Co dluží konzervativci současnosti? Spravedlnost. Že o ní žvaní úplně všichni? Zkreslení. A hned dvojí: žvanění je o ničem. Je potřeba mluvit. A mluvit nikoliv o. Mluvit ve prospěch. Ve prospěch spravedlnosti. Ne té pokrokové, sociální, národní, enviromentální… Jen spravedlnosti. Kéž ke kýženému zrnkem snad přispěje následný seriál právnických bajek! Vždyť jde přeci jen o spravedlnosti. Jen…
Úvod
Bylo, nebylo… začíná ne jedno vyprávění. Proč taky ne to naše? Bylo, nebylo… jedno
hospodářství. A na něm a v něm a nad ním a pod ním a kolem něj spousta tvorů i tvorečků,
bytostí i bytůstek nežijících odděleně, žijících pospolu. A když žijete pospolu, snadno si
navzájem pomůžete. Co nezastane jeden, ve dvou je hračka. A když ani ve dvou ne, ve třech
určitě.
Jenže jak si tak žijete pospolu, zjistíte, že žijete čas od času proti sobě. Dva či tři si
lehce pomohou, ale dva či tři sotva budou ve všem stejní, se stejnými názory, stejnými zájmy,
stejným vkusem, stejnou povahou… Z toho doslova tryskají hádky, pře, spory, střety,
šarvátky a další příbuzná neplecha.
V podobných momentech pohádky nabízejí tři řešení. A protože naše vyprávění je o
kapku opravdovější, nabízí rovnou čtyři. První řešení – strašlivé: rozmíškami postupně pobije
jeden druhého, druhý třetího, třetí čtvrtého, čtvrtý pátého, … dvacátý osmý dvacátého
devátého, až by hospodářství zůstalo bez živé duše. Druhé řešení – ubohé: slabší kusy se
zaleknou urostlejších, a ustoupí jim ze strachu o holý život, až by na hospodářství zavládla
hrubá síla namísto práva. Třetí řešení – snílkovské: ve sváru si vždy ti, co se kohoutí, ustoupí,
a to oboustranně a každý sám od sebe alespoň o sáh, což by znamenalo, že si již nebudeme
vypravovat o hospodářství pozemském, nýbrž nebeském. Čtvrté řešení – rozumné: nalezne se
osoba těšící se mezi ostatními vysoké důvěře pro svůj moudrý, zralý a hlavně nezaujatý
úsudek, které ostatní svěří rozhodování o svých potyčkách, tahanicích a s tím rovněž o svých
průšvizích.
Tou osobou je v našem vyprávění hospodář František. Aby však své hospodářství na
daleké cestě za spravedlností vedl dobrým směrem, potřebuje, jak je u cestovatelů zvykem,
spolehlivý kompas. Takovým nepostradatelným přístrojem, díky němuž ani o nejtemnější
noci nezabloudí, jsou právní principy. Základ všech pravidel, pokud mají být spravedlivá.
Nikdo nemůže být soudcem ve své věci
Františkovi se správou hospodářství pomáhala trojice jezevčíků – nejstarší Sára,
prostřední Matěj a benjamínek Žofka. František sám by na vymáhání povinností a ochranu
práv na ploše hospodářství nestačil. Také měl jen dvě oči, a zbystřit kdejakou neplechu bylo
nad jeho stárnoucí síly.
Koncem října, kdy už listí hrálo všemi odstíny žluté a červené a hnědé, jezevčíci
načapali, kterak se zbytky pečeně v jejich misce láduje kocour Fíla. Při činu přistihnutého Fílu
jali se soudit. Jistě by kocoura odsoudili. Jen by do procesu nesměl zasáhnout František,
kterého přivolal Fílův mňoukavý nářek.
Dobrý hospodář jezevčí soud rozpustil. Když se Sára ptala proč, František vysvětlil:
„Pokud soudí zloděje okradený, udělí mu nejpřísnější trest. Posláním soudce je spravedlnost.
Ta sice někdy přísně rozhodne, jindy ovšem působí mírně, vždy podle okolností. Pokud bych
vám na pospas Fílu nechal, neodsoudili byste ho k trestu, ale ve skutečnosti k pomstě, neboť
si dovolil baštit zrovinka z vaší misky. Soudce se nemstí, a proto nikdo nemůže být soudcem
ve věci, která se ho osobně týká.“
Jezevčíci pod vahou Františkových přesvědčivých slov ustoupili od odplaty. Souzení
připadlo hospodáři, to znamená nestrannému, jenž přesně tím, že nikomu nestranil, kocoura
Fílu potrestal. Spravedlivě. Fíla, aby jezevčíkům odčinil ukradená sousta, dostal za úkol
pochytat v okolí jejich boudy myši, které se s drzostí sobě vlastní zahryzávaly psím
pomocníkům do ocásků.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
