KULT Z
Rádi se díváme na videa z ruských demonstrací, je nám líto lidí a obdivujeme jejich odvahu. Druhá strana mince je velké vzedmutí ruského patriotismu, s nímž je úzce spojený Kult Z. Z je písmeno, které si ruská armáda umisťuje na svá vozidla směřující na Ukrajinu. Může to znamenat buď Za pobedu (pro vítězství) nebo prostě Západ.
Tento symbol vymyšlený jen před pár dny se stal symbolem nové ruské ideologie a národní identity. Našel si mnoho přívrženců – mnoho Rusů si dává Z na svá auta, na oblečení atd. Nakolik víme, je to zcela dobrovolné a nikdo je k tomu nenutí.
Z nemá žádnou historii a vlastně ani příběh, nelze ho interpretovat jinak než jako podporu válce a jako součást národního semknutí v časech krize.
Nějaké bizarní ukázky použití znaku:
1) Když si „Z“ na svůj vůz umístí majitel pohřební služby (1url.cz/gK6wy)
2) „Z“ složené z výložek mrtvých ukrajinských vojáků (1url.cz/oK6w7)
3) Když „Z“ vytvoří umírající děti z hospicu (!) a jejich rodiče (1url.cz/kK6oL)
Tito lidé určitě nejsou všichni vyznavači nějakého temného kultu smrti, který bere životy stejně vypadajících a nezřídka rusky hovořících lidí na Ukrajině. Řada z nich věří propagandě a Z je pro ně symbol národního sjednocení v těžkých dobách.
Jistě, Putin rozhodnutí o invazi udělal sám a překvapil jím i své ministry. Mnoho Rusů invazi nepodporuje, ale mnoho (a pravděpodobně většina) ji v tuto chvíli podporuje a sankce považuje za nespravedlivé, přičemž je jenom utvrzují v jejich názoru. To, co my zažíváme, semknutí se kolem pomoci ukrajinským uprchlíkům, lidé jsou na sebe tak nějak hodnější, i neoblíbení politici jsou vzati na milost, militarizace společnosti atd., to samé Rusové zažívají v křivém zrcadle. Svět se nám uzavírá, tak pojďme držet při sobě. Nakonec nás nemusí milovat, stačí, když se nás bojí.
Na druhou stranu – můžeme si být jistí, že u nás prvotní nadšení brzy vyprchá, a můžeme doufat, že u Rusů to bude podobné.
Mám osobní zkušenost, když jsem psala článek o ministru Šojguovi. Dostala jsem se na velké ruské fórum, které určitě nebylo nějak inherentně provládní, protože jsem si zde četla o Šojguově nemanželském synovi, který měl už jako náctiletý majetek ve výši několika milionů dolarů. K tématu byla i diskuse s několika vtipnými příspěvky („Proč se nedá těch zázračných pár mililitrů tekutiny koupit v obchodě?“)
V jeden okamžik jsem překlikla na hlavní stránku fóra, kde byly toho času nejpopulárnější příspěvky. Většina se věnovala válce a byla buď entuziastická, nebo vykreslovala Ukrajince jako nacisty a parazity, na které si lidé ze zemí, kam jako uprchlíci přicházejí, stěžují. Byly tam video vzkazy od Rusů z Moldávie, že se příchozí Ukrajinci chovají hrozně. Rusové to nadšeně lajkovali. Byl tam také příspěvek, o němž ještě bude řeč, a sice video vzkaz prezidenta Putina, v němž říká:
„Jsem Dagestánec, jsem Čečenec, jsem Inguš, Tatar, Žid i Mordvinec“
Ruská média a účty na sociálních sítích si často dávají do názvu nebo loga písmeno Z. Není však příliš chytré, že totéž dělají boti, kteří zejména na Telegramu sbírají informace o ukrajinské armádě, jednotkách teritoriální obrany, lidových milicích atd. Majitel Telegramu Pavel Durov (nyní občan Francie a Ostrova sv. Kryštof a Nevis žijící v Dubaji) podle všeho nyní v nějaké míře spolupracuje s ruskými tajnými službami.
Nicméně na sociálních sítích vládne, nebo alespoň před pár dny vládlo, nadšení.
