Nová strana Václava Klaus ml. je na světě. A zpátky na světě je i Václav Klaus ml., který poslední dva roky aktivitou úplně nehýřil. Přitom rok před posledními volbami objížděl republiku a založil své Centrum pro občanské svobody, které mělo mít dle jeho slov víc citací než Knihovna Václava Havla. „Chceme být jednička mezi českými think tanky“, řekl tehdy. Jenže, kde ty loňské sněhy jsou. Od konce roku 2017 Centrum nedělá v podstatě nic. Stejně jako Václav Klaus ml., který se ani nesnažil budovat svou pozici v ODS. Drobná práce pozitivní Klause nudila. Bohumil Pečinka to v Reflexu popsal trefně: „Klaus mladší je přesně tím typem rýpavého intelektuála, před nímž druhdy varovával jeho otec. Ten kdysi napsal, že intelektuálové musejí v politice přijmout novou roli a jejich hlavní publikační tribunou musejí být sbírky zákonů.“
Klaus ale uměl oslovovat masy. Soustředil se na sociální sítě a psaní týdenních komentářů na novinky.cz a tady zabodoval. Jeho komentáře byly sice kolísavé kvality (bylo vidět, že moc času jejich psaní věru nedává), ale našel si své věrné čtenáře. A ne málo. Dokázal totiž psát o věcech, které běžného člověka napříč politickým spektrem zajímají a dokázal to jednoduše a čitelně. Jeho absolutní neloajalita, neochota spolupracovat v rámci poslaneckého klubu a nakonec i rozpor s programem ODS vedly ale nakonec k jeho známému vyloučení letos v březnu.
Žádný průšvih
Teď je Klaus zpátky a hýří aktivitou. Výjimečné situace mu zjevně svědčí. Včera představil své Hnutí Trikolóra (jeho otec – zuřivý zastánce klasických politických stran – musí nad termínem hnutí významně pozdvihnout obočí…) a bylo to spíše příjemné překvapení. Sehnat solidní lidi do politiky není snadné. Sehnat solidní lidi do nejistého projektu je ještě složitější. Zvláště, když v jeho čele stojí někdo, kdo neproslul zrovna jako mistr mezilidských vztahů a manažer. Sám Václav Klaus ml. by mohl vyprávět, kolik oslovených lidí mu s díky odmítlo se projektu Trikolóry zúčastnit. Hrozilo, že se projektu zúčastní ti, kteří se naopak chtějí dostat vždy a všude kamkoliv, ale pak máte obavy pustit je k mikrofonu. Jinými slovy hrozilo, že se hnutí stane útočištěm bizarních existencí, posbíraných v nejrůznějších kalných vodách. Nakonec se tak nestalo. Trikolora sice není plná výrazných osobností (kde je taky brát, že…), ale není ani přehlídkou bizarních postaviček. Ano, jsou tam lidé, co byli už v jiných stranách (Realisté, Svobodní), ale to přece cti netratí. Nezazněly žádné fantasmagorie na téma odchodu z Evropské unie (byť od Klause posléze v rozhovoru pro idnes.cz zazněla nerealistická myšlenka o návratu před Lisabon). Klausovy kroky jako poslance (například oznámení, že nebude hlasovat pro vůbec nic, co přijde z Buselu) jsou sice lidsky pochopitelné, ale nedávají moc nadějí na racionální eurorealistickou politiku.
Co tedy zaznělo? Zazněl jasný požadavek ochrany národních zájmů a zazněl důrazněji, než zaznívá třeba v ODS. Zazněl požadavek menšího státu a nižších daní. A nakonec zazněl i oblíbený (a geniální) Klausův termín „Braňme normální svět“ proti progresivistickým a ekologistickým výstřelkům. Je to program hodně podobný programu ODS, ale řečený jaksi víc natvrdo. Nízké daně, malá byrokracie, rodina, koruna a ne euro, Česká republika především, kritika existence krajů… Kdo na pravici by nesouhlasil?
A co nezaznělo? Nezaznělo zároveň jediné kritické slovo o Andreji Babišovi. Nezaznělo nic o potvrzení zahraničně–politické orientace našeho státu. Nezaznělo nic o bezpečnosti, slovo NATO nepadlo vůbec. Je to prostě pravice nové generace, ne už mentálně navázaná na listopad 1989, na boj s komunisty a na ostražitost vůči Rusku. Klaus ani v rozhovoru pro idnes.cz nevyloučil vládnutí s podporou KSČM či SPD a je o něm známé, že by nebyl proti koalici s Babišem. Jeho nepřítel je progresivismus a ekologismus a Evropská unie (respektive některé politiky Evropské unie). Je rozhodně národovečtější a antiglobalističtější, než bývalo na pravici zvykem, ale pořád v mezích. Je to takový malý český pokus o Trumpismus, ostatně slogan o nutnosti vrátit zemi zpět lidem je takřka přesnou kopií Trumpova „take your country back.“
Jak vyvážit…
Ten projekt může najít své voliče, otázka je, jak se dá propojit apel k věčným hledačům té už konečně opravdové pravicové politiky (s minimálním státem a malými daněmi) s apelem k těm, které bývalý viceguvernér České národní banky Mojmír Hampl označil jako „levicové konzervativce“. Tedy ti, jejichž pozice lze označit jako „pozice konzervativní levicové masy. Tedy lidí, kteří nemají rádi, když je někdo buzeruje a nemají moc rádi novoty. Rozhodně nečtou zaníceně po večerech Hayeka a Friedmana, a když se jich zeptáte na jejich politické názory, nic pravicového neuslyšíte.“ Klaus na to asi má recept: „Chceme občanské, lidové hnutí, které bude pro všechny“ (Klaus st. opět zdvihá obočí…).
A není to jediná překážka. Jak upozornil politolog Petr Kaniok pro Hospodářské noviny: „Je nicméně otázkou, do jaké míry je Václav Klaus mladší trpělivý a dlouhodobý budovatel stranické infrastruktury a do jaké míry mu zájem vydrží do doby konání voleb. Zatím se prezentoval spíše jako solitér glosátor, což není pro dlouhodobou politickou práci ideální kvalifikace.“ Teď je Klaus nabitý energií. Projekt, založený na jeho osobě, ale vyžaduje, aby tou energií zůstal nabitý ještě několik dalších (dost možná úmorných) let.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 . Děkujeme!