Co je v dohodě mězi EU a Velkou Británií vlastně nikdo neví, upozorňuje Ondřej Šmigol v týdeníku Echo. „Text smlouvy má totiž přes 1500 stránek (500 stran smlouva samotná a 1000 dodatky). Ani ti nejrychlejší čtenáři nedokážou zpracovávat informace tak rychle.“ Obrysy dohody jsou ale známy.
“Volný obchod mezi Británií a EU, bez cel a kvót, bude pokračovat.“ Británie ustoupila v oblasti rybolovu – rybáři z EU budou mít dalších pět let přístup do britských vod. Rybolov sice v Británii zaměstnává jen necelých 30 000 lidí, ale má velký symbolický význam, takže Johnson bude muset uklidnit rybáře státní podporou ve výši sto milionů liber. Brusel ale ustoupil „ze svých maximalistických požadavků v oblasti rovných podmínek, jak nazýval snahu donutit Británii, aby se řídila evropskými regulacemi v oblastech environmentalismu, sociální politiky a zákonů ohledně státní pomoci i po konci přechodného období. EU chtěla mít možnost uvalit na Británii rozsáhlé sankce, pokud by se příliš vzdálila evropským pravidlům. Britové se tak báli, že je Brusel bude šikanovat kvůli malichernostem… S tím souvisí poslední ústupek EU, totiž že arbitrem rozhodujícím spory nebude Evropský soudní dvůr, jemuž Britové nedůvěřují, ale nezávislý arbitr.“
Nejde o cla…
Tohle všechno je velmi důležité – většinu obchodních bariér dnes totiž netvoří cla, ale nejrůznější veterinární, sanitárním, hygienické, environmentální, sociální a jiné předpisy, kterými lze poměrně flexibilně zablokovat proud zboží či služeb z „nehodících se“ zemí. A pokud by navíc o všech sporných otázkách měl rozhodovat Evropský soudní dvůr, měl by Brusel Brity na lopatkách – jde o soud, který konzistentně rozhoduje ve prospěch Bruselu.
„Uzavření dohody je nepochybně dobrá zpráva, obě strany se vyhnou velkým finančním ztrátám a zlé krvi, kterou by to vyvolalo. Přesto lze očekávat pár těžkostí. Tou první je ratifikace. Ta může být těžší na evropské straně. Britský parlament ji nejspíš schválí bez problémů. Johnson má pohodlnou většinou, největší odpůrci EU, kteří tvrdili, že lepší je žádná dohoda než špatná dohoda, naznačují, že jsou spokojeni, a šéf labouristů Keir Starmer ohlásil, že jeho strana bude pro dohodu hlasovat. Evropský parlament je však méně flexibilní a do konce roku se již nesejde. Platnost dohody to neohrozí, do konce evropské ratifikace bude platit provizorně, nicméně europoslanci žádali dostatek času k prostudování dohody a tvrdili, že budou zkoumat každé slovíčko. Mohli by se tak vztekat, že byli v podstatě obejiti.
Možná půjde nakonec o šťastný rozvod… „Bylo to vidět na tiskovce von der Leyenové, která citovala britské klasiky T. S. Eliota a Williama Shakespeara. Vstřícnost von der Leyenové je možná důvod, proč negociace nakonec uspěly. Ta v posledních dnech převzala odpovědnost za vyjednávání a volala si s Johnsonem osobně. Na rozdíl od Barniera, který na společné tiskovce působil nerudně, se zdá, že s Británií chce opravdu udržet dobré vztahy. Jistou roli v tom může hrát i to, že je Němka. Britové po celou dobu vyjednávání doufali, že strach Němců o ztrátu výnosného britského trhu by jim mohl pomoci.“
Sjednocujte se! Ale bez nás…
I Johnson ve svém proslovu také hýřil chválou na EU. „Vlastně tak zhmotnil dlouholetý vztah Britů k evropské integraci. Ti si z velké části myslí, že je to dobrý nápad, ale nechtějí se ho účastnit. Zastánci EU často připomínali řeč Winstona Churchilla na univerzitě v Curychu v roce 1946, kdy vyzval k založení Spojených států evropských. Ve stejné řeči však Churchill jasně řekl, že Británie se toho nebude účastnit. Bude dobrým sousedem a spojencem, ale ne součástí evropského superstátu.“
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!