Jakkoliv se nám nemusí líbit koncept kolektivní viny, který vedl k vyřazení ruských sportovců z mnoha soutěží, v soutěžích, z nichž vyloučeni nebyli, vidíme, jak si „kult Z“ klestí svou cestu. Tak například světový šampionát v gymnastice v Kataru. Měli zakázanou vlajku a hymnu. Ruský gymnasta Ivan Kuliak (nar. 2002) si tak na prsa nalepil „Z“. Kuliak skončil třetí, Ukrajinec Ilja Kovtun zvítězil. Společně stáli na stupních vítězů a museli pózovat pro fotografy. Pro Ukrajince jistě komfortní.
Tady se můžete podívat na silnici v Moskvě. Když se pořádně podíváte, uvidíte na autech nejen vlajky, ale i „Z“. Tedy video je určitě aktuální: 1url.cz/2K6oz
Přitom v Moskvě (a Petrohradu) je podpora pro válku určitě nejnižší.
JEŠTĚ VĚTŠÍ ÚCTA patří všem Rusům, kteří jdou přesto do ulic. Je možné, že čelí nejen státním represím, ale taky se na ně okolí dívá jako na vlastizrádce.
ZDROJE TU JSOU?
Ještě v době, kdy nikdo nevěděl, že Rusové podniknou celoplošnou invazi na Ukrajinu, trendoval na ruských internetech například tento meme:
Plán výsadkářů:
08:00 snídaně
09:00 invaze na Ukrajinu
12:00 oběd
13:00 dobytí Kyjeva
18:00 koncert
Dosavadní ruský postup si nelze vysvětlit jinak, než že podobné představy mělo i ruské vedení. Nebo je nemělo, ale Vladimiru Vladimirovičovi to bylo jedno. Nevíme, co se tomu nešťastníkovi honí hlavou a zřejmě to budou hodně divoké věci, ale na ruských internetech panovalo asi toto přesvědčení: Ukrajina je falešná země, je to ruská gubernie, samozřejmě že se její obyvatelé přestanou přetvařovat a pokleknou v okamžiku, kdy do jejich země vstoupí první ruská vojska. Kde to vzali, těžko říct.
Dvě stě tisíc vojáků působí jako ohromné množství, pokud to však srovnáme s americkými vpády do Iráku, jenž měl o polovinu méně obyvatel (v roce 1999 to bylo 22,8 milionu, Ukrajina má 41 milionů), tak vynikne slabost ruské armády. V roce 1991 koaliční síly měly 956 tisíc vojáků, z toho 700 tisíc Američanů. Tato obrovská převaha stačila k vítězství za 100 hodin. V roce 2003 invazní síly čítaly asi 300 tisíc lidí. Ale toto množství, ani když se k tomu pak přidaly Američany vycvičené irácké síly, nestačilo na úspěšnou okupaci. Po celou dobu Američané čelili guerillové válce. Ruské síly rozhodně nestačí k dlouhodobé okupaci a kontrole Ukrajiny.
Americký vojenský stratég, poradce prezidenta Ronalda Reagana a autor knihy Státní převrat: praktická příručka, Edward Luttwak uvádí na webu Unherd, že minimální počet vojáků pro operaci, jakou si Putin představoval, je půl milionu.
Možná měl Putin namísto ruských mystiků a nejrůznějších velkoruských blouznivců číst raději tyto příručky a věřit zkušeným. Američané si koneckonců zuby vylámali na mnohem pochybnějších a hůře vyzbrojených pronárodech než jsou Ukrajinci.
Do čela útoku poslali brance a těžkooděnce. Správně, těžkooděnce. Ukrajinští vojáci hned na začátku ukořistili trička СОБР, což je součást ruské národní gardy zaměřená na boj s organizovaným zločinem (taky na potlačování protestů, honění výtržníků, pouličních gangů atd). Hlavně pouštějí strach a bojují se špatně vyzbrojenými nebo neozbrojenými protivníky. Nejsou připraveni na střet se skutečnou armádou. Celý ruský plán spočíval v tom, že Ukrajinci utečou nebo se vzdají. Ti se však bránili. A poté, co se bránili, museli Rusové začít mobilizovat. A potřebují to stále více.
