V týdeníku Echo podrobuje Ondřej Šmigol kritice britského premiéra Borise Johnsona, který podle něj dokazuje, že „má pověst skvělého politika, ale špatného manažera.“ Johnson částečné vpustil Huawei do výstavby britské sítě 5G, čímž popudil Američany, se kterými ale potřebuje uzavřít obchodní dohodu. Schválïl výstavbu vysokorychlostní železnice HS2, která má propojit Londýn, Birmingham, Manchester a Leeds. Její cena se ale vyšplhala na (zatím) neuvěřitelných skoro 90 miliard liber, což přivádí k mrákotám fiskálně odpovědné křídlo konzervativců. Ty naštval i nápadem na novou „daň na panská sídla“, což pro staré Thatcherovce působí jako rudý hadr na býka. A nakonec spustil výměnu kabinetu, kde se zbavil i schopných ministrů jen proto, že mu (zdá se) nebyli dostatečně osobně odevzdáni. Výměna postihla i ministra financí, což je v britském systému nejdůležitější osoba po premiérovi. Respektive Sajid David raději sám rezignoval. Jako perličku dodává Šmigol, že ho nahradil jeho první náměstek Rishi Sunak – „prvního muslimského ministra financí nahradil první hinduistický ministr financí. Stát se to v levicové vládě, je to vynášeno do nebes jako znak nejvyššího progresivismu.“
„Johnsona čeká v budoucnu perná cesta. Ukazuje se, že konzervativci mu nehodlají vše odpouštět jen proto, že je dovedl zdárně k brexitu. Naštvanost v tom, co by se dalo nazvat thatcheristickým křídlem strany, sílí. Toto křídlo je pro nízké daně, malé státní utrácení, dobré vztahy s USA a proti EU. Johnson zatím splňuje pouze kolonku „proti EU“. Dále Johnson naštval ty konzervativce, kteří jsou proti přílišnému zelenání. Britský premiér, nejspíše pod vlivem své nové přítelkyně a přesvědčené klimaalarmistky Carrie Symondsové, chce zavést rozsáhlé ekologické reformy. Rok 2020 vyhlásil „definitivním rokem klimatické akce“ a vyhlásil plán zakázat spalovací motory do roku 2035. Aby získal peníze na své plány, kromě „daně z panských sídel“ (uvidí se, jestli ji opravdu zavede) se taktéž chystá zběsile půjčovat.“
Už dlouho jsme se nepodívali na média krajní levice. Takže jen ve zkratce. V A2Alarm se od Apoleny Rychlíkové dozvíme, že „volba ombudsmana ukázala, jak daleko jsme pokročili nejen na cestě k autoritářství a konzervativnímu nacionalismu, ale i k otevřenému rasismu.“ Co je ale Křeček proti boji za přežití planety. V článku Za novou planetární politiku se mezi popisem technologických změn (o kterých se dá diskutovat) objevují věty, jak vystřižené z Rudého práva z roku 1950. Třeba „Starý svět skončil“. Jen zastaralé „uhlobarony“ nahradily „mocenské struktury fosilních oligarchií“. A budovatelské nadšení („starý svět je špatný, ale zítra se bude tančit všude“) nahradila temná vize budoucí katastrofy. Ale snad není nutné mít tak velké obavy. Větami typu „musíme nahlížet na svoje chování v ekosystémovém a planetárním kontextu z pozice planetárního hypervrcholového predátora, kterým se člověk stal“ širší veřejnost opravdu nezaujmete.
Pokud se jako my děsíte zeleného údělu pro Evropu, tak vězte, že podle Deníku referendum je to pořád ještě „málo ambiciózní a pomalý plán, který postrádá prvky spravedlnosti.“ Počítá totiž s „pokračováním ekonomického růstu, včetně nárůstu spotřeby a konzumu.“ Konečně to někdo na levici říká napřímo, že problémem je ekonomický růst. Kdysi levice bojovala (byť chybnými kroky) za to, aby se všichni měli lépe, teď bojuje za to, aby se všichni měli hůře…
A ještě jednou Echo. Daniel Kaiser se věnuje kauze ombudsmana. Zvolenému Stanislavu Křečkovi neklade za vinu „agrofertizaci republiky“ jako Milion chvilek pro demokracii, který kvůli tomu svolává demonstrace, protože to podle nich (chvilkařů) dokazuje naše směřování kamsi do Maďarska a Polska (známých také jako peklo na zemi…). Kaiser tvrdí, že podle zákulisních informací Babiš prezidentovi podporu svých poslanců pro Křečka nejdřív slíbil, když ale viděl, že nominace vyvolává jakýsi odpor na mediální scéně, těsně před hlasováním putoval od něj do poslaneckého klubu ANO vzkaz, že Křečka ne. „Za to, že podstatná část poslanců ANO zůstala u Křečkova jména, skutečně může naprosto netaktická hrozba Chvilek demonstracemi (zveřejněná mezi Babišovým zpětvzetím podpory Křečka a hlasováním) – a pak i ta okolnost, že volba byla tajná.“
Vybrat si proto případ Křeček k ilustraci „ničení institucí a systému“, coby důkaz toho, že koalice Babišových pomahačů „systematicky rozkládá důležité demokratické instituce“, je podle Kaisera důkazem neinformovanosti, dokonce myšlenkového zkratu. Co se týká dalších výtek Křečkovi, „ty dvě publikace, které se mu připomínají, byly trapné a byly určeny pro interní potřeby socialistické strany. Křeček byl tou dobou odstaven z advokacie – z politických důvodů. StB ho vedla v kategorii „prověřovaná osoba“, v níž svou kariéru písemnostmi StB začínala řada disidentů a obecně nepřátelských osob. V dnešních poměrech, kdy máme premiéra člena KSČ a agenta StB, kdy ministrem obrany je muž, který ještě za Palachova týdne sloužil jako příslušník Pohotovostního pluku VB, a kdy dosavadní favorit tzv. liberálního tábora na příštího prezidenta byl komunista a poměrně vysoký důstojník z povolání, je Křečkovo provinění nicotné,“ uzavírá Kaiser.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!