Kočka Kaliméra těšila se pověsti tvora pyšného na svůj půvab. Byla náramně mourovatá, pročež si mnohý kocour ze sousedství na ni myslel. Tvrdívalo se mezi ostatními zvířaty z Františkova hospodářství, že se Kaliméra chová, jako by pro ni běžná pravidla neplatila.
Nikoho nepřekvapilo, když ji jezevčíci přistihli, kterak vykonává potřebu do záhonu za hospodářovým domem. O záhon s láskou pečovala Františkova žena Jindřiška. Pěstovala na něm rozmanité, leckdy exotické rostliny. Zvířata zavazoval přísný zákaz se k záhonu byť jen přichomýtnout. Za Kaliméřinu opovážlivost se slušel trest: vymáchání pachatelčina čumáku ve vlastní hromádce.
Užuž se k tomu jezevčí smečka chystala. V tu ránu se nade všemi objevila statná hospodářova postava. „Co se děje?“ ptal se udiven František. „Kóča Kaliméra se vykálela do zakázaného záhonu. Viděli jsme ji. Sama nic nepopírá. Potrestejme číču! Jaképak štráchy s ní – zločinkou!“ vyštěkli ze sebe sborem jezevčíci.
„Nejen o trestu,“ vzal si slovo František, „i o vině rozhoduji já. A to bez výjimky poté, co se seznámím s celým příběhem vyprávěným z více stran, aby nepanovalo smítko pochybností.“
„Ale vždyť je vše natolik jasné. Kaliméra prokazatelně znectila vzácné květiny tvé paní, hospodáři. Co víc potřebuješ vědět?“ vzdorovala Františkovi jezevčice Žofka.
„Nestačí mi jen znát, co se stalo. Potřebuji se dopátrat, proč to Kaliméra udělala, ačkoli věděla o zákazu. Než se tak stane, mějme ji za nevinnou,“ vysvětloval hospodář.
„Ale my ji viděli!!!“ vyštěkli jako jeden pes jezevčíci, až uši zaléhaly.
Na to si vzal opět slovo František: „Pakliže řádný postup zavládne u posuzování zjevných porušení pravidel, tím spíše se na něj bude možné spolehnout v případech s pochybnostmi.“
„A teď,“ obrátil se hospodář tázavě na kočku, „proč ses, Kaliméro, vyprázdnila na jediné místo zahrady, kde se podobná věc trestá?“
Rozhostilo se dlouhé nervózní ticho, kdy minutová ručička z Františkových kapesních hodinek zněla jak odbíjení poledne na kostelní věži. Posléze Kaliméra zvedla svou do té doby poníženě svěšenou hlavu a zahleděla se kolem přítomným do očí. Zahleděla… Všichni z jejího vyhaslého zraku vytušili smutnou novinu: Kaliméra oslepla. Neměla ponětí, že koná potřebu, kde nemá. Záhy ji František zprostil obvinění a za potupné zacházení se chuděře jezevčíci s nejhlasitějším štěkotem, jehož byli schopni, omluvili.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
