Souhlasíte s tím, že se firmy, které velmi rychle vyvinuly očkovací látky proti čínskému viru, mají vzdát svých souvisejících patentů? A domníváte se, že pandemie zmíněného viru je tím nejhorším, co se lidstvu přihodilo? Tedy že jde o jakousi ultimátní katastrofu, nad kterou už nic není a nebude? V tomto – a pouze v tomto – případě totiž podpora „pozastavení patentů“ dává smysl.
Pomiňme zde, že toto vzdání se, resp. pozastavení patentů má být „dočasné“ a že my, přibližně od roku 1968, moc dobře víme, co je jednotkou dočasnosti: 1 furt. Promítněme si, co bude následovat, pokud globální společenský tlak na uvolnění zmíněných patentů nabude vrchu.
Co motivace výzkumníků?
Bezprostřední důsledky jsou samozřejmě očekávatelně příznivé: vakcíny budou moci být vyráběny mnohem masověji, velmi rychle a v dostatečném množství zaplaví všechny kouty země a v optimálním případě bude čínský virus vyhlazen do posledního virionu.
Jenže ona asi pandemie čínského viru ani zdaleka není tím nejhorším, co se kdy stalo, děje a stane. Mohou přijít – a dost možná také přijdou – rány mnohem horší. Tohle, prosím, nemá být žádné strašení, ale prostý realismus. S ohledem na to, jak dobře připraveni býváme na minulé bitvy, se nemusíme omezovat na rizika zdravotního rázu.
Představme si třeba, že se naše planeta skutečně otepluje, ale – navzdory tomu, co dnes tvrdí mainstream – příspěvek činnosti člověka k tomuto oteplování je zanedbatelný (čili také lidskou činností tento trend nelze zvrátit…). V takovém případě budeme v příštích desetiletích čelit zvýšené hladině moří a naše přizpůsobení se této situaci bude vyžadovat mnoho nových technologií… jistě patentovaných technologií.
Pokud ale vynálezci a invenční firmy uvidí, že záhy po tom, co jejich předchůdce (tedy vývojáře očkovacích látek…) někdo poplácal po rameni a uznale pokýval hlavou s tím, že s odpovědí na čínský virus přišli „opravdu rychle“, tedy že záhy po tom bylo příslušné duševní vlastnictví pošlapáno, tak co to udělá s motivací budoucích vynálezců se do toho vůbec pustit? Zvýší se?
Je to přece stále stejná socialistická písnička: těm, co něco vyprodukovali (v tomto případě tedy nápady…), to sebereme a rozdáme zdarma či „za babku“ všem. Co to udělalo s morálkou a motivací snad dostatečně ukázal experiment, který jen v naší zemi probíhal cca 4 desetiletí. Připomíná to vtip, kdy lektor VUML (Večerní Univerzita Marxismu-Leninismu – pozn. aut.) předstoupil před frekventanty se zadáním písemné práce na téma „socialistické hospodářství“: „Soudruzi, než začneme, rád bych vám poradil pravopis některých složitějších slov: ‚zugrunt‘ se píše se ‚z‘ a ‚v prdeli‘ je měkké ‚i‘…“
Hra s nulovým součtem
To nekončící přerozdělovací třeštění vychází z bludu, že život je hra s nulovým součtem: to co jeden má, nutně chybí někomu jinému… V této logice samozřejmě chudým pomůže, když okrademe bohaté. Jenže zejména díky lidské invenci život hrou s nulovým součtem není. Lidská invence je také hlavní odpovědí na obavy z přelidnění. Tyto obavy se přetavují ve snahy o snížení porodnosti tam či onde – tím však dochází k tomu, že příslušné společnosti přicházejí o talenty. Malthus svého času tvrdil, že (poněkud zjednodušeně řečeno) je lépe, když se narodí prase, než když se narodí člověk – neboť narodí-li se prase, bohatství per capita vzroste, zatímco narodí-li se člověk, tak bohatství per capita klesne. Člověk však, na rozdíl od prasete, dokáže za svůj život vyprodukovat mnohem víc, než spotřebuje – a to v první řadě opět hlavně díky své invenci. Každý člověk má tuto schopnost, samozřejmě ne u každého je nějak výrazněji rozvinutá. Nicméně přinejmenším z uvedených pádných důvodů je klíčové této součásti lidské přirozenosti umetat cestu, rozhodně ji nepotlačovat, nedemotivovat nadprůměrně invenční lidi.
Jistě, invenční lidé nemají dobré nápady proto, že je před nimi vidina odměny. Třeba lékaři či učitělé by však mohli vyprávět, jaké to je, když jim někdo desítky let povídá něco o tom, že jejich práce je primárně posláním a že je vlastně mrzké, když by se za ni dožadovali vyššího finančního ohodnocení. Ty peníze, které se s tím mají pojit, tedy náležitou motivaci samy určitě nevybudí. Ale jejich nedostatek či absence motivaci po čase spolehlivě zabije.
Zdá se naštěstí, že onen globální společenský tlak na „dočasné pozastavení patentů“ přece jen není všeobecný, čili že někteří lidé, kteří rozhodují, cítí zbytky odpovědnosti za budoucnost. To je jistě dobrá zpráva. Horší zprávou je, že něco tak základního dnes nechápu v Bílém domě – ted tam, kde by člověk ještě před nedávnem očekával, že to budou chápat nejlépe.
Aktualizace:
Výše jsem napsal, že bezprostředním důsledkem pozastavení patentů by byla mnohem masovější a rychlejší výroba vakcín. Martin Weiss v textu „Jaká zájmena používá ředitel BIS?“ (Týdeník Echo, 19/2021) však připomíná, že „Krátkodobě by krok nic neřešil, protože úzkým hrdlem produkce vakcín teď nejsou intelektuální práva, ale dodavatelské řetězce, suroviny a technologické dovednosti.“ Kdo by tedy mohl být případným vítězem diskutovaného kroku? Pravděpodobně země s fungujícím (a prosperujícím) farmaceutickým průmyslem (Indie, Mexiko, Turecko…), které by s minimálními náklady vyráběly zboží, pro které by příslušné firmy měly jistý odbyt a prodaly be je vlastní či jiné vládě. Skutečně chudé země by na celé věci mohly profitovat nanejvýš tím, že by se snížila cena vakcíny z důvodu rychlejšího nasycení trhu…
Autor je předsedou Konzervativní strany.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