Otázkou je, kde ty muže a chlapce vzít. Pokud jde o skutečné profesionální vojáky, i Rusko má své vojenské zájmy různě po světě, nemůže najednou všechny odevšad stáhnout a poslat je bojovat na Ukrajinu. A pokud jde o dobrovolníky, i k Rusům pronikají informace, že to na Ukrajině nejde dobře a dějí se tam jatka. Kdo by tam šel dobrovolně bojovat? Ruská společnost si ještě pamatuje Čečensko.
Takže co, všeobecná mobilizace po ukrajinském vzoru? Ruská vláda zatím veřejnost uklidňuje, natáčejí videa, v nichž vypráví, že mobilizace nebude. Uvádějí spoustu důvodů, proč to nepotřebují. Mezitím střední školy v Moskvě shromažďují informace o studentech mužského pohlaví včetně jejich bydliště a místně příslušného velitelství. Pokud nejsou přihlášeni k odvodu, vysvětlí proč (1url.cz/rK6oK).
Mobilizace teenagerů naráží na dva problémy. Mnoho teenagerů se snaží odvodu vyhnout i v dobách míru. A Rusko nemá tolik teenagerů. Především etnicky ruské části čelí demografickému úpadku stejně jako prohnilý Západ. Lidé mají jedno dvě děti, které nepošlou radostně do války. Sovětské Rusko legalizovalo umělé potraty jako vůbec první země na světě (1920) a Rusko je taky dosud potratovou velmocí, byť s jistými zlepšeními za Putinovy vlády. Už jich rozhodně není mnogo.
Co je tedy plán?
A tady se dostáváme k tomu Putinově výroku:
„Jsem Dagestánec, jsem Čečenec, jsem Inguš, Tatar, Žid i Mordvinec“
To zní, jako kdyby Putin chytil virus od Justina Trudeaua. To by sice vysvětlovalo jeho situační pomatenost, ale ti dva se už asi tři roky neviděli, takže spíš ne.
Jak jsme si už řekli v článku o Šojguovi, ruský režim není nějak institucionálně rasistický, Šojgu je Asiat, guvernérka národní banky Nabiullina, která se teď musí cítit, jako když prstem ucpává vodní přehradu, je rovněž Asiatka. Přesto je tento Putinův virtue signalling nezvyklý. Řekl to totiž v souvislosti s válkou:
„Jsem Rus, v rodině mám samé Ivany a Marie. Ale když slyším o hrdinství v této válce, chci říct, že jsem Dagestánec, Čečenec, Inguš, Tatar, Žid, Mordvinec“.
Když se podíváte na demografickou mapu Ruska, dává to naprostý smysl. Říká: 1) Jsem Dagestánec 2) Jsem Čečenec 3) Jsem Inguš. Vše oblasti s vysokou porodností, a tedy s dostatkem mladých mužů, které lze poslat do války (1url.cz/PK6or).
Lze tedy očekávat, že ve válce bude čím dál více Kavkazanů, na něž navíc nefunguje pocit, že vraždí „národ, jako jsme my“, bratrský národ stejného jazyka a náboženství. Nehrozí, že by jim volala tetička z Charkova a ptala se: Abdulhamide, proč?
To stále hovoříme o občanech Ruska.
Pak ale v Rusku žije celá řada lidí ze Střední Asie, kteří nemají občanství. Často jde o gastarbeitery bez rodin. Většina středoasijských přistěhovalců nemá ruské občanství, což vytváří právní problém. Technicky vzato nesmějí sloužit v ruské armádě. Proto je lákají do armád Doněcké a Luhanské lidové republiky a nabízejí jim za to ruské pasy.
V poněkud neblahé situaci se ocitl Kadyrov. Kadyrov je absolutní ruský vazal, jeho vláda provozuje vůči neposlušným teror nesrovnatelný s tou ruskou, přičemž v jeho národě je populární krevní msta, mučení a další podobné lahůdky. Kadyrov se z logiky věci nesmírně bojí o svůj život, NIKDY nespí mimo svá ostře střežená sídla, například ani v hotelu ne. Možná je to jen náhoda, ale zatímco se svými teoreticky nejbližšími spolupracovníky, Šojguem, Gerasimovem, Lavrovem, sedává Putin u toho šíleného stolu, tak s Kadyrovem nemá problém sednout si normálně.
