Pokud nemáte účet na Twitteru, možná jste o této kauze nikdy neslyšeli. Mainstreamová média se jí vyhýbají jako „čert kříži“, dlouho se kdysi ostatně vyhýbali i Watergate, která nakonec smetla prezidenta Richarda Nixona. Můj osobní tip je, že Twitter Files časem skutečně explodují a naprosto změní pravidla pro fungování velkých technologických firem. To teprve ukáže čas, nicméně pojďme si nejdříve vysvětlit, o co jde a jak se celá kauza vyvíjí.
Když miliardář Elon Musk koupil Twitter, učinil tak zjevně i se záměrem, aby se dostal k datům o fungování sociální sítě. Mimo jiné, aby dokázal v zájmu svobody slova, jak sám říká, že vedení firmy cenzurovalo politicky nepohodlné uživatele a podobně. Po svém nástupu tak nejen propustil většinu zaměstnanců, ale rovněž zajistil veškerou elektronickou komunikaci, včetně komunikace na platformě Slack, kterou Twitter primárně používal.
Tato data odevzdal investigativnímu novináři Mattu Taibbimu. To není žádný konspirační pošuk, ale těžká váha americké novinařiny, bývalý výrazný přispěvatel magazínu Rolling Stone, autor mnoha knih a nyní zejména vydavatel velmi úspěšného newsletteru TK News. Taibbi nezpracovává data sám, ale spolupracuje s další těžkou váhou americké žurnalistiky, novinářkou Bari Weissovou, která pracovala pro The Wall Street Journal, New York Times a německý Die Welt. Nyní vydává rovněž populární newsletter Free Press.
Jako třetí se do rozkrývání fungování Twitteru zapojil Michael Shellenberger, autor a aktivista. Sám sebe nazývá ekomodernistou a věří, že ekonomický růst ohleduplný k přírodě a obecně planetě je možný.
Aby Taibbi získal od Elona Muska potřebná data, musel souhlasit s jednou zásadní podmínkou. Musí všechna odhalení postupně publikovat primárně na Twitteru. V současnosti publikoval on, Weissová a Shellenberger celkem čtyři takzvaná vlákna, k nimž se postupně dostanu. Na souhrnnější materiály v některých médiích si musíme počkat, Taibbi zatím několik shrnujících materiálů publikuje ve svém newsletteru, ale časem se nepochybně zapojí další média. U těch mainstreamových to bude těžší, protože z materiálů vyplývá podezření, že některá se přímo podílela na cenzuře politických oponentů a dodávala smyšlené podklady pro rozhodnutí vedení Twitteru. Ale k tomu se také dostanu později.
1. Twitter Files
Deník New York Post tři týdny před prezidentskými volbami v roce 2020 zveřejnil článek, který obviňoval Joea Bidena z korupce na Ukrajině. K té mělo dojít, když se údajně snažil zabránit tamnímu vyšetřování syna Huntera, který na Ukrajině podnikal. New York Post na tuto linku následně navázal i poukazováním na vztahy mezi Hunterem Bidenem a čínskou CEFC, kterou známe i z Česka, kde před lety mohutně a neúspěšně investovala.
Celý problém je v tom, že největší sociální sítě a mainstreamová média prohlásila celý příběh za smyšlený, případně za výsledek ruských dezinformací. Později se ovšem ukázalo, že šlo skutečně o počítač Huntera Bidena a všechny zveřejněné dokumenty byly autentické.
První část Twitter Files de facto potvrzuje příběh, který známe. Podstatnou část už odhalil šéf Facebooku Mark Zuckerberg v rozhovoru s americkým podcasterem Joe Roganem. Tehdy přiznal, že Facebook totálně zastavil publikaci jakýchkoliv zmínek o celé kauze na základě doporučení FBI.
„Pozadí je, že FBI k nám přišla, konkrétně k některým členům našeho týmu, a řekla ‚měli byste být ve střehu. Mysleli jsme si, že ve volbách v roce 2016 bylo hodně ruské propagandy, máme na vědomí, že se chystá něco podobného‘,“ řekl Zuckerberg. Je důležité zdůraznit, že Facebook celý příběh o Hunteru Bidenovi úplně nezakázal, ale limitoval dosah jednotlivých příspěvků, zatímco se snažil ověřit pozadí celé kauzy. Twitter postupoval jinak, zakázal jakékoliv sdílení.
Taibbi jako první zveřejnil materiály, které ukazují především na zmatek, který ve firmě zavládl během předvolební kampaně. Nejenom že Bidenův team pravidelně hlásil zaměstnancům Twitteru nepohodlné tweety, ale zaměstnanci na tyto žádosti hlavně poměrně promptně reagovali a příspěvky mazali, blokovali uživatele nebo omezovali jejich dosahy. Nezdá se, že by v tom byl nějaký hlubší systém, ale spíš šlo o rozhodnutí jednotlivců.
Hlavní roli v celém postupu hrál zjevně šéf bezpečnosti Twitteru Yoel Roth.
