Oliver Adámek: Orbánův postoj k Ukrajině Maďarům imponuje

Podle Adámka Orbánovi k již čtvrté obhajobě ústavní většiny v parlamentu pomohl i jeho postoj k válce na Ukrajině. „Nejprve působila pro Orbána jako nepříjemnost, dnes už je ale asi jasné, že jeho postoj většině maďarské společnosti imponuje. Vztahy Maďarska s Ukrajinou byly už před válkou napjaté kvůli sporu o práva Maďarů v Zakarpatsku. Podle předloňského průzkumu Maďarské akademie věd vnímají jen čtyři procenta Maďarů vztahy s Ukrajinou jako pozitivní,“ vysvětluje Adámek.

 

 

Výsledek je rozhodně velice překvapivý. Ani nikdo z politiků a příznivců Fideszu netipoval, že strana opět získá ústavní většinu. A překvapivý je i úspěch krajně pravicové strany Naše vlast, která se odštěpila od Jobbiku. Tato strana mnohdy hlasovala s Fideszem, reálně má tedy Fidesz ústavní většinu plus 7 dalších mandátů pro stranu, která je v mnohém podobně laděná.

 

 

Ohledně opoziční koalice zaznívaly rámcově podobné pochybnosti jako kolem českých koalic – tedy že jde o moc široké spojení, a to je ještě v případě maďarské koalice v úplně jiném měřítku než u nás, od dříve krajně pravicového Jobbiku po levicové zelené. Na druhou stranu, v komunálních volbách v podobném složení uspěli. Jako největší problém koalice vidím špatnou kampaň lídra Pétera Márki-Zaye, který na ostatní strany koalice veřejně útočil a dlouho se spekulovalo i o jeho výměně. Navíc kampaň zaplnil bizarními výroky, například že výhodou opozice je, že hodně voličů Fideszu zemřelo během pandemie, nebo že opoziční koalice reprezentuje i komunisty a fašisty. O tom bylo v kampani i v nezávislých médiích slyšet daleko víc než o tom, jaký má vlastně opozice program. Preference opozice začaly výrazně klesat až po jeho zvolení.

 

 

Budoucnost opozice je nejspíš v pokračování nějaké formy sjednocení. Šéf Jobbiku Péter Jakab po volbách řekl, že není jiná cesta než jednotná opozice, ale už bez Pétera Márki-Zaye. Je to teď ale nevyzpytatelné, těžko říct, zda si strany nezvolí nové vedení a některé se například nerozhodnou celý projekt opustit, nebo se některé menší strany naopak nesjednotí trvale. Opozice nicméně už v minulosti zkoušela i jiné varianty, a to jak kandidovat úplně samostatně, tak vytvořit koalici jen levicových stran a nechat Jobbik zvlášť, takže všechny možnosti se tedy již vyčerpaly.

 

 

Upravený volební systém a převaha na mediálním trhu určitě svůj podíl na výsledku mají, referendum už tolik ne, v kampani jej Orbán víceméně ani nezmiňoval. Nicméně ještě k prvním dvěma faktorům – ano, volební obvody svým rozkreslením vyhovují Fideszu, a třeba i při těsné výhře opozice by díky nim stále měl většinu. Na druhou stranu nerovnoměrnost obvodů není taková, aby se dalo mluvit o gerrymanderingu (účelové manipulování s hranicemi volebních obvodů, pozn. red.), rozdíly v lidnatosti obvodů jsou v jednotkách tisíc. Takže určitý význam mají, ale je třeba jej nepřeceňovat.

 

Mediální převaha je jistě významná, například ve veřejnoprávní televizi dostala opozice za volební kampaň prostor jen na pět minut, zatímco Orbánův předvolební projev se odvysílal devětkrát za den. Na druhou stranu, nejčtenější noviny (Népszava), nejčtenější zpravodajské weby (24.hu, Telex a další) i nejsledovanější televize (RTL) jsou k vládě kritické. Není to tedy tak, že by voliči Fideszu neznali problémy, které opozice kritizuje. V Maďarsku každý může vidět, že miliardy ze státních peněz jdou do luxusních fotbalových stadionů, které jsou pak poloprázdné, zatímco zdravotnictví je podfinancované a mladí lidé odcházejí pracovat na západ. Takže opět platí, že jde o relevantní faktory, jsou součástí Orbánova specifického režimu, ale samy o sobě volby nerozhodují.

