Vystoupila jsem v internetovém rádiu. Pozval mě člověk, jehož jsem z jednoho specifického důvodu nechtěla odmítnout. Je to totiž gay a já přece “známý homofob“, aspoň v některých kruzích se mi tohle snaží přičíst. A tak mi přišlo, že vyhovět tomuto příslušníkovi menšiny, je hodnota, kterou mí oponenti jistě ocení. Gayů se totiž nebojím, ani je nijak nediskriminuji, mnohé mám ráda.
Třeba toho výše zmíněného. Jmenuje se Zdeněk Chytra a jeho životní příběh stojí za zmínku. Vyrůstal s despotickým otcem, natolik despotickým, že ho jeho žena a matka dvou synů opustila a nechala své malé syny na krku tomuto tyranovi. Ten jim tak různě opatřoval náhradní maminky, které se ovšem mateřsky zrovna nechovaly. Byly podobně kruté jako otec, bití a nedostatek jídla bylo na denním pořádku. Zdeněk si navíc už v mládí uvědomil, že mnohé věci jsou s ním jinak a velmi brzy věděl, že je gay. Otec se, pro Zdeňka naštěstí, na prahu jeho dospělosti upil k smrti, a tak se Zdeněk po letech vypravil hledat svou nezvěstnou matku. Našel ji díky pořadu Ester Janečkové Pošta pro tebe. Jeho matka nevedla šťastný život, žila v azylovém domě, ale setkání se synem jí i jemu vzájemně pomohlo. Bylo by normální a nic divného, kdyby po tak hrozném dětství v „heterosexuální rodině“ Zdeněk naskočil na vlnu LGBT+. A říkal, jak mu ta zlá společnost nepomohla, ublížila, jak ty heterosexuální rodiny plné domácího násilí jsou úplně na nic a jak je nejlepší nahradit je milujícími páry osob stejného pohlaví. Vždyť i jemu samotnému by tam třeba bylo lépe. To by se stal miláčkem médií a při svých rétorických schopnostech jistě i hlavním mluvčím Jsme fér.
Jenže Zdeněk ze svého těžkého dětství vyvodil něco úplně jiného. Uvědomil si, jak zásadní jsou pro dítě funkční rodičovské vztahy a jak moc dítě potřebuje oba rodiče: matku i otce.
Ano, seznámil se i s divnými kruhy ostrých hochů tzv. vlastenecké scény – tedy extrému, ke kterému někteří lidé, zvlášť s podobným dětstvím, mohou inklinovat. Ano i tohle jsem o něm věděla, když jsem přijala jeho pozvání. Do rádia, jehož název Svobodné mě možná měl varovat, že to není jen tak běžný mainstream. Jenže kdy ten by dal tolik času na povídání o tématech, které nejsou v centru jeho pozornosti a zvlášť když většina mainstreamových novinářů zastává úplně jiné názory a nestrannost se u nich už dávno nenosí.
Spolehla jsem se také na Zdeňkovo ujištění, že zde nebudeme řešit žádné věci nad rámec agendy Aliance pro rodinu, protože máme na mnoho jiných věcí zásadně odlišné názory a že jeho problematická minulost nebude nijak zasahovat do našeho tématu. Takže za těchto podmínek proběhl téměř dvouhodinový rozhovor, jehož součástí byly i dotazy diváků. Ano, jedna posluchačka mě poněkud zaskočila svou levicovostí a krásnými vzpomínkami na dobu budování socialismu. Myslím, že z mé odpovědi jasně vyplynulo, že tohle skutečně není můj šálek čaje a že pocházím z rodiny, kde jakákoliv zmínka o minulém režimu dodnes vyvolává osypky.
Ne, opravdu nejsem proruská, nemám potřebu manipulovat ani být manipulována. A byla bych teď radši, kdyby tento rozhovor proběhl na nějaké jiné půdě, aby teď Manipulátoři a Evropské hodnoty ztratili vodu na svůj mlýn. Že já svou přítomností prý současný ruský režim legitimizuji? No to snad ne…
Nikdo mě z takových záměrů obviňovat nemůže, to je absurdita ad absurdum. Ale zřejmě se ode mne čeká pokání, abych se mohla vrátit do slušné společnosti. Jemné naznačování obsažené ve výše uvedených článcích, že bych mohla přijít o možnost být plnohodnotným členem občanské společnosti a následná reakce našich oponentů, kteří teď kritizují i vydavatele jiného média kvůli tomu, že tam náhodou mám taky rozhovor, začíná vypadat nebezpečně.
A dobře, věděla jsem, že tohle rádio sdružuje segment lidí kolem SPD. Ale copak nemáme stát o to, aby se tahle scéna také kultivovala? Vždyť i pan Cemper píše, že prý takovou cílovou skupinu dobře zná, a prý jí ani neopovrhuje. Ale co pro ni dělá? Vůbec nic. Jen svými cenzorskými zásahy utvrzuje tyto lidi v přesvědčení, jak odporný projekt sám řídí. Možná zcela nevědomě, ale zato jistě prohlubuje propast mezi tzv. seriózními korektními médii a lidmi, kterým už ta politická korektnost silně vadí a chtějí slyšet i něco jiného. A to jiné prostě neznamená poptávku po dezinformacích – je to zkrátka něco, co se mnohem více dotýká jejich životů a životů jejich dětí, něco, co koresponduje s jejich obavami, starostmi a radostmi… jenže to se jim moc nedostává… a tak tenhle mediální nedostatek pak šikovně zaplňují ti, kterým pak on vyčítá ruskou putinovskou propagandu. Některým jistě i oprávněně. Jestli mezi ně patří i Zdeněk Chytra, o tom mám však své pochybnosti. Nahlédla jsem totiž do zpráv ministerstva vnitra o extrémismu a zkusila cvičně najít jeho jméno – úspěšná jsem tedy nebyla. Zato jsem tam našla jméno Jana Cempera. Ale přesto, až Zdeňka Chytru znovu uvidím, zkusím mu doporučit, aby se ze své minulosti také řádně kál. A pojďme si trochu zaspekulovat. Pokud by to udělal, nabídla by mu mediální scéna v ČR tak otevřenou náruč, jako v případě pana Cempera?
Poněkud mne mrazí z toho, jaký vliv má projekt pana Cempera, který v mnoha článcích nemá problém realitu ohýbat a zamlčovat a tím v důsledku poškozovat dobré jméno mnoha osob. Co vždy lidi trápí nejvíce, je pokrytectví. Pan Cemper a jeho projekt Manipulátoři mají za cíl bojovat proti dezinformacím. Sám Cemper ale dezinformacím, které jeho vidění světa konvenují, nevěnuje pozornost.
Že mne osobně a náš spolek Alianci pro rodinu pan Cemper nemá rád, projevil již několikrát. Není ale divu, je totiž také mentorem projektu S barvou ven, který je propojen se spolkem Prague Pride. Ten zase usiluje o stejnopohlavní manželství. Nikdo nemůže být soudcem ve vlastní věci, ale to v době postfaktické asi již není rozhodující, ani pro factcheckery. Kdyby přitom svou činnost on a jemu podobní zaměřili na kritiku mainstreamu, aby dával prostor i jiným než ideologickým tématům, tuhle cenzorskou práci by si mohli ušetřit…
Autorka je předsedkyní Aliance pro rodinu
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!