Jako na potvoru zrovna v době, kdy Trump uzavíral historickou dohodu mezi Izraelem a Spojenými arabskými emiráty a Bahrajnem, byly v amerických médiích zveřejněny pasáže z knihy legendy americké žurnalistiky Boba Woodwarda (toho, který s kolegou Bensteinem odhalil aféru Watergate) s názvem Rage (Hněv) o Donaldu Trumpovi. Je to druhá Woodwardova kniha o současném americkém prezidentovi a pasáže o tom, jak reagoval na nebezpečí COVID-u 19, jsou pro Trumpa potencionálně zničující a naprosto přebily v médiích jeho blízkovýchodní úspěch. Podstata sdělení je, že Trump věděl už začátkem února, jak smrtelný virus je, ale před veřejností jeho nebezpečí snižoval. Woodward přitom čerpá informace přímo od prezidenta, který se slavným novinářem strávil celkem devět hodin.
Proč Trump novinářovi dobrovolně přiznal věci, které mu teď mohou zásadně přitížit? Proč se mu takto vydal všanc? Proč mu opakovaně poskytl tolik času? Proč se s Woodwardem vůbec bavil? Obsáhle se tomu věnuje Dan Anýž v Hospodářských novinách. Připomíná, že i předchozí prezidenti s Woodwardem na jeho knihách spolupracovali, ale poněkud jinak… „Zatímco Obama nebo Bush spolupráci s Woodwardem vyhodnotili jako menší zlo, než aby novináře kategoricky odmítli, Trump nemohl odolat sám sobě. U jeho prvního rozhovoru s Woodwardem byli loni v prosinci ještě jeho poradci a po chvíli se pokusili interview ukončit. Trump ovšem vyzval Woodwarda: ‚Pokračujte. Mě to baví. Mám tohohle chlapíka rád. I když o mně napíše blbosti.‘ A když během jednoho telefonického rozhovoru s Woodwardem přišla do místnosti první dáma, Trump se manželce Melanii nadšeně pochlubil: ‚Miláčku, právě mluvím s Bobem Woodwardem!’“
Trumpovu chování vysvětluje v článku jeho bývalý národně bezpečnostní poradce O’Brien: „Woodward je něco jako Zeus mediálního establishmentu a tím je pro Trumpa prostě neodolatelný.“ „Podle Anthonyho Scaramucciho, který krátce sloužil v Trumpově Bílém domě jako šéf komunikace, je to ovšem marnivost a zároveň přesvědčení o svém vlastním neodolatelném šarmu, proč se Trump vydal Woodwardovi takto napospas. ‚Trump je vždy přesvědčen, že když s někým bude mluvit, tak ho okouzlí a že ten člověk ho bude mít rád.’“
Neselhaly spíš tajné služby?
I Martin Weiss v týdeníku Echo uznává, že Trump je naprosto nejotevřenějším prezidentem v živé paměti. „Jedním dechem obviňuje ‚krachující‘ média z lhaní a šíření ‚fake news‘, druhým je k nim neustále přitahován. A respektuje celebrity, což Woodward ve svém oboru je.“ Připomíná ale, že se diskutovalo i o etice samotného Woodwarda. „Má novinář právo ponechat si informaci, jež mohla zachránit možná desetitisíce (!) lidských životů, pro sebe a sušit si ji pro svou knihu, jež vyjde až za dlouhé měsíce? Stojí to za o trochu vyšší prodej jeho xtého bestselleru?“
Ovšem při bližším pohledu to celé morální dilema není tak jednoznačné. Weiss popisuje, jak „28. ledna dostával prezident svůj pravidelný rozvědný brífink. Řeč se stočila na epidemii v Číně. Trumpův národněbezpečnostní poradce Robert O’Brien prohlásil: ‚Bude to největší národněbezpečnostní hrozba, jaké budete v průběhu své prezidentské funkce čelit.‘ Trump se zeptal osoby z tajných služeb prezentující brífink (Beth Sannerová), co si o tom myslí. ‚Řekla, že Čína má strach a rozvědné agentury to monitorují, ale vypadá to, že to nebude ani zdaleka tak vážné a smrtící jako infekce SARS v roce 2003,‘ píše Woodward.“
Takže zatímco lidé z tajných služeb epidemii podcenili, lidé z prezidentova aparátu jí viděli jako největší možnou hrozbu. Woodward později popisuje další prezidentův rozvědný brífink, ještě dřívější, z 23. ledna. I tam měl Trump slyšet, že rozvědky nepovažují covid za vážné nebezpečí. „Docela jako chřipka,“ vkládá Sannerové do úst větu, jež se později měla stát symbolickou. „Nemyslíme si, že je to tak smrtící jako SARS. Podle nás z toho nebude globální pandemie.“ V písemné verzi brífinku sice bylo varování výraznější (byť ne podepřené jakýmikoliv konkrétními údaji), jenže všichni věděli, že Trump nečte a spoléhá se na to, co slyší.
Ale prezidentův národně-bezpečnostní poradce O’Brien trval na svém, podpořen svým zástupcem Mattem Pottingerem, který je specialista na Asii, který zažil SARS přímo v Číně jako zpravodaj Wall Street Journal. „Pottinger si na vlastní pěst zjišťoval informace o nové čínské chřipce už několik týdnů. Aparát Rady národní bezpečnosti je relativně malý, není stavěný na vlastní sběr informací a analýzy. Pottinger využíval své vlastní kontakty ve Washingtonu i v Číně ještě z doby SARS. Byl mezi prvními, kteří zachytili informace o tom, že nemoc se může přenášet z člověka na člověka – to zpočátku nebylo jasné – a že je možný asymptomatický přenos. Brzy také zjistil známky toho, že Čína mlží.“
Komu by média uvěřila?
Weiss také připomíná, že „převládajícím pohledem amerických médií v té době bylo, že koronavirus je malá hrozba.“ Kdo by tehdy mohl být na poplach? „Pandemií straší dva lidé z Rady národní bezpečnosti, lidé vybraní Trumpem a jemu loajální. A proti nim celý mamutí rozvědný aparát Spojených států tvrdí, že covid je chřipka. Komu uvěříte? Anebo hlavně komu uvěří americká média?“ Odpověď je jasná…
Je to tedy skoro jako vždy. Ano, Trump je nesystémový, marnivý, přelétavý a neschopný se soustředit na téma. Ale nemůže za všechno…
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!