Slova paní předsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Markéty Pekarové Adamové o „vyhnání Orbána“ jsou jasně určena domácímu publiku. Pan Orbán je často kritizován ze zástupných důvodů. Někdy i z důvodů zcela absurdních a vylhaných (domnělý antisemitismus např.) – ale nebudu odbočovat. Tím, co na jeho politice přitom vadí nejvíce, je resistence Maďarska – s vládou, v jejímž čele pan Orbán stojí – vůči tažení progresivní levice; tažení, které je jinak v zemích Západu lemováno jedním snadným úspěchem za druhým. Už samotný odpor je tedy něčím neslýchaným a neodpustitelným. To pak jednomu snadno ujednou nervy a začne srovnávat komunistu Babiše s aktivním odpůrcem komunismu Orbánem – jak se stalo právě paní Pekarové.
Nová vládní koalice má za sebou sotva první krůčky, ale jedna její část (zprvu representovaná ministrem Mikulášem Bekem, nyní tedy předsedkyní Poslanecké sněmovny Markétou Pekarovou Adamovou) už vidí důležitější otázky k řešení, než je rozpočet, zadlužení a inflace, energetická krize, nebo covid-19. Takovou superdůležitou otázkou je tedy asi dění v Polsku a v Maďarsku. Přidržím se té maďarské linky.
Ani mně se nelíbí vše, co pan Orbán udělal a dělá. Nepovažoval jsem za rozumné svého času znárodnit penzijní fondy. V souvislosti se současnými nepokoji v Kazachstánu hovořil pan Orbán s tamním presidentem Tokajevem. Dát silovým složkám volnou ruku ve střelbě ostrou municí do civilistů (což podle všeho pan Tokajev udělal), třebaže se část z nich chová nikoli nenásilně, třebaže možná šlo o boj o moc, to je jistě silná káva. Příslušné vyjádření pana Orbána, které se stalo z mnoha stran předmětem kritiky, má smysl podrobit bližšímu zkoumání. Anglické znění z originálního zdroje je zde… ono „solidarity over victims“ je, obávám se, poněkud zlomyslně a manipulativně přeloženo dosti mechanicky jako prostá solidarita (bez dalšího rozumějte přece „s režimem“!)… Stačí si přitom slova „solidarity“ a „victims“ zadat do vyhledavače, aby i člověk ne zcela znalý angličtiny nahlédl, že se podobné obraty často používají pro to, co v češtině vyjadřujeme pojmem soustrast či účast… Kromě toho prý pan Orbán – dle vyjádření ministra zahraničí Petra Szijjártó –nabídl pomoc… Jednak tedy není zcela jasné, co přesně bylo řečeno – jinak než v maďarském originále jsem slova pana Szijjártó nenašel. A pak: jak se to liší (viz dále) od zdůraznění „významu partnerství EU s Kazachstánem“, jak o něm v identickém kontextu hovořil s panem Tokajevem pan Charles Michel?
Každopádně jsem přesvědčen, že – řekněme možná tedy ne zcela šťastná – slova pana Orbána na adresu pana Tokajeva nesmějí být důvodem k narušení spolupráce ČR s Maďarskem v rámci skupiny V4. Význam, který těmto slovům někteří naši politici a komentátoři začali přikládat, je naprosto přehnaný. (Stejně tak jako podobná slova z úst předsedy Evropské rady Charlese Michela by neměla být důvodem k narušení spolupráce ČR v rámci EU…) Právě narušení vztahů ČR s Maďarskem, tedy přesněji s vládou Viktora Orbána, ale je, obávám se, hlavním cílem těchto kroků pana Beka a paní Pekarové a doufám, že to vláda jako celek nepřipustí. Naopak, Maďarsko si v mnohém zaslouží naši podporu a v řadě ohledů by se Česká republika měla maďarským přístupem inspirovat, např. v tom, aby progresivní levice neměla volnou ruku v českém školství při své snaze o – bez nadsázky – ideologickou indoktrinaci dětí, a to „nejlépe“ bez možnosti odporu ze strany jejich rodičů.
Uvažte, prosím, jaký režim dlouhodobě panuje v takové Saúdské Arábii. Ale ano, asi se v poslední době trošku mění k lepšímu, ale vcelku tam panují poměry, které jsou na hony vzdálené našim představám o právním státu a umírněnosti vlády vůči obyvatelům země (o nějaké demokracii nemluvě…) – a to pomíjím třeba to, jaká je role Saúdské Arábie v konfliktu v sousedním Jemenu… Saúdská Arábie je přitom spojencem našeho spojence – nebo jsme snad někdy vyčítali Washingtonu, že dodává Saúdům zbraně a munici? Pustí se paní Pekarová do administrativy presidenta Bidena, až vyhoví zatím poslední žádosti Rijádu? To je přitom mnohem víc, než nějaké verbální vyjádření „solidarity“, kterého se „dopustil“ pan Orbán v telefonátu s panem Tokajevem.
Slova paní Pekarové o „vyhnání Orbána“ jsou sice jasně určena domácímu publiku, ale neznamená to, že se nemohou donést až do Maďarska. Kdo v tamních nadcházejících parlamentních volbách zvítězí, to samozřejmě netuším. Ale odvažuji se odhadnout, že výsledek bude docela těsný. Počet maďarských voličů, který se paní Pekarové může podařit oslovit, bude velmi nízký. Přesto, mohou se mezi nimi najít tací, kteří se budou takovými povýšenými radami ze zahraničí cítit dotčeni. Co když někteří z nich v reakci půjdou a „vhodí to Orbánovi“, i když by jej jinak nevolili?
Autor je předsedou Konzervativní strany.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkuje