Na dvoře hospodářství stál strom – mocný dub. A na tom stromě, takřka v korunách, se skvěla budka kosa Petra. Přesněji: budky dvě. V první Petr odnepaměti bydlel, druhou zdědil po svém zesnulém bratru kosáku Pavlovi, jenž nezanechal potomků. Co dělat s budkou k dobru, Petr neměl potuchy.
K Petrovi na návštěvu sem tam zavítal vrabec Jan. Toho sužoval opačný problém. Neměl, kam hlavu složit, což ho s blížící se zimou trápilo víc a víc. Nepřekvapilo, když Janovi východisko ze svízelné situace předestřel zrovna Petr. Jan se mohl nastěhovat do druhé Petrovy budky. Za bydlení měl kosovi hradit nájem ve výši čtyř žížal měsíčně, poněvadž ty kosům nad jiné laskominy šmakují. Vrabčák s kosovým návrhem souhlasil, následně si plácli křídly, a ovdovělá budka nalezla nového obyvatele.
Zpočátku nájemní vztah mezi ptáky klapal. Zpočátku… Na dvoře pod dubem neroztál všechen sníh, jakmile Jan Petrovi přestal žížaly dopřávat. Kosovy výzvy tvrdošíjného vrabce k nápravě nepřiměly. O sporu mohl rozhodnout jediný – hospodář František.
Před ním se Jan hájil následovně: dohoda byla uzavřena mezi vrabcem Janem a kosem Petrem. Proto platila, že s ní souhlasili oba. A, to dá rozum, platnost ztratila, protože s ní v současnosti souhlasí pouze kos.
František povytáhl obočí: „Dohodu jste uzavřeli oba. To znamená, že pouze oba můžete dohodu zrušit nebo změnit. Dohoda je vždycky vztah. Vztah tvoří důvěra. Vzájemná důvěra! Kdo dohodu uzavřel, důvěřuje tomu, s kým ji uzavřel.“
„Jak důvěřuje?“ tázal se vrabec.
„Tak,“ vysvětloval František, „že za omezení ve prospěch druhého získá od něho výhodu. Petr se omezil, když tě ubytoval ve své budce. Získanou výhodou od tebe mu měly být čtyři žížaly měsíčně. Petr poskytnutí žížal oplátkou za poskytnuté přístřeší očekával právem.“
„Právem?“ reagoval vrabec.
„Právem. Společně jste se na tom dohodli. A společně jste od dohody neustoupili. Platilo by to, Jane, i naopak. Pokud bys řádně a včas platil nájem, nemohl by tě Petr vystěhovat. Omezil by ses ku prospěchu kosa v podobě dodávek žížal, za což by ti od něj náležela výhoda v podobě domova pod stříškou druhé z Petrových budek.“
„Pochybil jsem, hospodáři. Žížaly, které kosu dlužím, seženu. A napříště je Petrovi dodám včas podle naší dohody.“
„Rád slyším. A pamatujte si. Kde lze dohody nedodržovat, nelze nic. Nakonec by květiny odepřely včelám nektar, jak by se bály, že nebudou opylovány. Nevznikl by med, a nikoho by neuzdravil,“ stihl dodat František.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
