Na prahu Velikonoc.
Veliký týden.
Svatý týden.
Pašijový týden.
Pašije.
Passio – utrpení.
Utrpení Ježíše Krista.
Volná pašijová úvaha… Vo čem? Vo vnitřní cestě. Vo škole bolesti. Vo tykadlu k autoriťákum. Vo tom, jak se šici shledáváme lidičkama vědeckejma. Tak vědeckejma až voprávněnejma čučet spatra na věřící tu židy, tu křesťany, tu muslimy, tu hinduisty, tu… a k tomu si uplácáváme svý domestikovaný modly: zbožšťujem úspěch a výkon, malujem béčkovym pasákum svatozář, k instáčovejm fotkám Jaruny vod sousedovic švagra přistupujem co k zbrusu přeloženýmu kumránskýmu svitku. A tak si hnětem nový náboženství, kerý jest v dopadech konečnejch krutější než šecky kmetí víry – án blok.
Ty proplešatělý (víry) po drsnejch předehrách servírujou úlevný finále – ráj, vykoupení, nebe, nirvánu, spásu, mókšu, vzkříšení & spol. Ty natupírovaný (pavíry)… nic? Kéž by… Nicota může umět bejt úlevná. Povznášející. V šimravym dotyku s vosvobozenim. Se přeci řiká: „Kde nic neni, ani čert nebere.“ Ale voni, pamesiáši, ani to NIC nedopřejou. Jako ti duši zaživa svazujou „konkurenceschopností“, „náklady reorganizace“, standardizací standardizovaného, zamrtva k ní, k „substanci“, přivážou evidenční číslo a šup do potoka Polozapomnění.
Polo… nebudeš zapomenut zcela. Jen vod tý výše, ze kerý tvý TY bivakovalo nad propastí „tvýho“ ONO. A marně zatřesem zařetězovanou nebes bránou. Spolu se všema mixérama z kuchařskejch show. Spolu s vysavačem s vůní dotačně trpasličí sekvoje. Spolu s „dvakrát dvě sou čtyři“.
Proto pašije dosvědčujou vrcholnej a k nepřekonání ryzí („Se Sťim Smiř!“) revoluční akt. Neb konzervujou důkaz přednosti našeho TY před „našim“ ONO. Neb za to TY stál skon Bohu. I Bohu! Za něj. A jenom a akorát a pouhopouze za něj. Za něj – za TY, za nás v nás.
Pokud ste si „bez stínu pochybnosti“ plus „s definitivní platností“ vyjasnili, že systémový -ismy vytýkaly křesťanství a spešl Kristu, ehm, upřímně, ehm, „fádnost“, „nemodernost“, „reakčnost“, „bigotnost“ etc., neváhejte po staletích roztáhnout závěsy. Zmerčíte půlnoc, soudruzi. Vo todle se hraje. A vostatní? Žvanivej ekvivalent vosvěžovače na WC.
Sešel sem se s dominikánem. Povidám: „Otče, sem prevít nevděčná, malověrná. Když mě bližní mrskli přes palubu, čílil sem se na Pána, že to dopustil. A pak mě Pán eště jako rozsejřil tim, jak mě v tom kalnym moři nechával vlnobití nelogicky napospas.“ Dominikán se pod bělovousou tváří vědoucně usmál: „Možná dopustil. Možná nechával. Určitě však, aby ti po různých tvých logikách propočtů a podmínek ponechal tu základní – logiku zázraku.“
Co si popřát k Velikonocům? Popřejme si je požehnané. Dopřejme si je požehnané. Jakožto oslavu Života nesevřeného logikou velkopátečního odpoledne. Jakožto připomínku zázraku. Zázraku coby pramene veškeré pravděpodobnosti.
Pravdě podobnosti.
Pravdě.
Dycky Dnes!
Vítek🙏
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
