Před sto lety se tehdejší Československo zapsalo významně do moderní náboženské historie. Ve víru zmatků po skončení první světové války se zde zrodila nová církev. Její počátky v podstatě sahají o něco dále, na přelom století. Tehdy se v Čechách i na Moravě rozšířily myšlenky katolického modernismu, který si našel poměrně velké množství stoupenců mezi duchovními mladší a střední generace. U nás se pozvolna modernismus zaměřený na zlepšení kulturní úrovně českého i moravského katolicismu proměnil v hnutí požadující větší reformní změny v katolické církvi. Tyto snahy byly ukončeny v roce 1907, vydáním papežské encykliky „Pascendi Dominici gregis“. Celé řadě krizových symptomů v církvi papež touto encyklikou přisoudil jediného viníka – modernismus. Na jejím základě pak bylo toto hnutí potlačeno. Kněží a věřící usilující o skloubení církevních dogmat s poznatky moderní vědy a filozofie a adekvátní reakci i na vývoj občanské společnosti byli z církve vytlačeni či umlčeni.
V nově vzniklém Československu se hned na podzim 1918 modernistické hnutí velmi rychle oživilo. Nový stát, jenž přinášel nové naděje a výzvy, byl chápán mnohými duchovními jako příležitost k nastavení nových parametrů církevního života. Objevily se radikální plány na reformu, zahrnující třeba požadavky na svobodnou volbu biskupů, vznik československého patriarchátu, zavedení češtiny do bohoslužeb a zejména nejvíce kontroverzní návrh na zdobrovolnění celibátu. Konkrétně se snahou odbourat tuto součást života duchovního velice tvrdě narazili vyjednavači reformního proudu u Svatého stolce. Po návratu se během podzimu 1919 jeho stoupenci zradikalizovali, k čemuž přispělo i jmenování nového pražského arcibiskupa, který se stal konzervativní teolog František Kordač. Materiály z vatikánských archivů zároveň potvrzují, že Vatikán sledoval od vzniku Československa situaci velmi pozorně, protože se obával očekávaného nástupu liberálně-laicistického ducha a revolučních zmatků.
Je třeba říci, že doba po skončení války přála takovým radikálním projektům. Válka „přeorala“ stávající uspořádání, padly velké monarchie, v Evropě vznikla řada nových států. Po šokujícím válečném prožitku dochází k rozsáhlé demoralizaci a rozpadu hodnotových vazeb a k celkové radikalizaci nálad veřejnosti. Morální úpadek, který zasáhl i církev, vidí jako jednu z hlavních příčin poválečných problémů také tehdejší papež Benedikt XV., jak o tom svědčí i rozbor situace v dopise arcibiskupu Františku Kordačovi ze začátku ledna 1920. V českých zemích, nejprůmyslovější části Habsburské monarchie, bylo navíc nejsilnější antikatolické hnutí z nástupnických států Rakouska-Uherska, a sekularizace zde také dosáhla největšího rozsahu. Navíc, velké množství katolíků bylo v církvi pouze formálně a udržovali jen zvykové vnější rituály, často jen při křtu dítěte, sňatku a pohřbu, ale většinou bez hlubší znalosti věrouky a beze snahy svoji víru prohlubovat.
Vzhledem k tomu, že hlavní hnací silou pro vznik nové církve byl zejména protest vůči zavedeným pořádkům a stavu církve, hledala proto obtížně svou novou věroučnou identitu. To se pak projevilo i velkými vnitřními spory mezi jednotlivými proudy. Ve sporu zde stáli příznivci radikálního zformování nové věrouky soustředění kolem Karla Farského a zastánci spojení nové církve s některou s již existujících nekatolických církví, nejlépe s pravoslavím. Spolupráci s ortodoxií, a to konkrétně srbskou, prosazovala další výrazná osobnost nové církve, Metoděj Pavlík. Nakonec se prosadil pohled Farského skupiny a Pavlík, vysvěcený v Bělehradě jako biskup Gorazd se stal iniciátorem vzniku českého pravoslaví a za války byl popraven za pomoc československým vojákům, kteří provedli atentát na Heydricha. Tím však ani v samotné československé církvi neskončily turbulence kolem výkladu liturgie i věrouky, kdy se mimo jiné obtížně prosazovalo trinitární vnímání Boha.
Vznik církve československé byl však velkým podnětem i ke změně uvnitř samotné katolické církve. Arcibiskup Kordač se ve shodě s papežem klonil také k tomu, aby více českých bohoslovců absolvovalo studia v Římě na papežských kolejích.
Autor je historik, pracovník Historického ústavu AV ČR Praha.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!