V případě první části Twitter Files stojí za pozornost jeho emailová výměna s právní šéfkou Twitteru Vijayou Gaddeovou. V jeden moment Gaddeová úplně bez okolků přizná, že moc neví, na jakém základě má firma příběh Hunter Bidena stopnout. „Snažím se pochopit politický základ pro označení této situace jako nebezpečné,“ uvedla.
To je asi nejsilnější moment, který potvrzuje nejen Zuckerbergova slova, ale rovněž snahu stopnout za každou cenu příběh, který mohl poškodit šance Joea Bidena na zvolení prezidentem. Nyní těžko hodnotit, zda by dnes seděl v Bílém domě Donald Trump, ale každopádně šlo o brutální zásah do předvolební kampaně a toto je další důkaz, který potvrzuje linku, že skutečně nešlo o dezinformace.
2. Twitter Files
Druhou část zveřejnila novinářka Bari Weissová 9. prosince. Středobodem tohoto úniku jsou materiály, které dokazují, že Twitter zasahoval proti konzervativním a pravicovým účtům. Jde tedy o něco, o čem nejenom američtí konzervativci dlouhodobě mluví, ale také o něco, co se v minulosti snažilo vyvrátit mnoho představitelů velkých technologických firem a třeba i jim spřízněné univerzity.
Podle dokumentů existoval ve firmě „blacklist“, na němž byly umístěny účty, kterým Twitter uměle snižoval dosah. Příkladů je v celém vláknu víc, ale jedním z nejvíce prominentních účtů byl profesor Stanfordovy univerzity Jay Bhattacharya. Ten v minulosti mnohokrát upozorňoval, že zavedení lockdownů během pandemie covidu-19 bude mít dramatické následky na děti. Twitter jej přesně z tohoto důvodu umístil na černou listinu a snažil se omezovat dosah jeho příspěvků.
Podobný osud potkal i účet amerického konzervativního komentátora Dana Bongina, jehož příspěvky pro změnu uživatelé nemohli vyhledávat. Podobný postup zaštiťovala právě výše zmíněná Gaddeová, která přitom jakákoliv podobná nařčení v minulosti odmítala.
Černé listiny a takzvané shadow bany, jejichž existence byla dlouhá léta označována za konspiraci, tedy podle novinářů mají reálný základ.
„Skupina, která rozhodovala o omezení dosahu některých uživatelů, byla Strategic Response Team – Global Escalation Team (SRT-GET). Často řešila až 200 případů denně,” uvedla Weissová. „Existovala však i úroveň mimo oficiální ticketing, mimo řadové moderátory, kteří se řídili firemní politikou na papíře. To je ‚Site Integrity Policy, Policy Escalation Support‚ známá jako ‚SIP-PES‘,“ dodala. O fungování těchto skupin nepochybně v budoucnosti uslyšíme ještě mnohokrát, každopádně druhá část Twitter Files přinesla dosud nejsilnější důkaz, že Twitter postupoval proti některým účtům na základě politického přesvědčení.
3. Twitter Files
Třetí část zveřejnil 10. prosince opět Matt Taibbi. V tomto vlákně takzvaně „končí veškerá sranda“. Zatímco u předchozích dvou vláken mohl někdo uplatnit námitku, což momentálně dělají zejména novináři mainstreamových médií, že jde o věci alespoň částečně známé, třetí vlákno posouvá celou kauzu na úroveň zpravodajských služeb.
Tentokrát jde o příběh, který vedl k zablokování twitterového účtu bývalého amerického prezidenta Donalda Trumpa. Nejen napříč mediální, ale i expertní úrovní dlouhodobě panuje přesvědčení, že šlo o hraniční krok. Nyní k němu dostáváme důkazy, že Twitter koordinoval své kroky nejen s FBI, ale rovněž s ministerstvem vnitřní bezpečnosti USA (DHS) a také s tajnými službami (DNI), a dělo se tak zejména v období prezidentských voleb.
Hlavní roli tentokrát hraje Yoel Roth, který se podle předložených důkazů setkával pravidelně s FBI, DHS a minimálně při jedné příležitosti navázal kontakt s Úřadem ředitele Národního zpravodajství (ODNI). Podle Taibbiho je toto úplně nová a dosud nikde nezveřejněná informace.
Je zjevné, že FBI a další agentury posílaly do ústředí Twitteru jednotlivé tweety a firma následně omezovala jejich dosahy, případně na ně lepila varovné nálepky a podobně. „Jedná se o přímý důkaz, že federální orgány činné v trestním řízení se zabývají identifikací projevů, které je třeba regulovat. Jak to někdo může považovat za nepodstatnou věc, je pro mě těžko pochopitelné,“ podivuje se Taibbi ve svém posledním newsletteru.
Jeden z nejsilnějších momentů přichází ve zdánlivě nenápadné konverzaci na Slacku mezi Rothem a zbytkem teamu. Roth se zaměstnanců ptá, co si myslí o „konspiracích“ kolem sčítání hlasů v prezidentských volbách. Mimochodem se pochlubí, že lidé z ministerstva vnitra mu sdělili, že tato konspirace se skládá asi ze „47 konspiračních teorií“ a lituje, že DHS tento komentář nezveřejnilo.
