „osekaný“.
Vávra také zmínil neopodstatněnou kampaň proti platformě Parler ve spojitosti s útokem na Kapitol ze 6. ledna 2021. Nakonec bylo podle jeho slov během vyšetřování zjištěno, že nikdo z lidí, kteří vnikli do Kapitolu, nebyl nalogován na Parleru, ale naopak se scházeli a domlouvali na Facebooku. Přesto byl Parler označen za místo, kde se scházejí extrémní pravicoví stoupenci a celá platforma byla ze dne na den zablokována.
Podle Vávry je třeba si uvědomit, že služba Facebook není zadarmo, protože prodává naše informace, navíc není bezpečná, což ukázal nedávný masivní unik osobních údajů uživatelů Facebooku, které uživatelé nechtěli zveřejňovat, ale na Facebook je umístili a označili jako „soukromé“ a tedy veřejně nepřístupní nebo přístupné pouze těm, které si sami vyberou.
Vávra také upozornil, že cenzura na sociálních sítích se již neděje pouze konzervativcům, ale praktikuje se také v oblasti covidu. Cenzuru již zažili i redaktoři deníku The New York Times, které Vávra považuje za extrémně levicové médium. Zmínil také případ novinářky Bari Weissové, která byla přinucena odejít z deníku z New York Times kvůli svým názorům, které prezentovala v minulosti a v současné době již nebyly shledány jako „korektní“. Vávra to komentoval prohlášením, že „revoluce již požírá své vlastní děti“.
Jan Skopeček, člen výkonné rady ODS, je jedním z podporovatelů návrhu zákona o porušování svobody projevu. Podle Skopečka v dnešní době v USA není možné kandidovat a vést politickou kampaň bez sociálních sítí. Pokud jsou sociální sítě důležitým médiem pro politickou kandidaturu, budou samozřejmě zasahovat do politické soutěže a směřování země a měly by zaručit svobodu slova.
Pokud umožníme omezit svobodu slova v některé části společnosti, tak o ni přijdeme, míní Skopeček. Jakékoliv omezení svobody slova je podle Skopečka „nepřijatelné“.
Skopeček dále zmínil, že vzhledem k naší historické zkušenosti bychom měli být citliví na omezování svobody slova. Konkurence v myšlenkách a názorech jsou podle poslance důležité pro vývoj společnosti.
Podle poslance je nebezpečné, pokud si někdo vytvoří „monopol na pravdu“. V současné době se dle jeho slov formují vlivové skupiny, které prosazují „pravdu“ v oblasti klimatu, genderové ideologie, aktivistické skupiny kolem rasových otázek. V těchto oblastech existuje určitá „monopolní pravda“, a kdokoliv začne zpochybňovat svými názory monopolní pravdu a dostává se mimo názor takzvané „slušné společnosti“, je postihován, cenzurován nebo vylučován z diskuse. To samotné v lidech vyvolává autocenzuru, protože se obávají své názory sdílet, aby nebyli nálepkováni.
Podle poslance Skopečka je historickým předělem v oblasti cenzury sociálních sítí zablokování konzervativního amerického prezidenta Donalda Trumpa. To, co se následně spustilo – cenzura televize v USA v době sčítání lístků, zablokování konzervativních uživatelů Twitteru – bylo podle poslance bezprecedentní.
Bohužel v této vlně cenzury skutečně nejde o pravdu a ověřitelná fakta, ale o to, že jsou omezovány konzervativní postoje a názory. Naproti tomu levicové a progresivní názory mají podle poslance zelenou.
Václav Klaus mladší, poslanec a zakladatel hnutí Trikolóra, který je předkladatelem zákona o hájení svobody slova, kritizoval cenzuru bývalého amerického prezidenta Donalda Trumpa na sociálních sítích. Podle Klause rozhodují nevládní soukromé společnosti o tom, kdo a co bude moci říkat.
V současné době podle poslance dochází k likvidaci konzervativních uživatelů v České republice na internetu. Podle Klause využívají cenzuru zejména totalitní společnosti, které v současnosti donutily technologické giganty, aby pro ně cenzurovali více. „Já chci naopak, aby cenzurovali méně,“ říká Klaus.
Ivan David, bývalý český ministr zdravotnictví a europoslanec za stranu SPD, uvedl, že je dobře, že máme příležitost o těchto věcech jednat, scházet se a projevovat odpor.
V oblasti sociálních sítí jde podle Davida o „moc“. Prostředky, jak si udržet moc a jak jí dosáhnout, jsou různé a v některých zemích jsou násilné. „U nás taková násilná praxe není zavedená a využívají se tedy nenásilné prostředky těmi, kdo se chtějí k moci dostat nebo se u moci udržet,“ komentoval David současnou situaci.
Demokracie podle europoslance buďto „víceméně je, nebo jí ubývá“. Možností prosadit své názory však podle současného trendu ubývá.
Podle Davida je také na pováženou, že každá země má své poslance v Evropském parlamentu, ale tito poslanci nejsou zákonodárci. „Lidé volí zástupce, kteří nejsou účastni návrhu a vytváření zákonů,“ komentuje David situaci ve vedení Evropské unie.
Zákonodárného procesu se naopak mohou účastnit některé iniciativy, které se mohou obracet na Evropskou komisi, aby například prosadily zákon o „hate speech“ (nenávistné řeči).
Mezi politickými představiteli již podle Davida panuje strach z toho, že budou za to, co říkají, vyřazeni z politiky a zbaveni příležitostí. „V evropském parlamentu vidím dnes a denně, že se lidé bojí,“ říká David.
Podle Davida stojí za návrhem zákona, nazvaného Digital Services Act, strany, které chtějí cenzuru. Jestliže se hovoří o spiknutí, podle něj nejde o nějakou paranoidní vizi. Úplně běžně se ti, kteří prosazují své zájmy, „spiknou“, aby znemožnili opozici jejich zájem kritizovat nebo zablokovat.
Poznámka autora článku: Vzhledem k historickým zkušenostem a událostem z nedávné doby se řada témat a teorií, které byly nejprve označovány za „konspirační teorie“ nebo „dezinformace“, ukázala jako zcela relevantní skutečnosti. Například teorie o úniku nového koronaviru z virologické laboratoře P4 sídlící v čínském městě Wu-chan, byla médii označena za „nesmyslnou“ a sociálními sítěmi označována za „dezinformaci“ a mazána nebo blokována. A nyní? Všichni o ní hovoří jako o možné variantě a média se omlouvají a přepisují také své staré články.
Takže jak by se postupovalo v takovém případě? Pokud se v tomto kontextu nejprve všichni označí za dezinformátory a potom se ukáže, že to byla pravda, co potom? Je to vysoce kontroverzní téma, zejména poté, co vyšlo najevo jak určité osoby a zájmové skupiny ovlivňovali média a sociální sítě, aby prosadili narativ, že únik viru z laboratoře je „nesmyslná teorie“.
Kdo tedy určí, že něco má být označeno za dezinformaci, a že budou v důsledku toho označena za dezinformátory, pokud budou takové informace šířit. Povede to ke vzniku další, novodobé Star chambre, která bude rozhodovat o tom co se smí a co se nesmí říkat a co je pravda a co nikoliv. Není to krok směrem k totalitě a bezprecedentnímu omezování svobody slova, myšlení a přístupu k informacím?
Převzato z Epoch Times
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
