Odpověď na výzvu profesora Massachusettského technologického institutu Darona Acemoglua k vyloučení Maďarska a Polska z EU.
V článku uveřejněném před čtrnácti dny na prestižním německém serveru Handelsblatt profesor ekonomie na Massachusettském technologickém institutu Daron Acemoglu naléhavě vyzval Evropskou unii k „vyloučení“ Maďarska – a Polska. Na základě obecně přijímané zásady plurality názorů v mezinárodních médiích jsem požádal o možnost odpovědět. Žel mi nevyhověli.
Svobodné a inkluzivní Maďarsko
Maďarsko je demokratická země. Podle nedávného průzkumu jedné instituce EU jsou Maďaři národem, který se v dnešní Evropě cítí nejsvobodněji. Není to jen důsledkem jejich tradice lásky ke svobodě, ale také si ještě pamatují období státního socialistického útlaku, o jehož návrat nestojí, a to ani tehdy, kdy jsou nuceni zvládnout nějakou krizi. O zachování hospodářské svobody však neusilujeme jen hospodářskou politikou; kdyby se panu profesorovi naskytla možnost Maďarsko osobně navštívit, zjistil by například, že se tam u každého novinového stánku dostane více opozičních novin než provládních a že jeden z nejsledovanějších televizních kanálů je zcela v zahraničních rukou. V naší zemi je větší svoboda projevu než v mnoha zemích na západ od nás.
Maďarsko je nejen demokracií, ale též zemí, která pracuje na na tom, aby občané měli větší slovo v hospodářských otázkách, a na tom, aby z užívání plodů ekonomického růstu nebyl nikdo vyloučen (tzv. inkluzivní růst). Maďarské instituce a opatření zajišťují rozsáhlý, harmonický růst, a právě proto se těší značné důvěře. Maďarsko začalo za vlády Viktora Orbána po roce 2010 úspěšně čelit celosvětovému problému naší doby: rostoucí nerovnosti. Vypracovalo hospodářskou politiku, k níž patří například daň z finančních transakcí za účelem přerozdělování příjmu poživatelů přínosu z ekonomické globalizace – kteří tvoří 1% nejbohatších – ve prospěch místních obětí globálního přerozdělování, totiž rodin patřících ke střední třídě pracujících a podniků, které je zaměstnávají.
Podstatným prvkem „orbanekonomiky“ je ocenění a uznání toho, čeho člověk dosáhl, práce, znalostí a podnikavosti. To se odráží v soustavě podpory rodin, která je (z hlediska podílu na HDP) největší na světě, v – již více než jedenáct let trvajícím – snížení daňové zátěže středně velkých podniků a to o celých 21% (viz statistika Světové banky) a v jednociferné (devítiprocentní) korporátní daňové sazbě. To umožňuje, aby ekonomická politika prospívala zároveň práci i podnikání a aby byla úspěšná v boji s chudobou. Hospodářská politika Viktora Orbána účinně reaguje na problém, který leckde jinde vedl třeba k brexitu nebo ke zvolení Donalda Trumpa. V USA se HDP za čtyřicet let zdvojnásobil, ale průměrný příjem sotva rostl. Nelze se divit, že mainstreamová (hospodářská) politika připravila mnoho lidí o iluze.
V důsledku zvládnutí krize, které Orbán řídil a na němž se pracovalo od roku 2010, byl trend v Maďarsku opačný. Nejvíce (podle výpočtů Branka Milanoviće) získali chudí, zatímco v mezinárodním měřítku pomohlo zvládnutí krize pouze bohatým, aby dostali zpět, oč přišli. Milanovićovy údaje končí rokem 2015, což je zároveň rok, kdy se začala – nejvíce za posledních sto let maďarských dějin – zvyšovat čistá reálná a minimální mzda (mezi roky 2015-2022 je očekáván šedesátiprocentní nárůst reálné a osmašedesátiprocentní nárůst minimální mzdy).
