Zatímco v samotném povstání padlo mnoho bojovníků mladších osmnácti let, Péter Mansfeld byl vůbec nejmladším popraveným povstalcem. Byl odsouzen na základě speciálního zákona, který umožňoval za politické zločiny odsoudit k doživotí a trestu smrti i nezletilé. Jeho smrt režim propagandisticky využil na vykreslení povstání jako vzpoury kriminálních živlů.
Ještě než se dostaneme k příběhu Petra, není od věci zmínit novější kontext. Hrdinství takzvaných pešťských kluků vždy oslavovala pravice, zatímco levice zdůrazňovala úlohu reformních komunistů a na mládež s puškami a Molotovovými koktejly hleděla s despektem.
Větších poct se pešťským klukům dostalo až za první vlády Fideszu v letech 1998 až 2002. Osmdesáti procentům povstalců na jednom z největších bojišť (a také tratolišť krve) povstání v pasáži Corvin bylo méně než dvacet let.
Jako ilustrace může posloužit polemika Lászla Eörsiho v Népszábadságu se Zsoltem Bayerem z Magyar Nemzet z roku 2002. Mansfeldovi byla tehdy za přítomnosti Viktora Orbána odhalena pamětní deska a jeho tvář je mezi dalšími povstalci na vnější zdi Domu teroru na Andrássyho třídě, muzea založeného rovněž první Orbánovou vládou. Pro Bayera byl Mansfeld hrdina popravený za účast v povstání, zatímco Eörsi dokládal, že byl popravený za jiné trestné činy a v době povstání podle něj nechápal, k čemu se připletl. Ve všeobecnosti se obě strany sporu obviňují ze zkreslování historie.
Řidič bez papírů
Péter se narodil v Budapešti v březnu 1941, o čtyři roky později byli všichni mužští členové rodiny odvedeni sovětskou armádou na nucené práce, dědeček se již nevrátil. Péterův otec pracoval jako soukromý kadeřník a po návratu z nucených prací propadl alkoholismu, v důsledku čehož se rodiče v Péterových deseti letech rozešli a o dva roky později i úředně rozvedli.
Péter žil s matkou a sourozenci, po základní škole se začal učit na soustružníka pro podnik MÁVAG, který vyráběl kolejová vozidla. Učil se dobře, podle kamarádů měl zvídavou a dobrodružnou povahu. V patnácti letech se zapojil do povstání, po několika odmítnutích pro nízký věk do skupiny pod vedením Jánose Szaba zvaného Szabó bácsi. Přes absenci řidičského oprávnění zde působil jako řidič a zpravodajská spojka. Auto si opatřil sám a trval na tom, že bude při dopravování materiálu také sám řídit.
Když za rozbřesku 4. listopadu začala ofenziva proti hlavnímu městu, vydal se shánět další střelné zbraně pro možný protiútok. Několik jich ukradl i z vily bývalého ministra vnitra. Natrefil zde na příslušníka milice a po rvačce se mu podařilo uprchnout. Ale síla invazivních vojsk byla taková, že povstalci neměli nejmenší šanci ani vzdorovat. S podobnou vojenskou silou, jakou Sověti vyslali do Maďarska, dobyl Hitler celou Francii a Benelux.
Maďarský Mašín
Péter nebyl původně nebyl zadržen, po potlačení povstání se vrátil do školy, ale nadále vyvíjel drobnou ilegální činnost. Mimo jiné byl zatčen za krádež automobilu, ale povedlo se mu policistům utéct, za jiný prohřešek se však ocitl na tři měsíce ve vězení. Tam se proti režimu ještě více zatvrdil.
Po návratu dal dohromady odbojovou skupinu, s níž shromažďovali zbraně, výbušniny a peníze. V něčem jejich činnost připomínala počáteční aktivity skupiny bratří Mašínů. Snili o novém povstání a osvobození politických vězňů. Konkrétně plánovali osvobození Mansfeldova švagra a jejich největší akcí bylo zajetí hlídkujícího policisty před rakouským velvyslanectvím.
Toho odzbrojili, ale nakonec propustili, nicméně tak na sebe strhli pozornost státních orgánů. K jejich zatčení přispěl fakt, že nejmladší člen skupiny, čtrnáctiletý Attila Egei, se přiznal doma rodičům, členům komunistické strany. Mansfeld se opakovaně pokusil o útěk, mimo jiné skokem ze čtyř metrů, při němž si způsobil otevřenou zlomeninu paže a po jednom dni byl dopaden. (Právě pokus o útěk zachycuje tato socha)
Proces proti skupině Mansfeld a spol. byl zahájen v říjnu 1958. Mansfeld se už při výsleších choval velice statečně, chránil ostatní členy skupiny (pouze jednomu z nich, Józsefovi Blaskimu, bylo už 18 let, o to více se Mansfeld snažil jeho vinu umenšovat, aby jej zachránil před trestem smrti). Kromě rutinního bití byl držen v temnici, kterou snášel hrdinsky.
Účasti na povstání rozhodně nelitoval a podle vyšetřovatelů se choval vysloveně „drze“. Naopak Blaski před soudem předstíral šílenství. Za přitěžující okolnost bylo chlapcům připsáno to, že všichni pocházeli z proletářských rodin a jednalo se tak o zrádce dělnické třídy.
Smrt za 13 minut…
Původně byl ještě jako sedmnáctiletý odsouzen k doživotnímu trestu (stejný dostal Blaski, ostatní členové skupiny dostali nižší tresty od 3 do 10 let), ale jeho trest byl s cílem exemplárního potrestání změněn na trest smrti. Péter Mansfeld byl oběšen 11 dní po svých osmnáctých narozeninách. Poprava proběhla zvlášť trýznivým způsobem: třináct minut se dusil.
Chcete být o situaci v Maďarsku pravidelně informováni? Sledujte (jako my) facebookovu skupinu Co se děje v Maďarsku.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!