Jako kdyby si uvědomoval, že Šojgu, Gerasimov, Lavrov a další ještě mohou najít svůj opt-out z toho pekla, v němž se ocitli – věřím, že jim není moc dobře na duši. Rozhodnutí o agresi Putin udělal osobně, údajně tím byli sami překvapeni.
Od okamžiku, co Lavrov vystoupil na Al-Džazíra s tím divným prohlášením o zatažení a o tom, že nepožadují ukrajinskou kapitulaci, tak se někam stáhl a namísto něj začal vystupovat Putin, který potvrdil, že kapitulaci chtějí a o zatažení nic neříkal. Jsou to jen spekulace, ale možná, možná Lavrov dostal velice vynadáno.
Když pomineme variantu, že jsou to také lidé a možná je roční Kirill straší ve snech, tak to jsou lidé vesměs dobře zahnízdění a dosud asi spokojení se svými životy – Lavrov je celoživotní diplomat s velkými zkušenostmi, kterého i jeho soupeři respektovali jako profesionála; Šojgu je v nejvyšším ruském establishmentu 30 let, přežil tam úplně všechno a všechny; Gerasimov není tupý zelený mozek, ale vojenský intelektuál, musí vědět, kde teď jsou. Měli vše: peníze, rodiny, milenky.
Jsou svolní tohle všechno ztratit kvůli… Ukrajině?
To Kadyrov žádný opt-out nemá. Zemře s režimem. Musí vsadit všechno, co má. I kdyby to mělo být do posledního Čečence.
TŘETÍ SE SMĚJE
Čína je dnes nejlepší světový šachista. Vypovídá o tom také její chování v rusko-ukrajinské válce. Na jednu stranu se k sankcím nepřidávat, na druhou stranu je nepomáhat příliš okatě obcházet. V mezinárodních organizacích se při hlasování zdržuje. Čína nepochybně vyčkává svůj čas. Něco úplně jiného se děje na poli čínské státní propagandy. Ta podporuje Rusko a opěvuje alianci Putin-Kadyrov.
Číňané se s dvojicí mohli setkat například i v supermarketu v regálu s cukrovinkami (1url.cz/kK6wm). Také na čínských diskusních fórech je veřejnost dost jednostranně usměrňována. Čínská policie si již dělá přehled o Ukrajincích v Číně.
Ačkoliv Čína má všechny páky zastavit Rusko, nechce deeskalaci, chce eskalaci. Číňané se pod povrchem chystají na své vlastní války, které budou nepochybně po všech stránkách promyšlenější, než současná ruská agrese. V roce 2021 vznikl nejdražší čínský film všech dob, Bitva u jezera Čchang-ťin, o bitvě v korejské válce proti USA. I další filmy z poslední doby jako Vlčí bojovník svědčí o tom, že Čína připravuje vlastní veřejné mínění na válku s Američany. Čína to možná neříká USA, ale rozhodně to říká svým občanům, a to i skrze populární kulturu.
Závěrečná scéna Vlčího bojovníka (1url.cz/MK6wA). Je to velmi netypické, když je náš archetyp západního hrdiny najednou padouch, který musí být zabit, že?
Západem sankcionované Rusko bude přeorientovávat ekonomiku na Čínu. Bude prodávat přírodní zdroje Číně za dumpingové ceny, nakupovat čínské technologie za vysoké ceny. Vzhledem k tomu, že Čína je jedinou velkou průmyslovou mocností, která bude s Ruskem obchodovat, Číňané naplno využijí svého vlivu.
Rusku toto spojenectví neprospěje. Umožní však Číně nakupovat ruské zdroje za netržní ceny, donutí Rusy používat čínské technologie a zapojit se do čínských ekosystémů. Momentálně již velké ruské banky přecházejí z Visa a Mastercard na čínskou Union Pay, ruské firmy si otevírají účty v čínských bankách. V důsledku toho bude pozice Číny v jejím budoucím střetu s USA, který je nevyhnutelný, mnohem, mnohem silnější. Za předpokladu, že ruský režim bude stále existovat.