De facto jde o přímý důkaz zapojení DHS do rozhodování Twitteru kolem prezidentských voleb. Roth navíc naznačuje, že vždy potřebuje záminku, aby nějaké tweety či účty mohl omezovat, například článek fact-checkingové platformy PolitiFact či veřejnoprávního média NPR. Toto je velmi zajímavý moment, protože naznačuje, že do omezování tweetů a účtů byly zapojeny nejen státní orgány, ale i některá média, která měla dodávat „podklady“ pro cenzuru. Pokud tomu tak bylo, nejspíš se to v dohledné budoucnosti dozvíme.
4. Twitter Files
Čtvrtou část Twitter Files zveřejnil 11. prosince bloger a autor Michael Shellenberger. Bezpochyby jde zatím o nejslabší část celé kauzy. Shellenberger se zabývá dalšími okolnostmi kolem zablokování účtu Donalda Trumpa a dění v době po útoku na Kapitol, který se odehrál 6. ledna 2021.
Bloger ukazuje, že celá řada vlivných figur tlačila na zablokování Trumpova účtu. Šlo zejména o nejrůznější novináře či investory. Celé snažení vedl už mnohokrát zmiňovaný Roth, který podle Shellenbergera již v roce 2017 napsal, že v Bílém domě sedí nacisté, samozřejmě s odkazem na Trumpa. V dubnu 2022 se navíc kolegům pochlubil, že jeho cílem je dosáhnout společenské změny, což je také důvod, proč se nestal akademikem.
Nelze říct, že by v Twitteru bylo málo hlasů, které upozorňovaly, že některé kroky jsou skutečně hraniční, včetně zablokování Trumpova účtu. Materiály, které Shellenberger publikoval, spíše ukazují, že ve vedení firmy seděli skuteční aktivisté. Dobře to popisuje jeden ze zaměstnanců, který se nacházel v opozici vůči těmto krokům. Podle něj má veřejnost celkem oprávněně dojem, že „všichni šéfové sociálních médií a internetoví magnáti na všech úrovních sedí jako králové a rozhodují, co lidé mohou a nemohou vidět“. Dodal rovněž, že taková rozhodnutí „neprospívají internetovému ekosystému jako celku“.
Co z toho plyne?
Je zjevné, že Taibbi, Weissová a Shellenberger jsou zatím na začátku. Už nyní ovšem máme poměrně jasný obrázek, že minimálně v tomto případě státní orgány a tajné služby ovlivňovaly rozhodnutí jedné sociální sítě, existoval tu jasný politický proud, který se snažil škodit konzervativním politikům i lidem konzervativního ražení a hlavně, že část rozhodnutí byla přijímána naprosto bez pravidel. Když si představíme, jaké sociální sítě mají dopad na chod společnosti, jsme svědky obrovské manipulace, přičemž jinde může být situace ještě horší.
Zatím jen v náznacích vidíme, že podobného jednání se účastnila i média, což si myslím, že bude součástí některého z příštích vláken. Nevidíme zatím žádnou zjevnou trestní odpovědnost, byť Musk takto vystupuje. Každopádně vidíme velmi svérázné pojetí svobody slova, byť platformy zatím stojí nad zákonem a žádný trest z takového jednání nevyplývá.
Smutné je, že mainstreamová média zatím na Twitter Files rezignovala. Děje se tak ovšem pravidelně v případech, kdy se jasně ukáže, že události, které označovala za dezinformace, se nakonec ukázaly jako pravdivé.
To je mimochodem pro mainstreamová média totálně devastující, a pokud si chtějí udržet alespoň minimálně relevanci, měla by se kauze věnovat. Nepochybuji o tom, že časem tak učiní, ale může být už pozdě. Na INFO.CZ vám můžeme slíbit, že budeme popisovat chování velkých technologických firem i nadále, stejně jako jsme se mu věnovali doposud.
Je rovněž zjevné, že potřebujeme sociální sítě a velké technologické firmy ještě více regulovat. Ale nikoliv tak, aby jim to umožňovalo ještě větší napojení na stát a větší omezování svobody slova. Musíme je „otevřít“. Jejich algoritmy musí být veřejné a veřejné musí být i rozhodovací procesy.
Dokážu si snadno představit, že by Spojené státy či Evropská unie měly provést jakýsi audit Big Tech, byť zejména EU se o to snaží. Nicméně je třeba jít mnohem hlouběji. Klíčové je zrušit veškerou legislativu, která těmto společnostem zaručuje v podstatě neomezenou beztrestnost. Musí mít jasnou odpovědnost, musí existovat možnost postavit je před soud, musí existovat odvolatelnost pro uživatele a podobně. Evropská regulace DSA se o to v některých ohledech snaží, ale neřeší mimo jiné aspekt nerovné politické soutěže, málo tlačí na transparentnost a podobně. Píšu to opakovaně, ale platit musí, že v online světě platí stejná pravidla jako v offline světě. Twitter Files ukazují, že tomu tak není.
Převzato z info.cz
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!