Ne že bych neměl sto a jednu výhradu vůči Andreji Babišovi. Ale na demonstraci proti němu a jeho nohsledům nechodím. Účast na demonstraci proti kterémukoli politikovi si umím představit jedině tehdy, že by dotyčný nečekaně přispěl k destrukci základních demokratických mechanismů.
Každé demonstrování za odvolání politika v éře svobodných voleb mi totiž zavání účelovou a bohužel i elitářskou snahou zvrátit výsledek voleb. A to jinak než volbami. S každým vydařeným odvoláním dochází k „resetování“ či znevážení voleb, protože vlastně nebyly k ničemu. Při přesouvání rozhodovacích „procesů“ na ulici mají volby čím dál menší význam. Premiér Fico, který možná před svým „vyfičením“ nečetl jediný článek nebohého Jana Kuciaka, by o tom mohl vyprávět.
U snahy odvolat dotyčného politika většinou zůstávají nezodpovězeny dvě otázky. Co se stane s hlasy lidí, kteří odvolávaného politika volili, a koho „dosadit“ místo něj? Představte si, že cestou na demonstraci za odvolání politika potkáte souseda, který ho volil. Jak spolu dál budete vycházet? Málokdy je soused tak uvědomělý, že si řekne: „Aha, volil jsem špatného člověka, příště musím volit líp“. Spíš naopak. Mimochodem došlo už iniciátorům demonstrací proti vládě premiéra Nečase z roku 2012, že tím nakonec vlastně umetli cestičku „nepolitiku“ Babišovi? A přiznám se, že bych se také v budoucnu nechtěl dožít toho, že nějaký můj oblíbený (konzervativní) politik bude zvolen a najednou proti němu budou demonstrovat moji liberální sousedé.
Ne že by si zrovna Babiš současné demonstrace nezasloužil. Ale komu by v příštích volbách dali hlas jeho voliči, pokud by byl „odstraněn“? Aby volili někoho typově jiného, muselo by u nich buď dojít ke změně smýšlení, anebo by tu musel vyrůst kvalitnější politik, který by zaujal i je. (Tohoto tématu se týká text Petra Honzejka z Hospodářských novin o tom, zda jsme víc zemí Babiše, nebo Havla).
Snahou demokratických stran by tedy mělo být se buď proti Babišovi funkčně spojit (což má také svá úskalí – příznivci „vyšachovaného“ se kolem něj ještě víc semknou), anebo se snažit vychovat a podpořit kvalitnějšího politika, který by na Babiše vyzrál jinak. Přebít totiž Babiše „programem“, což jsou v jeho pojetí vyprázdněné pravicové řeči a levicové sliby lepších zítřků, je navíc v ovzduší dnešního povrchního mediálního světa a rozmazleného konzumního voliče nemožné. Zvlášť pokud za sebou nemáte Agrofert.
Pokud tento úkol demokratické strany nezvládnou, je riziko, že se toho – po svém – chopí jiní: například neukotvená hnutí či různě vyšinutí autoritativní jedinci. A pokud se i lidé nového politika naučí hledat spíš mezi „nestranickými“ rychlokvaškami než ve stranách, dojde jen k dalšímu střídání kolotoče naděje a frustrace a k dalšímu ideovému vyprazdňování politiky a tříštění politické scény.
Generovat totiž Nebabiše, který by byl dobrým politikem a zaujal přitom i Babišovy voliče, se zdá být dnes skoro neřešitelné. Ale stojí za to to dál zkoušet. Obnáší to ale – slovy Karla Havlíčka – těžkopádnou a nezáživnou „drobnou politickou práci“. Přitom pohodlnější a dobrodružnější, jak pochopili i někteří politici z tradičnějších stran, je párkrát za rok si zakřičet na demonstraci.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 . Děkujeme