V týdeníku ECHO hovořil Daniel Kaiser s belgickým historikem Davidem Engelsem o nepokojích ve Francii. Přinášíme nejzajímavější části.
Dosáhly letošní nepokoje ve Francii nové kvality, když je porovnáme s předchozími vlnami, hlavně z roku 2005?
Velké rozdíly jsou ale i v kontextu: roku 2005 skutečně předměstí zvaná banlieues trpěla vážnými nedostatky v infrastruktuře. Tento problém se mezitím podařilo z větší části odstranit, mimochodem, státní finance se sem přesměrovaly na úkor France périphérique, venkovské Francie, která je víc na chvostu. Takže se zlepšilo spojení z banlieues do center, opravovaly se školy, byly nastartovány programy veřejných prací, v problémových předměstích nově zaměstnali spoustu sociálních pracovníků. Policie dostala zadání chovat se s tou nejvyšší možnou zdrženlivostí. A přesto když pak znovu propuknou nepokoje, nabírají tuto extrémní podobu.
Nebyla náhodou občasná brutalita vůči demonstrantům odpověď na prudké chování demonstrantů, které třeba policejním zásahům předcházelo?
Až na to, že policejního násilí bylo na politických demonstracích skutečně mnohem víc než proti násilníkům v banlieues. Desetina takového násilí ze strany policie v Budapešti nebo ve Varšavě – a Evropský parlament by už přijímal rezoluce o ohrožení právního státu. I média dávají najevo jen málo sympatií s tímto druhem obětí policejního násilí. Nejsou to ty správné menšiny, kolem jejichž osudu se točí velká část veřejného diskurzu, jsou to jen narušitelé klidu z vymírajícího a většinou konzervativně naladěného středního stavu. Není divu, když sám prezident Macron, který bezprostředně po událostech kolem Nahela (policistou zastřelený 17letý Nahel Merzouk, jehož smrtí nepokoje 27. června odstartovaly – pozn. red.) a ještě před koncem policejního vyšetřování se od dotyčného policisty výslovně distancoval, pravidelně dává najevo svůj odpor k sociálním deprivantům a nezaměstnaným lidem francouzského etnického původu a z provincie.
Současně s nepokoji ve Francii šlo do finále jednání Evropské unie o reformě azylového práva. Bývalý ředitel německé kontrarozvědky Hans-Georg Maassen nám nedávno říkal, že snad ani nemá cenu studovat tu reformu do detailů, protože politický establishment Evropy probíhající masovou migraci prostě chce. Co myslíte vy?
Taky v těch jednáních marně hledám nějaký skutečný kompromis, zato tu nacházím minimálně tři nebezpečné precedenty. Zaprvé byly zavedeny pevné minimální kvóty pro migraci, které už v den, kdy se na nich rada ministrů dohodla, byly považovány za pouhé číslo, jehož výše se může měnit, řekněme, že tahem pera připíšete jednu nulu. Druhý neblahý precedent byl, že takovou fundamentální celoevropskou regulaci přijali i přes výslovný nesouhlas dvou členských států, Polska a Maďarska. Třetím je zavedení horentních pokut za každého odmítnutého migranta. Dvacet tisíc eur za jednoho člověka je pro hospodářsky slabší a už tak na evropských subvencích závislé členské země řádná suma. Srovnejte ji se 100 eury, kterými EU přispěla Polsku na jednoho přijatého uprchlíka z Ukrajiny… Z toho je, myslím, zřejmé, jaký profil přistěhovalce Evropská unie preferuje. A tento typ přistěhovalectví má být ze všech sil transportován hlavně do východní Evropy, o to přece jde: přistěhovalecké toky krok za krokem přesouvat ze Západu na Východ.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme