Jaký je vlastně rozdíl mezi transsexuálem a transgenderem. A jak je to s konceptem genderu neboli tzv. sociálního pohlaví, které může být jakékoliv, nevázané na rozdělení na muže a ženy?
Zvěřina: To je celé na pováženou. Především ta koncepce fluidního pohlaví nám, co máme nějaký přírodovědný základ, přijde jako naprostá spekulace. To nemá nic společného s fakty. Tihle bojovníci za třetí, čtvrté a bůhví kolikáté pohlaví nevycházejí z žádných dat. A vřele doporučuji i nadále rozlišovat lidi na muže a ženy. I moji intersexuální pacienti chtějí být v kůži buď muže, nebo ženy. Neznám ani jednoho, kdo by chtěl být nějaké třetí pohlaví.
Weiss: A nepleťme si to s transsexualitou. To je porucha pohlavní identity. Biologický muž se cítí být psychicky ženou a naopak. Ale i ti se cítí být mužem, nebo ženou. A tím taky chtějí být. Takže zrušit v metru oslovování „dámy a pánové“ s ohledem na transsexuály je naprostý nesmysl. Protože transsexuálové se také cítí být muži, nebo ženami, i když v nesprávném těle.
Zvěřina: Tuhle debatu bych nedoporučoval ani připustit. Aby si člověk volně měnil pohlaví jak akvarijní rybky podle teploty, to opravdu nejde. Změnit pohlaví je poměrně složité a nejde to dělat jen tak. A měnit si identitu prostě jen tím, že změním své rodné číslo a nechám si změnit mužské příjmení na -ová, přináší i bezpečnostní rizika. Ten člověk pak například i v případě trestné činnosti snadno zmizí s jiným příjmením.
Weiss: V řadě zemí to platí – a Rada Evropy to bude vyžadovat i u nás –, že přijdete na matriku, kde jsou povinni vám na místě změnit ve všech dokumentech pohlaví. Ale co když pak třeba žena, která si nechala změnit pohlaví na muž, otěhotní? S tím naše zákony nepočítají, že muž otěhotní… Koho bude mít dítě za matku?
Zvěřina: Tak když může mít dva tatínky… Pak se označují jako rodič A a rodič B.
Weiss: Na tyhle praktické problémy tito aktivisté nemyslí. Nebo sazebník VZP… ten taky nepočítá s gynekologickým vyšetřením u muže s dělohou.
Zvěřina: Tohle je kulturní revoluce, kterou přitom táhne naprosto zanedbatelná menšina. Dokonce ani zdaleka ne všichni homosexuálové si chtějí hrát na maminku a na tatínka. Určitě ne většina homosexuálů. A intersexuálů či transsexuálů je v populaci asi promile. A přitom to nastolují jako společenskou agendu.
Weiss: No protože se toho chopili lidé, kteří si to zvolili jako profesionální kariéru. Přitom se jedná o lidi, kteří často v životě neviděli transsexuála. To jsem zažil opakovaně. To, co my vidíme denně, protože tu máme transsexuální pacienty, kterým pomáháme naplnit jejich celoživotní sen, oni v životě neviděli. To jsem při debatách zjišťoval opakovaně.
Mimochodem, platí, že homosexuálové mají výrazně více sexuálních partnerů než heterosexuálové?
Zvěřina: Ano, jsou to koneckonců chlapi. Ono jich hodně žije takovou volnou láskou, proto taky vedou statistiku AIDS. Hodně k tomu přispívá popularita análního sexu, který je výrazně rizikovější. Přitom je to naprostá stupidita. Konečník na sex zkrátka není vybaven. Setkávám se s tím často, že i nakažení AIDS se svého chování nevzdávají s výmluvou například, že mají „malou virovou nálož“. To je teď takový moderní termín.
Weiss: Evolučně muži skutečně tendují k vyššímu množství partnerů, anonymnímu sexuálnímu styku. Ženy jsou vybíravější. Ono je to evolučně dáno už nepoměrem počtu vajíček a spermií. Vajíčka jsou velmi vzácným zbožím. V heterosexuálním páru je žena tím regulátorem. Zatímco když se sejdou dva muži, nemá je kdo regulovat. To neznamená, že nejsou homosexuální páry, které si nejsou celoživotně věrny, ale bude jich stejně málo jako mezi heterosexuály.
Rozhovor se sexuology Jaroslavem Zvěřinou a Petrem Weissem v časopise Psychologie dnes 1/2018
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