 

 

Válka na Ukrajině nejprve působila pro Orbána jako nepříjemnost, dnes už je ale asi jasné, že jeho postoj většině maďarské společnosti imponuje. Vztahy Maďarska s Ukrajinou byly již před válkou napjaté kvůli sporu o práva Maďarů v Zakarpatsku a podle předloňského průzkumu Maďarské akademie věd vnímají jen čtyři procenta Maďarů vztahy s Ukrajinou jako pozitivní. To je jedna rovina.

 

Ta druhá je něco, co bych popsal jako maďarský národní pocit izolace, který je čitelný v Orbánově politice i veřejném prostoru. Ve stručnosti zní takto: „Maďaři nemají přirozené přátele, nikdo jim nikdy nepomohl, z války proto vždycky vyšli špatně a musí se raději od všeho držet dál.“ To je něco, co více či méně napřímo zaznívá v Maďarsku neustále. Ostatně Orbán říká, že ať válku vyhraje kdokoli, Maďarsko na tom jedině ztratí. Ten u nás v Česku přijímaný narativ, že na Ukrajině se bojuje i za nás a v zájmu Česka je ubránění Ukrajiny, v Maďarsku zazníval jen od opozice a zřejmě neúspěšně.

 

 

Pokud jde o prezidenta Zelenského, v provládním mediálním táboru schytával poslední týden tvrdou kritiku a zaznívalo, že jeho návrhy jsou pro Maďarsko nebezpečné. Jaký je názor voličů Fideszu, je teď těžké odhadnout. I pro výše zmíněné aspekty si však myslím, že Zelenského projev k Orbánovi z minulého týdne na ně působil spíše jen jako utvrzení v jejich názorech. Opozice jej pro změnu sice vyzdvihuje jako pravého státníka, ale ani mezi jejími sympatizanty nevznikl žádný „kult Zelenského“ jako u nás, kde je pro spoustu lidí celebritou a lídrem západního světa.

 

 

Obecně se nedá říct, že by maďarská společnost byla nějak autenticky, emočně proruská. Neexistuje tam totiž onen slovanský prvek. Nicméně voliči Fideszu i dle různých výzkumů mají mnohdy k Rusku blíže než k Ukrajině. Téma cen energií, které zmiňujete, je v Maďarsku specificky významné. Před Orbánovým nástupem, ve velké ekonomicko-politické krizi, byly energie v Maďarsku v poměru k příjmům nejdražší v EU. Viktor Orbán tento problém vyřešil neortodoxně – zastropováním cen, což mají garantovat právě dlouhodobé, levné nákupy z Ruska. Pro Orbána to je kampaňový trumf už v několika volbách po sobě, protože lidé zkrátka vidí již dlouho na účtenkách nižší ceny za teplo a elektřinu. Proto například na tom, že ruský plyn Maďarsko potřebuje, panuje v zemi široká shoda.

 

 

Ty paralely zaznívají, například poslanec Fideszu Zsolt Németh napsal na svou stránku „Ruszkik haza! – Rusáci, domů!“, což byl nápis, který lidé nosili při povstání v roce 1956. V současné situaci se ale opět potvrdilo, že určující a nejzásadnější historická událost je v Maďarsku Trianon. Nejen že jde o nejpřipomínanější událost tamních moderních dějin, ale jde o téma, které je na denním pořádku, ať už v podobě jakési symbolické uherské nostalgie, finanční podpory maďarské diaspory, nebo právě v tom pocitu izolace, který jsem popisoval výše. A není to jen téma Fideszu. Například primátor Budapešti Gergely Karácsony při stém výročí Trianonu nechal na minutu zastavit hromadnou dopravu v celém městě. Navíc napsal emotivní text, kde mimo jiné zaznívá, že Trianon byla pro Maďarsko křiklavá nespravedlnost. A to je zelený politik z velmi liberální Budapešti. Nemluvě o tom, jak výrazné je toto téma v Orbánově politice. Ale to by bylo na další samostatný rozhovor.

 

 

Dění posledních týdnů napovídá, že V4 už pro Orbána nebude to, co dříve. Kam bude dále visegrádská skupina směrovat, asi bude záležet do velké míry i na tom, jak se k Maďarsku do budoucna postaví česká, ale možná spíše hlavně polská vláda, od které teď zaznívala nebývalá kritika Viktora Orbána. Bude zajímavé sledovat Orbánův postoj, protože V4 v Maďarsku prezentoval jako zásadního spojence. Uvidíme, jestli se bude snažit situaci opět vybalancovat.