Problém čínsko-ruské integrace nespočívá v tom, že by byla nemožná nebo by k ní Čína neměla chuť, ale v tom, že trvá dlouho. Na světě je mnoho věcí, které prostě potřebují čas, bez ohledu na to, jak naléhavě je potřebujete. Dítě si nepořídíte za měsíc, ani když oplodníte devět žen. Pořád to trvá devět měsíců. Stejně tak je to s ekonomickou integrací. Nyní většina ruského průmyslu používá západní mechaniku, západní technologie, západní IT produkty. Je integrována do západních ekosystémů a výrobních řetězců. Mohli by to prostě nahradit integrací do těch čínských? Pravděpodobně ano. Ale chce to čas, hodně času. Má ho však Rusko?
Už teď je jasné, že se Rusové fatálně spletli. Ano, ruská armáda pomalu postupuje. Ale války se nezahajují kvůli vojenským cílům. Nikdo nezahajuje válku pro přebytek testosteronu, jen aby si s někým zabojoval o vojenskou převahu. Muži už v dětství zjistí, že existují levnější způsoby vybití se. Války se zahajují kvůli politickým cílům.
Jaký byl politický cíl Ruska? Svržení stávající ukrajinské vlády a politické převzetí moci. Možná připojení k Rusku, rozhodně podřízení. Tento plán fatálně selhal. Ruské oddíly byly vybaveny velkým počtem politruků. Někteří byli ruští nacionalisté z Ukrajiny, někteří z Janukovyčovy administrativy, někteří z donbaské vlády.
Dnes jsou všichni zpátky v Rusku a čistí svoje Telegramy.
Protože plán selhal. Nikdo je nechtěl vítat jako osvoboditele, nikdo je neposlouchal, Ukrajinci je vnímali jako zrádce. Předpoklady byly fatální. Rusko uvízlo ve válce, kterou si nemůže dlouhodobě dovolit vést. Lidsky ani ekonomicky.
Rusové sice na válku poctivě šetřili, škudlili rozpočtové přebytky, podnikli nějaké snahy v oblasti ekonomiky (BRICS atd.), aby se odstřihli od Západu, mají zkušenost se sankcemi po roce 2014, s proměnlivou hodnotou rublu… Ale je to MÁLO.
Jde to ruku v ruce. Však si vzpomeňte na ty první dva dny. Kdyby jim vyšel jejich původní plán, tedy blitzkrieg a vítězství na Ukrajině, byly by i sankce mnohem měkčí. Západní elity k nim neměly velkou ochotu, zvlášť ekonomičtí a energetičtí vazalové (ikonické trio Německo, Itálie, Maďarsko). Ale v demokraciích záleží na veřejném mínění. To veřejné mínění a tlak východního křídla je dokopali k akci. Pamatujte si, že pro změnu německého postoje nejvíc udělali Mateusz Morawiecki a Gitanas Nauséda. Jeli do Berlína a ptali se Scholze, jestli ukrajinská krev na něj a jeho děti?
Ale je to tak: prolitá ukrajinská krev mobilizovala vůdce Západu, vedla k větší brutalitě znejistělých Rusů a v důsledku k ostřejším sankcím. Ukrajinci si tuhle jednu věc vybojovali svou statečností. Teď se snaží pokračovat v zajetém kurzu: stupňovat tlak na západní vůdce. Nemyslím si ale, že budou úspěšní. A zcela upřímně řečeno, ani já třetí světovou válku nechci. Vypadá to s nimi bledě, ale to s Ruskem taky.
Rusko má průmyslovou výrobu, ale nemá nezávislé technologické řetězce. Jsou úzce integrováni se západními trhy. Bude chvíli trvat, než se přeorientují na čínské.
Hrají o čas. Na bojišti i v hledišti. Opačně než Ukrajinci.
Nabízí se několik scénářů, všechny jsou špatné pro Rusko i pro Ukrajinu. Naopak pro Čínu jsou výhodné všechny. Tedy kromě scénáře vyjádřeného Putinovými slovy: „Ale k čemu by byl svět, kdyby v něm nebylo Rusko?“ Ten není dobrý pro nikoho.
Převzato z Facebooku se souhlasem autorky
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!