Dobrým ukazatelem rostoucího rozsahu příležitostí je skutečnost, že v Maďarsku je podle Eurostatu příjem z práce v rámci Evropy prokazatelně nejodolnější vůči krizím. Maďarsko ví, jak z krize ven: ne finančními podporami a nepodmíněným příjmem, nýbrž navýšením investic. Maďarský případ je dobrým příkladem, jak je model zahrnující jak sociální, tak ekonomický prospěch – model, který si země dosažením plné zaměstnanosti vybudovala už před epidemií – vůči krizím opravdu odolný.
Prospěch mají všichni
Že z hospodářekého růstu Maďarska mají prospěch široké vrstvy, ukazuje index Světového ekonomického fóra, výpočty Branka Milanoviće i zpráva Světové banky, stejně jako unijní statistika nerovnosti a chudoby (podrobnosti lze nalézt v tomto článku). Profesor Acemoglu, jemuž vděčíme za rozšíření povědomí o inkluzivních institucích i inkluzivním růstu, nyní vyjadřuje politický názor založený na zkresleních načerpaných z názorových článků a nikoli na vědecké analýze.
Tato situace velmi připomíná jinou, kdy se před deseti lety ocitl maďarský neortodoxní způsob zvládání krize odmítající úsporná opatření pod těžkou palbou kritiky ze strany mezinárodních organizací. Politické útoky proti této zemi, které se často oháněly hesly jako demokracie, liberalismus a vláda práva, byly vedeny z hospodářských důvodů.
Máme důvěru, že – stejně jako dějiny dodaly váhu nekonvenčnímu zvládání krize v Maďarsku, které už mezinárodní organizace doporučují problémovým zemím – čas prokáže i správnost jiných věcí. Maďarsko před šesti lety svou ochranou evropských hranic před hromadnou nezákonnou migrací přispělo podstatnou měrou k míru a stabilitě v Evropě. I když se Viktor Orbán a Maďarsko stali cílem nezasloužených útoků a množství kritiky, připomínají debaty evropských politiků v posledních týdnech konstatování a zdůvodnění, s nímž přišel právě maďarský premiér.
Maďarsko je stabilním členem EU, demokracií, která se diskusí o budoucnosti Evropy nejen účastní, nýbrž se také ujímá iniciativy. A průzkumy ukazují, že Maďaři podporují Evropskou unii mnohem vyšší měrou, než obyvatelé většiny unijních zemí.
Rozpoznání a uznání, že Maďarsko v každém ohledu splňuje obecně přijímanou definici demokracie, je jen otázkou času. Lišíme se pouze našimi hodnotami a nasimi názory na evropský projekt. Na rozdíl od ultimát a diktátů ze strany západní elity bude Maďarsko vždy podporovat dialog, jehož cílem je společná budoucnost.
Kniha pro profesora
Upřímně doufáme, že se náš otevřený dopis k panu profesorovi dostane, ačkoli se jej nepokoušíme publikovat na serveru Project Syndicate (kde vyšla první verze dopisu prof. Acemoglua) – s ohledem na dřívější marný pokus premiéra Orbána o publikaci jeho příspěvku.
Poslali jsme profesoru Acemogluovi výtisk naší knihy, která ukazuje, s jakým zdarem odpovědělo Maďarsko díky Orbánově hospodářské politice na úrovni národního státu na celosvětové ekonomické výzvy. I nadále s velkým uznáním a zájmem sledujeme inspirativní práci pana profesora na poli ekonomie a hospodářské politiky. A očekáváme, že se v jeho politických názorech projeví vysoká úroveň důkladnosti a prozíravosti, která charakterizuje jeho odbornou práci.
V originále (přesněji: v angličtině…) nese text název „A rising tide lifts all boats.“ Tento aforismus, jehož autorství je připisováno presidentu J. F. Kennedymu, odkazuje na myšlenku, že z hospodářského růstu mají prospěch všichni občané. Autor je náměstkem ministra pro inovace a technologie vlády Maďarska. V jeho gesci je ekonomické plánování a regulace. Komentář zveřejněn k 18. říjnu 2021. Se souhlasem převzato z abouthungary.hu. Pro Konzervativní noviny přeložila Ivana Kultová. Originál zde.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!