Pokračování článku Proč nemají změny klimatu řešit environmentalisté.
Klimatické změny se týkají všech lidí na planetě. Prozíravá strategie by tedy měla zahrnovat plán, jak ukázat lidem všech politických přesvědčení a napříč všemi kulturami a národy, že existují věci, které jsou doslova globálního charakteru, kde kategorie jako politická inklinace či národní specifika úplně ztrácí na významu. Environmentální hnutí je však ke své škodě ideologické a prosazuje agresivně-konfrontační přístup ve stylu „my (zodpovědní) versus oni (bezohlední)“.
Pravidla ano, ale…
Někdy je tento konfrontační styl efektivní cestou, jak mobilizovat lidi pro podporu své věci. Ostatně, v praxi je to dnes a denně vidět na rétorice nejen „populistických“ evropských politiků. Bohužel, na poli hledání řešení problémů životního prostředí je tento přístup snad ten nejhloupější a nejkontraproduktivnější ze všech. Přesto ekologičtí aktivisté dlouhodobě do role arciďábla pasují nadnárodní korporace, především ropné těžaře, jedno procento nejbohatších, politickou pravici, kapitalismus.
Když se pojmenuje nepřítel, je jasné, že jedině My, síly dobra, musíme povstat a zlu se nekompromisně postavit, pokud má planeta Země přežít jejich bezohledné plundrování. Vše to děláme pro budoucí generace, samozřejmě (přitom jako kdyby aktivisté předpokládali, že bohatí lidé nemají děti, či jiné důvody, proč se chovat odpovědně).
Ať jsou příčiny popsaného vývoje jakékoli, je nesporné, že ekologičtí aktivisté neprokázali schopnost systematicky budovat podporu pro svou věc. Ba co hůře, často působí dojmem, že to nepovažují za nutné. Byl jsem svědkem argumentace ve smyslu „Viděl jsem už tolik případů ničení přírody, četl jsem tolik studií a shlédl tolik otřesných záběrů bezohledného počínání korporací v chudých zemích, že odmítám diskutovat o míře závažnosti situace, zároveň jsem přesvědčen, že na hrubý pytel patří hrubá záplata, jinak se nám naši nepřátelé vysmějí.“
„Mýtus evropské kultury…“
Uvažte poměrně nový fenomén britského společenského protestu jménem „Extinction Rebellion“. Jejich strategie prosazování názoru spočívá ve formulaci nesplnitelných požadavků, které, když nedojdou naplnění, údajně zakládají právo na nerespektování práva a pravidel. Deklarované cíle hnutí jsou tak radikální, že jejich implementace by snad byla možná pouze za cenu zásadních celospolečenských těžkostí a s nimi spojného velmi reálného lidského utrpení. Je myslím zbytečné zmiňovat, jak nelidské ideologie stojí na pozadí tohoto způsobu uvažování.
Pro představu zmíním slova jednoho z vůdců hnutí Extinction Rebellion uveřejněná na oficiálním twitterovém účtu:
„[ER] není o klimatu. Abyste rozuměli, rozklad klimatu je jen symptomem toxického systému, který infikoval způsob, jakým jednáme s ostatními lidmi a obecně se vším živým. Výrazné zhoršení znamenalo rozpínání evropské ‘civilizace‘ po světě skrze násilí a krutost, především během šesti století kolonialismu. Kořeny této nákazy ovšem leží v mnohem vzdálenější historii.
Spolu s nákazou šířili Evropané po světě mučení, genocidu krveprolití a utrpení. Mýty vycházející z evropské kultury posloužily k ospravedlnění hrůz, jako třeba přesvědčení, že domorodí lidé jsou zvířata, tedy z boží vůle Evropanům podřízení. Tato myšlenka stála u zrodu genocidy desítek milionů lidí napříč kontinenty. Po nástupu éry vědy se situace ještě zhoršila, protože jsme svět kolem nás začali vnímat jako ‘neživou‘ hmotu, kterou můžeme těžit a zužitkovat. Současné tempo vykořisťování planety lidmi je nejvyšší v dějinách.”
Tedy, problém prý nespočívá v tom, že lidé jako živočišný druh byli tak úspěšní, že nyní logicky stojíme před výzvami, které plynou z velkého nárůstu lidské populace. Ne, problém jsou toxičtí Evropané. Nikdo jiný na planetě se totiž nechoval krutě a nevykořisťoval své okolí, dokud nepřišli Evropané, kteří zničili dosavadní panensky čistý ráj na zemi.
Ani na dětech vám nezáleží?
Samostatnou kapitolou je časté zneužívání dětí k PR účelům. Ať jde o mladé lidi, kteří měli citově vydírat Dianne Feinsteinovou, s cílem získat podporu pro „Green New Deal“, nebo o nekritické zbožšťování Grety Thunbergové, tak zatím nejodpornější manipulace mladých lidí proběhla na demonstraci „blood for our children,“ kterou svolali lidé z Extinction Rebellion. Pro vyvolání dojmu, že mladá generace lidí se bouří proti mocným tohoto světa, neváhali postavit před řečnický pult desetileté a šestileté děti.
Stará generace zradila mladou. My versus Oni. Mladí mají právo se bránit. Děti, které z právního hlediska správně a logicky považujeme za nezpůsobilé volit, řídit auto nebo provozovat sex, znenadání oplývají moudrostí a schopností vhledu do komplikovaných vědních otázek současnosti. A jak je vidět ze záznamu s Dianne Fernsteinovou, postavíte-li se takovéto manipulaci zdvořile, odpovědně a bez emocí, můžete se těšit především na smršť rozhněvaných reakcí a nevybíravého nálepkování z řad twitterových polobohů dnešní doby.
Děti v první linii
Znovu je třeba zdůraznit, že není nic opovrženíhodného na lidech jako je Greta Thunbergová, kteří věnují svůj čas a energii do snahy probudit společnost z letargie, kteří se snaží upozornit na problémy globálního významu. Avšak zneužívání dětí jako prostředek k nátlaku, které jsou výrazně mladší než téměř dospělá Greta Thunbergová, je výraz bezohlednosti a rezignace na vytváření prostředí, ve kterém se dítěti dostane všeho potřebného ke zdravému vývoji v dospělého člověka.
Globální problémy dnešní doby je nutné řešit hlavně kvůli našim potomkům. Rozhodně jim však nepomůžeme tím, že je budeme stavět do první linie a vystavovat stresu v konfliktech, jejichž řešení je zodpovědností dospělých.
Na základě článku „Životní prostředí je příliš důležité na to, aby se nechalo environmentalistům“ v časopise Quillette zpracoval Jan Malina. Autorem původního článku je Mallen Baker, někdejší spolupředseda britské Strany zelených. Další pokračování textu vyjde příští týden.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 . Děkujeme!