Martin Weiss si v týdeníku Echo všiml článku na webu Palladium, který popisuje pomalou „normalizaci“ na jedné z nejprestižnějších univerzit světa- na Stanfordu. Ten byl vždy elitní (přijímal pět procent uchazečů) a zároveň měl kulturu kalifornského libertariánství. Budoucím budovatelům Silicon Valley tam procházely lecjaké vylomeniny, a co je důležité, souviselo to se spolkovým životem na kolejích. Ať již to byla tradiční americká studentská bratrstva označovaná řeckými písmeny, anebo kolektivy obyvatel určitého domu, buddhisti, nudisti, anarchisti -tam se rodily nápady. Byla to kombinace normálních pařeb s chutí něco zahrát, vytvořit, udělat si legraci ze sebe i z ostatních.
Jako pamětihodnou ukázku autorka líčí, jak při nějaké party studenti pokryli podlahu patnácticentimetrovou vrstvou písku. Když přemýšleli, co pak s ním, napadlo je vybudovat ostrov v přilehlém jezírku. Někde si půjčili buldozer a ukecali správce univerzitních pozemků, aby jim dovolil ho použít. Později na ostrov natáhli lanovku a postavili si taky člun.
Někdy po roce 2013 se dali do díla univerzitní administrátoři, jejichž moc na amerických univerzitách nesmírně roste. Měli pocit, že studenti vytvářejí škole „neprofesionální“ reputaci. Tradiční spolky i ad hoc sdružení začali pod různými záminkami likvidovat. Zpravidla o prázdninách, aby si aspoň noví studenti ničeho nevšimli. Graffiti byla zabílena, místo jmen dostaly domy jen čísla. Vstup na jezero zakázali s odůvodněním, že tam žije ohrožený mlok, načež ho nechali vyschnout. Studentská pochodová kapela musí dávat schvalovat témata svých vystoupení panelu administrátorů. Řada studentů se za čtyři roky ani s nikým pořádně neseznámí.
„Nový společenský řád na Stanfordu umožňuje nahlédnout do vize byrokratů pro Ameriku,“ píše autorka. „Je to svět bez rizika, bez skutečných rozdílů i bez skupinových pout, díky jakým napadne teenagery najmout si buldozer a postavit ostrov. Je to svět téměř bez nevázané radosti, bez té kulturní specifičnosti, díky jaké jsou univerzita i zbytek života zajímavé.“
Autorka jen okrajově zmiňuje specificky americkou módní obsesi „equity“, neomarxistickým pojetím rovnosti. Není to ideologický text. Ale je tak sdělný, že českému čtenáři určitého věku musí připomenout normalizaci. Tentýž zákaz spontánních organizací a nahnání do té jediné oficiální. Tentýž předepsaný, vykuchaný, i proti komunistickým 60. létům chudičký repertoár zájmů, jež lze projevovat, kulturních motivů, na něž lze odkazovat. I to, že se tam prý navzdory snaze administrátorů hodně pije, souhlasí.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!