Přečetli jsme: Kdo myslí, nemusí se bát, že se nakazí zlým myšlením

„Podiv nad tím, že se někdo baví třeba s nějakým domnělým či skutečným darebákem, dosvědčuje, že sami se sebou nezacházíme s patřičnou důstojností. Chováme se, jako bychom my sami byli loutka druhého člověka, jako bychom od jeho názoru neměli odstup. Ale myšlení tkví právě v tomhle: nemuset se ztotožnit s tím, o čem zrovna s druhým přemítám, a přesto se od něho něco naučit – vzít si od něho ten pohled, který má jen on.

Kdo myslí, nemusí se bát, že se nakazí zlým myšlením. Strach ušpinit si ruce tím, že se dáme do řeči s někým nehodným, je směšný. Navíc je to naopak. Člověk má špinavé ruce, když na dialogičnost nepřistoupí. Každý pokus dovědět se od kohokoli druhého něco nového nás trochu očišťuje od upatlanosti sebou samými.“

Tereza Matějčková v eseji Proč bubliny nemohou za naši neschopnost spolu mluvit? v Týdeníku ECHO.

Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme

200 Kč 500 Kč 1000 Kč