Ex ministr průmyslu Karel Havlíček (ANO) tepe ministra Síkelu za údajné nezvládnutí tendru na Dukovany. Na problémy ovšem zadělal on svojí kolaborací Hradem, když šil tendr na míru ruské vojenské agentuře Rosatom a málem nás prodal Kremlu.
Níže přikládám základní shrnutí Havlíčkovy kolaborace s Kremlem, kdy nás skrze zadání technických parametrů tendru na nový reaktor v Dukovanech přímo na míru Rosatomu, následného papírového podstřelení ceny dodané technologie ruskou státní agenturou (de facto nevládní organizací, jejímž hlavním úkolem je výroba a správa jaderných hlavic ruské armády) a pákového vydíračského efektu, který Rosatom a Kreml uplatňují nyní například v Maďarsku během realizace jaderných bloků v elektrárně Paks II, málem na dlouhá desetiletí upsal teroristicko-mafiánským kremelským kruhům.
Této národní katastrofě a vlastizradě se naštěstí podařilo zabránit díky obětavému nasazení a práci české bezpečnostní komunity.
– K. Havlíček v pozici ministra průmyslu a obchodu a místopředsedy vlády opakovaně obhajoval a zastával setrvání ruské státní agentury Rosatom v tendru na Dukovany, přestože měl coby ministr k dispozici detailní vysvětlení šesti státních bezpečnostních institucí (MV, MZV, BIS, ÚZSI, VZ a NÚKIB), které se jednoznačně shodovaly na tom, že účast Rosatomu v tendru představuje mimořádnou bezpečnostní hrozbu a že tendr byl svými technickými parametry ušit na míru ruské státní agentuře (pozn. ty technické parametry bohužel zůstaly zachovány).
– Havlíček účast Rosatomu v tendru obhajoval s poukazem na zcela falešný argument, že účast Rosatomu v tendru je nutná z ekonomického důvodu, aby další uchazeči nabídly co nejlepší ceny – někteří uchazeči by s velkou pravděpodobností s ohledem na důkladnou znalost bezpečnostního/geopolitického pozadí tendru žádnou nabídku nepodaly a i kdyby ano, svojí cenou by se nemohly vyrovnat Rosatomu, protože ten na papíře slíbí cokoliv, ale realita je úplně jinde (Rusko není právní stát a neexistuje způsob, jak právně vymáhat pohledávky vůči Rosatomu v případě, že by neplnil smluvní podmínky).
– bezprecedentní hrozba setrvání Rosatomu v tendru spočívala ve vytvoření nebývalé rozpočtové/technologické závislosti, svého druhu pasti, na dodávce klíčových komponent nového jaderného bloku v celkové hodnotě několik desítek miliard korun, v podobné pasti se nyní ocitlo Maďarsko v případě projektu Paks II.
– Havlíček setrvání Rosatomu – státní ruské agentury, jejímž primárním účelem je péče o ruské jaderné hlavice, jejichž vysláním na hlavní města států CEE Kreml opakovaně vyhrožuje – opakovaně hájil až do doby, než spolu s Andrejem Babišem zveřejnili závěry o výbuších ve vrbětických muničních skladech.
– důvod, proč Havlíček hájil setrvání Rosatomu v tendru, byla dohoda s Nejedlým a Hradem, že by se případně stal novým premiérem, pokud by byl AB pravomocně odsouzen v kauze Čapí hnízdo, pro AB byl tendru zajímavý toliko jako páka k vyjednávání se Zemanem a Nejedlým, jinak ho věcně nezajímala a nechával ji ryze na Havlíčkovi.
– Havlíček vytvářel příhodné podmínky pro vítězství Rosatomu i poté, co na oko reagoval na kritiku veřejnosti, že ignoruje jednoznačný postoj české bezpečnostní komunity, když změnil podmínky zadávací dokumentace tendru tak, že v zadávací dokumentaci změnil definici oprávněného nabízejícího – tedy toho, kdo se do tendru může přihlásit. Zatímco do té doby to mohla udělat jen společnost vlastnící know-how a práva k dodávané technologii a projektu jaderného reaktoru, Havlíček přišel s tím, že to bude moci udělat i držitel licence na jaderný ostrov: Rosatom by se tak mohl nově dohodnout s jakoukoliv firmou odkudkoli z Evropy, že od něj převezme licenci na jeho projekt. Takové konsorcium by se pak mohlo vydávat za západní, ale ve skutečnosti by dodavatelem reaktoru byl nadále Rosatom, který by se za licencovanou firmu schoval.
Jinými slovy, tzv. konsorcium českých firem, byl de facto ruská matrjoška, protože klíčové komponenty (reaktorovou nádobu a turbínu by opět dodával Rosatom).
– Havlíček dále na kritiku reagoval tím, že odmítal, že by zahájení tendru začalo tím, kdy by došlo k předání pěti tisíc stran technické zadávací dokumentace. Ta je ale jednoznačně faktickým zahájením tendru, protože právě na jejím přesném znění se jednotliví uchazeči rozhodují, zda se zúčastní a na základě něj okamžitě začínají pracovat na přípravě nabídky, která čítá rovněž několik tisíc stran textů, tudíž je její příprava velice zdlouhavá, náročná a nákladná. Místo toho Havlíček přišel s nikým nekonzultovaným „bezpečnostním otazníkem“, v rámci kterého byly jednotliví potenciální uchazeči dotazováni na to, co už český stát a MPO dávno důkladně věděly.
– Havlíček zároveň opakovaně uváděl, že vyhlášení tendru se uskuteční mimo podmínky definované zákonem o zadávání veřejných zakázek a to na základě tzv. bezpečnostní výjimky (odstavec 29a), na základě které se běžně nakupují například zbrojní zakázky. Aby ovšem bylo možné bezpečnostní výjimky ze ZZVZ využít, bylo nutné splnit bezpečnostní kritéria a doporučení představená českými bezpečnostními institucemi v rámci pracovní skupiny, ta ovšem Havlíček odmítal opakovaně respektovat, a tudíž by s největší pravděpodobností, pokud by pod vlivem Vrbětic nezměnil svůj postoj, porušil zákon ZVZ.
Další zdroje: